Test: Mitsubishi Outlander 2.2 DI-D

Mitsubishi Outlander se již delší dobu pohybuje na pomezí luxusních vozů SUV a pravověrnými off-roady, které dřív bývaly doménou této japonské značky. Aktuální třetí generace prodělala pro modelový rok 2014 několik převážně drobných a převážně designových změn, které propůjčily Outlanderu výraznější tvář. My jsme jej vyzkoušeli s nejsilnějším dieselovým motorem, napojeným na manuální převodovku, která přenáší výkon na všechna kola.

Co se zmíněné motorizace týče, není v případě Outlanderu výběr nikterak závratný. Mitsubishi reflektuje požadavky evropských zákazníků a jen marně bychom tak hledali v nabídce víc než jeden benzínový motor. Dvoulitrový atmosférický MIVEC o výkonu 110 kW je první položkou v ceníku a Mitsubishi ho umí pouze v kombinaci s nejnižší výbavou Intense. Dále jsou v nabídce už jen a pouze diesely 2.2 DI-D s výkonem buďto 110, nebo 132 kW. Právě s posledním zmíněným jsme měli tu čest.

Už od prvního nastartování se motor projevuje nadmíru kultivovaně. Ne snad, že by nebyl do kabiny slyšet, ale to je spíš než motorem, hlavně samotným odhlučněním kabiny. O vibracích lze po zahřátí hovořit jen těžko. Poměrně velkým překvapením je řazení. Dlouhá páka se v kulise pohybuje po velmi krátkých drahách, jen s minimálními vůlemi a relativně ztuha. Takové řazení bych čekal spíše u sporťáku než u SUV. Trochu problémem může být občasná tvrdohlavost synchronizace v převodovce. Budete-li mít motor vždy v těch správných otáčkách, nenastane problém, ale podřazování byť jen trochu do otáček, vás naučí používat meziplyny. Bez nich je zapadání rychlostí tu a tam boj.

Motor nabízí maximum svého točivého momentu, který činí velmi důstojných 450 Nm, papírově až od 2200 otáček. Nástup turba však přichází ještě pod dvěma tisíci a už odsud táhne agregát se solidní vervou. Předjíždění s tímto výkonem není problém a i v rychlostech za hranicí 100 km/h, má Outlander pořád dostatečnou rezervu k pružnému zrychlování. Nejlépe je motoru do 3000 otáček. Při běžné jízdě není třeba zacházet dál, ale kdo by to přece jenom zkusil, dočká se nejprve mrtvého bodu, trvajícího do 3500 tisíc, od kterých chytí diesel druhý dech a s překvapivým elánem dojede až ke čtyřem tisícům, kde také začíná červené pole otáčkoměru.

Někomu by mohla být proti srsti spotřeba. V kombinovaném cyklu Mitsubishi sice uvádí hodnotu 5.7 litru na sto kilometrů, realita je ale taková, že jsme náš týdenní test zakončili na spotřebě 7.8 litrů na sto. S výrazně menším odběrem si ale vůz vystačí při výhradně mimoměstské jízdě. Při klidném projíždění po okreskách není problém stlačit spotřebu pod šestilitrovou hranici. Při dálniční jízdě, kdy motor při 130 km/h točí jen lehce přes 2200 otáček, pohybuje se spotřeba kolem rovných sedmi litrů.

Už při prvním pohledu na exteriér vozu musí asi každému dojít, že spíše než k terénním radovánkám, hlásí se Outlander k silničnímu SUV stylu. Stříbrné kryty na spodní části předního a zadního nárazníku sice nejsou jen pouhými ozdobami, ale v případě kontaktu s terénem jim šrámy budou velmi rychle přibývat. Problematické by mohly být i nízko umístěné přední mlhovky, které jsou poněkud na ráně. Zkrátka než bláto, preferují podvozek o světlé výšce 190 mm a silniční osmnáctipalcová kola, spíše asfalt. I přesto je zde pro každou situaci připraven inteligentní pohon všech čtyř kol, ovladatelný tlačítkem 4WD za řadicí pákou. Tím volíme mezi třemi režimy Eco, Auto a Lock. Zatímco je první z režimů určen hlavně do dobrých podmínek a zadní nápravu připojuje s přihlédnutím k úspoře paliva, režim Lock předává točivý moment zadním kolům již při prvním zaznamenání rozdílných otáček obou náprav.

