Test: Range Rover Sport Hybrid
Abych tento článek začal správně, měl bych se asi přiznat, že nejsem nijak velký příznivec vozů SUV. Nějak mi nejde do hlavy pointa velkých aut s průměrným vnitřním prostorem, která nenabízí oproti standardním sedanům a kombíkům pražádnou výhodu. Jenže jak sám říkám, existuje SUV a potom existuje Range Rover.
Dlouholetá historie britské značky Land Rover vyústila v roce 1970 v luxusně pojatý model, nazvaný prostě Range Rover. Pro ty, kdo však zatoužili po menším a podobně schopném modelu, byl v roce 2005 představen Range Rover Sport, založený na tehdy aktuální platformě LR Discovery 3. První generace na tom nebyla s popularitou nijak zázračně, tento stav se však změnil s příchodem druhé generace, uvedené na trh jako modelový rok 2014. Teprve nyní totiž Range Rover Sport získal onen velmi atraktivní vzhled svého většího bratra a také celohliníkovou karoserii.
Zanechme však dějepisu a pojďme se podívat, co mi to vlastně bylo na týdenní testování naděleno. Tmavě modrý ingot působí přesně tím způsobem, jak by Range Rover působit měl. Sport je robustní, hranatý, a všechno jen ne malý. I přesto, že se v jeho ušlechtilém britském rodokmenu jedná o „menší“ model, délka 4.85 metru jej staví nad naprostou většinu vozů, po našich silnicích se pohybujících. Na mém voze je však ještě drobná, nikterak výrazná trojice nápisů, slibující v rámci značky poněkud netradiční pohonné ústrojí. Jedná se o nápisy „Hybrid“, značící, že pod kapotou pomáhá dieselovému šestiválci ještě elektromotor.
Po otevření dveří mě vítá interiér zahalený do kombinace černé a krémové kůže. Přední dokonale pohodlná sedadla mají každé svou nastavitelnou loketní opěrku, plus společnou v podobě ohromné světlé plochy velikosti karetního stolku, umístěné mezi nimi. Tunel mezi předními sedadly odděluje řidiče se spolujezdcem pocitově na míle daleko a na řidičově straně skýtá volič převodovky, doplněný ještě otočným voličem jízdních režimů a dalšími několika tlačítky, která se týkají jízdy samotné. Přes kožený věnec vyhřívaného volantu nahlížím na čistě digitální budíky. Na rozměrném displeji s jemným rozlišením se vykresluje vše potřebné, uspořádané do čitelné a přehledné formy. Vzhledem k tomu, že se jedná o hybrid, je možné si v menu zvolit, jestli bude levý z hlavní dvojice budíků zobrazovat otáčkoměr, nebo procentuální využití energie, doplněné o stav nabití baterií.
Uprostřed masivní palubní desky, která tvoří spolu se zmíněným středovým tunelem velké písmeno T, nachází se ještě druhý displej. Tentokrát se jedná o dotykově ovládaný infotainment s navigací, jehož součástí je i zobrazení informací několika terénních asistentů v čele se sonarem Wade Sensing. Bohužel je nutno podotknout, že se jedná o jeden z mála mínusů, které jsem ve voze našel. Jeho grafika je už trochu zastaralá, systém neoplývá nijak zázračnou rychlostí, a třeba zadávání adresy do navigace se může stát záležitostí na dlouhé chvíle. Na druhou stranu je ovládání přehledné a pominete-li delší prodlevy, dá se s dotykovou obrazovkou ve středu palubní desky docela dobře žít.
Co se prostornosti interiéru týče, Sport svůj velikostní deficit oproti „plnotučnému“ Range Roveru sice pozná, ale nijak zásadně. Zadní pasažéři mají místa zcela bohatě a čekají tu dvě plnohodnotná sedadla, která si co do pohodlí příliš nezadají s těmi předními. Dále je zde sedadlo střední, které sice působí trochu ošizeně, ale přesto není převoz tří zadních pasažérů nijak vyloučen. Prostřední opěradlo lze proměnit v obrovskou loketní opěrku, k dispozici jsou vlastní výdechy klimatizace, zásuvka, vyhřívání bočních sedadel a nastavitelný sklon opěráků. Zadní pasažéři si tedy rozhodně nemají nač stěžovat. Velmi slušně je na tom i kufr o objemu 784 litrů, skrývající se za jak jinak než elektricky ovládanými pátými dveřmi.
První stisknutí tlačítka na palubní desce zpravidla znamená nikoliv start dieselového motoru, ale pouze rozsvícení zeleného nápisu „READY“ na digitálních budících. Pokud je v akumulátoru dostatek šťávy, absolvuje Range Rover první stovky metrů na čistě elektrický pohon. Ano, ač to zní neuvěřitelně, může se velký a hmotný Sport pohybovat výhradně za pomoci elektromotoru o výkonu 35 kW, integrovaného v převodovce. Jak ale výkon napovídá, žádné velké svezení neočekávejte. Sport umí v EV módu pomalu a rozvážně zrychlit na hranici 50 km/h, zde se ovšem spouští dieselový šestiválec a elektroshow končí. Navíc ani plně nabitá baterie nezaručí delší dojezd než nějakých 1.5 kilometru.
