Test: Opel Corsa 1.0 TURBO

V dnešní ekologickými nařízeními svázané době, stává se čím dál častěji, že automobilky v honbě za nižší spotřebou a emisemi upouští od dříve standardních čtyřválcových motorů a nahrazují je novými tříválci. U Opelu se však tříválec rozhodně nedá nazvat novým trendem, neboť byla to právě Corsa, která tříválcem disponovala již v roce 1996.

A i když od té doby uplynulo již bezmála dvacet let a Corsa se posunula o tři generace k aktuální páté, tříválec vyznává stále. Ten pod kapotou modelového ročníku 2015 je ovšem zcela novým motorem, který samozřejmě neopomněl moderní prvky v podobě přímého vstřikování a přeplňování turbodmychadlem. Právě díky tomu se jeho výkon vyhoupl až na 115 koňských sil, což je více než dobrý výsledek, který je o pár poníků na dosah etalonu této kategorie – litrovému EcoBoostu od Fordu.

A hned od prvního svezení je jasné, že nový tříválec od Opelu dotahuje svého největšího rivala takřka ve všech myslitelných směrech. Projev motoru do kabiny je naprosto tichý a zcela kultivovaný. Ani při stání, i když vypnete neoblíbený systém stop/start, neprojeví se jeho tříválcový chod takřka vůbec. Vlastně jediná situace, kdy litr pod kapotou zazní jako správný tříválec, a tedy drnčivě, nastává při razantnějším rozjezdu, kdy se motor dostane do větší zátěže. Při jízdě je ale jeho chod odladěn znamenitě a i když se podrží pod krkem a vytočí do poslední třetiny jeho spektra, zazní spíše než drnčivě, příjemně jadrně.

Jeho konstrukce ovšem hovoří jasně a nelze tak počítat s tím, že by se konal nějaký příliš lineární přísun výkonu, stupňující se s otáčkami. Při sešlápnutí plynu je tak motor nejprve trochu letargický, aby se za chvíli razantně ozvalo turbodmychadlo a prudké zvýšení plnícího tlaku dodalo jízdě grády. Jakmile se tříválec okolo dvou a půl tisíc otáček probere, dokáže i s pětidveřovou Corsou zacvičit více než solidně. Po městě, jen co trochu vypilujete rozjíždění s malým turbomotorem, budete rázem králem všech minizávodů ze semaforů a 115 koní a 170 Nm se neztratí ani mimo zástavbu. Zde Corsa sice nepředvede drastickou akceleraci v rychlostech přes 100 km/h, ale ostudu taky rozhodně neudělá.

Motor navíc disponuje i příjemně širokým spektrem otáček. Od zmíněných dvou a půl tisíc je jednotka s přehledem využitelná do pěti a půl. Od této hranice si už nic nového nepřipraví, ale budete-li chtít dosáhnout hodnot těsně před červeným polem, nebude proti. Nejlépe se však má mezi třemi a čtyřmi a půl tisíci, kde ze sebe vydá maximum. Aby řidič mohl motor v těchto optimálních otáčkách udržovat, je tu pro něj připravena řadicí páka šestistupňové převodovky. Její dráhy jsou sice o kousek delší, ale celé ústrojí se pohybuje přesně, bez větších vůlí a co hlavně, s naprostou lehkostí. A právě lehké řazení a lehká spojka jsou dvě věci, které od vozu zaměřeného zejména do města, chcete nejvíc. Nejinak je tomu v případě řízení. Posilovač by možná snesl i o něco méně snaživosti, zejména přihlédnu-li k faktu, že je zde možnost stisknout tlačítko City a tím řízení ještě zlehčit. Popravdě si neumím představit nikoho, a to ani v té hezčí části obyvatelstva, kdo by si s odporem volantu ve standardním režimu neporadil.

Podobně jako se lehce hýbe se všemi ovládacími prvky v Corse, pohybuje se lehce i Corsa po silnici. Na nastavení podvozku je znát, kterým směrem vůz míří a že něco jako sportovní ambice, mohou mu být vcelku ukradené. Zavěšení je velmi komfortní a slušně odhlučněné. Na městských nerovnostech dokáže elegantně odfiltrovat otřesy od posádky a nezalekne se ani větších příčných nerovností či kočičích hlav. Navzdory tomu není vysloveně problémem ani rychlejší jízda. V zatáčkách sice karoserie hluboce zaklekává, ale stopu drží s jistotou a vlivem lehkého motoru se není nutné bát záludností.