Podvozek je na kategorii SUV velkým překvapením. Kdo by čekal houpavou klidnou jízdu, bude možná lehce zklamán, ti co však hledají až překvapivě řidičský vůz, mohou zajásat. Po městě je podvozek místy drobně tužší a ne zrovna ukázkově odhlučněný, zato mimo město předává slušné množství informací a dovoluje i svižné svezení. V zatáčkách drží zavěšení vysokou karoserii více než obstojně a náklony přijdou na řadu až při hodně hrubém zacházení. Při navoleném režimu 4WD Auto nebo Lock se navíc vrozená nedotáčivost projevuje až hodně pozdě a při prvním jejím náznaku, vtlačí příval momentu na zadní nápravě vůz zpět do stopy.

Podobného zaměření jako podvozek je i řízení. Po městě se sice vůz vodí díky vyššímu účinku posilovače s naprostou lehkostí, už tady ale ukáže první náznaky toho, že je skrze volant komunikativní a ve vedení stopy naprosto jistý. Ani při ostřejší jízdě řidič neztrácí pojem o dění kolem předních kol. Drobná škoda je snad jen zmíněného, přespříliš účinného posilovače. Na druhou stranu ani příslušnice něžného pohlaví nebudou mít důvod Outlandera při parkování proklít.

Spoza volantu nabízí se řidiči náhled na jednoduché, o to však přehlednější budíky. Základem je otáčkoměr a rychloměr, které mezi sebou svírají ještě jednoduchý palubní počítač s digitálním ukazatelem paliva v nádrži a teploměrem. Přepínání funkcí palubního počítače je trochu nešťastně situováno vlevo pod volant, jedná se však o jediný ergonomický prohřešek, který bychom v interiéru hledali. Vpravo od řidiče se nachází dotykový displej rádia, doplněný o panel dvouzónové klimatizace. Zde musím pochválit hlavně natočení obou těchto ovládacích prvků k řidiči, což značně zjednodušuje jejich ovládání během jízdy.

Interiér Outlanderu se jinak řadí spíše mezi ty strohé. Vše je jednoduché, účelné, nutno však podotknout že naprosto funkční. Zpracování a vybrané materiály se sice neřadí mezi špičku, rozhodně ale nikoho neurazí. Výjimku budou možná tvořit ti naprostí estéti, kterým se budou příčit ozdobné lišty dveří a prostoru před spolujezdcem. Jejich textura sice poměrně věrně zachycuje strukturu karbonu, ovšem někdo by měl návrhářům sdělit, že stříbrný karbon neexistuje.

Vnitřní prostor je dostačující pro čtveřici dospělých a v případě potřeby není zásadnější problém ani cestování v pěti. Vlivem zadní posuvné lavice mají pasažéři dostatek místa jak před sebou, tak i nad sebou, přičemž za nimi zbývá dostatek prostoru na kufr o objemu 667 litrů. Vzhledem k tomu, že bylo testované provedení sedmimístné, dala se vyklopením z podlahy kufru získat další dvojice sedadel. V tomto případě se však zavazadlový prostor zúžil na pouhých 128 litrů. Naproti tomu, je-li potřeba převážet větší náklady, lze si sklopením druhé řady sedadel přijít na opravdu pěkných 1608 litrů.

Mitsubishi Outlander na nás ve výsledku udělal velmi dobrý dojem. Prostorné SUV sice nezaujme luxusním interiérem, ale nabídne svezení, o kterém si může nechat spoustu vozů z řad konkurence jen zdát. Velmi silnou stránkou je podvozek a řízení, které jsou překvapivě pro-řidičsky naladěny. Ruku v ruce s nimi kráčí i výkonný dieselový čtyřválec o výkonu 180 koní, který umí s 1690 kilogramů hmotným břemenem cvičit velmi rázně. Možná trochu pihou na kráse je převodovka. Mimo město občasná tuhost řazení nevadí, ale při častém popojíždění po městě bych zvážil příplatek za automat.

A jaká je cena za toto robustní a praktické SUV? V základní výbavě Intense, kombinované se zmíněným benzínovým dvoulitrem, zaplatí zájemce za Outlander rovných 550 tisíc korun. Pro námi testovanou variantu musíme v ceníku o několik řádků dál, do stupně výbavy Intense+. Ta přidává například sedmimístné provedení s posuvnou druhou řadou sedadel, xenony, parkovací kameru a další prvky. V kombinaci se silnějším dieselem vyjde vůz na 780 tisíc korun. Pokud se vám líbí představa automatu, bude vás tento příspěvek do pohodlí stát 40 tisíc navíc.

Celkové hodnocení:	(6,5 / 8)
Motor:	(7,0 / 8)
Převodovka:	(6,0 / 8)
Podvozek:	(6,5 / 8)
Praktičnost:	(6,5 / 8)