Já jsem během testu výrazně více využíval elektromotor k jeho „druhé“ funkci, kdy vyplňuje výkonové díry naftového motoru a celkově tak zvyšuje dynamiku a výkon. Pohled do tabulek napoví, o čem je řeč. Kombinovaný výkon šestiválce a elektromotoru je totiž přesně stejný, jako výkon silnějšího, ale také výrazně žravějšího osmiválce TDV8. V obou případech má tak řidič k dispozici hodně nadstandardních 250 kW, přenášených na všechna čtyři kola skrze osmistupňovou převodovku. A jak se tedy celá tahle potvora, jejíž hmotnost činí bezmála 2.4 tuny, vlastně hýbe?
Akcelerace je skutečně vynikající, plynulá a přesně taková, jakou jí majitelé Range Roveru vyžadují. Žádných dramat se tady nedočkáte a bez pohledu věnovaného rychloměru by snad mohl někdo namítnout, že to „moc nejede“. Nic však není pravdě vzdáleno více. Hybridní Sport nepotřebuje ke sprintu z nuly na sto ani sedm sekund a na silnici vyprášíte kožich takřka čemukoliv. Mamutí zátah je díky dvojici motorů k dispozici kdykoliv a nerozhodně na zařazené rychlosti či otáčkách, umí Range Rover vypálit vpřed. Uvnitř vozu, dokonale izolován od vnějších vlivů, se však žádná rychlost nezdá dost rychlá. I při plynu na podlaze a roztočeném motoru se šestiválec do kabiny projevuje jen příjemným, tlumeným hřměním a aerodynamický hluk začíná být znát až v rychlostech, dalece překračujících naše dálniční limity. Svůj podíl na tom mají i dvojitá boční skla, přes které se toho mnoho nepřenese.
Několik odstavců zpátky jsem mluvil o tom, že jedním z hlavních poslání hybridu je poskytnout dynamiku většího osmiválce TDV8, ovšem za spotřebu, která náleží menšímu TDV6. Tento záměr se skutečně vydařil a Sport Hybrid si zpravidla vezme okolo devíti litrů. Po městě se lze s lehkou nohou pohybovat kolem deseti a tradičně nejnižších hodnot lze dosahovat při ustálené jízdě po okreskách, kde padá spotřeba pod osm. Celkový průměr za týden a nějakých 800 kilometrů činil 9.3 litru na sto.
Jak asi tušíte, Range Rover nemá běžné zavěšení s klasickými tlumiči, nýbrž adaptivní podvozek s nastavitelnou světlou výškou. Z běžné jízdní výšky, která je automaticky zvolena od určité rychlosti, lze vůz snížit do výšky přístupové (jeden by se až divil, jak jsou sedadla v normálním režimu vysoko) nebo zlepšit průchodnost terénem vyšší světlostí. Jelikož má testovaný vůz sportování v názvu, je jasné, že zavěšení nebude z nejměkčích. Přesto je však pohodlí na velmi vysoké úrovni a hodně mu přidá i zmiňované perfektní odhlučnění. Velký a těžký Range Rover se umí po silnicích pohybovat s až neobvyklou obratností a cizí mu není ani nějaká ta sportovnější jízda. Vedení stopy je stoprocentně jisté a ani řízení není tak odtažité, jak by se dalo čekat. O žádný sporťák se sice nejedná, ale s přihlédnutím ke všem ostatním vlastnostem skutečně není co vytknout. V případě potřeby lze přepnout volič jízdních režimů Terrain Response do módu Dynamic, který tlumiče přitvrdí a do toho přehodí grafiku budíků do červené barvy. Řazení pádly pod volantem se v tu chvíli přímo vybízí.
Range Rover Sport může sice být „menším“ Range Roverem, ale i přesto je opravdu hodně velký a taky opravdu hodně aristokratický. Interiér je světem perfektních materiálů a zpracování, jízdou se mu potom může rovnat jen malý zlomek automobilové produkce. Vedle vynikajícího výkonu, podloženého na velikost auta rozumnou spotřebou, je tady ještě tuhý, přesto ale komfortní podvozek, jenž má ambice jak pro rychlou jízdu po silnici, tak i do terénu. Cena 2 752 000 korun je bezesporu vysoká, ale je třeba si uvědomit, že se před sebou máme jedno z nejlepších aut, které lze v současnosti koupit.
Celkové hodnocení: | ![]() |
Motor: | ![]() |
Převodovka: | ![]() |
Podvozek: | ![]() |
Praktičnost: | ![]() |
Plusy: | Motor: | |
výkon motoru | Typ motoru: | přeplňovaný vznětový + elektromotor |
převodovka | Válce / ventily: | 6 / 4 |
podvozek téměř za všech okolností | Zdvihový objem (ccm): | 2 993 |
luxusní vnitřní prostor | Nejvyšší výkon (kW / ot/min): | 250 / 4000 |
Nejvyšší toč. moment (Nm / ot/min): | 700 / 1500 | |
Mínusy: | ||
pomalejší infotainment | Provozní vlastnosti: | |
místy příliš tuhý podvozek | Maximální rychlost (km/h): | 225 |
Zrychlení 0 – 100 km/h (s): | 6.7 | |
Spotřeba-město/mimo/kombi (l/100 km): | 10.0 / 7.8 / 9.3 | |
Rozměry a hmotnosti: | ||
Zavazadlový prostor (l): | 784 | |
Objem nádrže (l): | 80 | |
Pohotovostní hmotnost (kg): | 2 372 | |
Délka (mm): | 4 850 |