No a ocenění musí nutně přijít i za spotřebu, kterou lze s Corsou dosahovat. Ať už po městě nebo mimo něj, vystačí si vůz vždy s hodnotami okolo šesti litrů na sto kilometrů. Mimo město to zvládnete i za méně a sedmilitrovou hranici se mi během testu překročit prostě nepodařilo. I přes relativně malou palivovou nádrž, jejíž objem činí jen 45 litrů, není problém najet k sedmi stovkám kilometrů. A to je na malé auto s relativně výkonným motorem hezká hodnota.

Zanechme ovšem na chvíli ježdění a pojďme si Corsu o něco blíže prohlédnout. Vnější vzhled lze oproti předchozí „Déčkové“ generaci, označit spíše slovem evoluční. Modernizace se však rozhodně dostavila a Corsa je zkrátka hezké malé auto. Ve třídveřové verzi je sice ještě o kousek hezčí, než jako pětidveřová testovaná varianta, ale ta je zase o dost praktičtější. Co jsem však nehodnotil příliš kladně, je zvolená barva. Trošičku se mi zdálo, a všichni v mém okolí to i potvrdili, že to vypadá, jako kdyby chtěli Corsu v továrně sytě žlutou, ale barvy bylo málo, tak lakýrníci přilili nějakou bílou. Výsledkem je sice žlutá, bohužel však poněkud mdlá. Holt bych asi zvolil barvu jinou.

V interiéru budeme nicméně hledat barevné prvky marně. Konkrétně je tu jen jeden, ovšem o to lépe vypadá. Lesklá černá lišta v pianovém laku se táhne přes celou vrchní část palubní desky, čímž jí jako celek příjemně zvýrazňuje. Uprostřed středového panelu je potom velký dotykový displej, bohužel umístěný o kousek níže, než je pro dotykové displeje vhodné. Opravdu moc pěkným detailem je panel klimatizace s barevně podbarvenými otočnými ovladači. Co do praktičnosti, tady se Corsa rozhodně nemá za co stydět. Dozadu se posadí i dospěláci a špatně na tom není ani zavazadelník. Jeho 285 litrů základního objemu sice není mnoho, ale nutno podotknout, že do něj zasahuje i integrovaný držák na kola, umístěný jako šuplík do zadního nárazníku. Šikovná je podlážka kufru, kterou lze nechat ležet na dně, nebo ji uložit do vrchní polohy a vytvořit tak dvojité dno.

Co mě ale na interiéru Corsy zaujalo a potěšilo nejvíc, to je řidičská pozice za volantem. Jak u sedadla, tak u podélně i výškově nastavitelného volantu platí, že za takové rozsahy se nemusí stydět ani vozy vyšších tříd. Sedadlo je sice o něco měkčí, a ocenil bych menší zlom opěradla v oblasti beder, ovšem co se pozice týče, tady jsem neměl co vytknout. V Corse jsem mohl sedět vskutku nebývale nízko, s pedály dál od sebe a s volantem naopak blízko u těla. Dokonce se jedná o jedno z mála aut, kde jsem neměl sloupek volant nadoraz v horní poloze. V tu chvíli už jsem si totiž začal připadat opravdu jak v závoďáku.

Ruku na srdce, Corsa tuzemskou Fabii z jejího trůnu segmentu B nesesadí, to nedokáže nikdo. Budeme-li ale poměřovat jakoukoliv libovolnou oblast, nedá nová Corsa místní celebritě vůbec nic zadarmo. Vůz se blýskne příjemným vnitřním prostorem, atraktivním zevnějškem i komfortními jízdními vlastnostmi. V čem však skutečně vyniká, to je motorizace. Právě úsporný, kultivovaný a dostatečně výkonný přeplňovaný tříválec je totiž velkou doménou malého Opelu. A kdyby všechny moderní motory této kategorie fungovaly stejně, jako tento, nemohl by nikdo říci ani popel.

Co se cen týče, nasadila Corsa velmi podobnou politiku jako konkurenční Fabie. Základní cena dělá 219 900 korun, ovšem zvolíme-li druhou nejsilnější motorizaci 1.0 TURBO o výkonu 115 koní a druhou nejvyšší výbavu Cosmo, dostáváme se na 343 900 korun. To je ale vzhledem k výbavě stále zcela adekvátní číslovka.

Celkové hodnocení:	(6,0 / 8)
Motor:	(7,0 / 8)
Převodovka:	(6,0 / 8)
Podvozek:	(5,5 / 8)
Praktičnost:	(5,5 / 8)