Test: Renault Captur 1.2 TCe EDC

Hlas trhu mluví jasně a dnes jsou v kurzu crossovery. Městské hatchbacky vybavené vyšším podvozkem jsou velmi žádanou komoditou a značka, která takový vůz nenabízí, jako by snad ani nebyla. Svojí pozici na tomto dnes již poměrně zaplněném trhu si snaží samozřejmě urvat i francouzský Renault a jeho želízkem v ohni je nový model Captur. Jak se toto Clio na chůdách, jehož pohonné ústrojí tvoří malá přeplňovaná dvanáctistovka, osvědčilo?

Renault u Capturu hodně sází na design a styl, který lze do velké míry individualizovat. Do ruky se mi tak dostal sympaticky vypadající vůz, jehož krémovou karosérii doplňuje stylová oranžová střecha a litá kola v kombinaci stříbrné a oranžové. Příbuznost s Cliem aktuální generace je jednoznačná hned podle přední masky, kterou Captur přijal takřka bezezbytku a celou karoserii, 4 122 mm dlouhou, obíhá kolem dokola decentní matně černá lišta, předpovídající možnost výletů do terénu. Této domněnce nahrává i solidní světlá výška, doplněná o přední a zadní stříbrné ližiny, ale záhy jí opět vyvrací fakt, že v ceníku Capturu se nevyskytuje možnost pohonu všech čtyř kol.

Podobně stylizovaný jako exteriér je samozřejmě i vnitřek vozu. I zde je možnost kombinovat různé barvy plastových lišt, které vypadaly pěkně i přesto, že v námi testovaném voze byly všechny zbarvené do lesklé černé. Poněkud diskutabilně na mě působila lišta umístěná na čelní části volantu, která sice nevypadala špatně, ale místo abych držel příjemný potah věnce, spočívala většina mé ruky na hladké plastové ozdobě. Trochu zamrzí také fakt, že v interiéru nenalezneme jediný měkčený plast, a na některých místech bychom našli i nedokonalosti ve zpracování. Tento mínus však převažuje právě příjemná možnost individualizace, díky které lze interiér vyladit do nepočitatelně kombinací. Důraz je v interiéru kladen na praktičnost a to ve všech směrech. Nejen, že je v přední části k nalezení velké množství odkládacích prostor, jimž vévodí velká přihrádka před spolujezdcem koncipovaná jako šuplík, ale k dispozici jsou i jednoduše snímatelné potahy sedadel, které se rozhodně nesnaží skrývat své velké plastové zipy, a naopak je vystavují na obdiv coby stylový designový prvek.

Obyvatelé zadních sedadel mají k dispozici, stejně jako ti před nimi, dostatek místa. Prostoru je bohatě jak na hlavu, tak pro nohy a i když Captur pro pětici dospělých cestující již není to pravé, čtyři se svezou bez většího problému. Tento prostor na všech místech si navíc svou daň na kufru vybral jen minimálně. Zadní lavice je posuvná, a i při zachování pětimístné konfigurace lze dosáhnout objemu zavazadlového prostoru od 377 do 455 litrů. To jsou příjemné hodnoty, které lze navíc při sklopení sedadel navýšit až na celkový objem 1235 litrů. Zavazadelník navíc nepostrádá ani hloubku, která se však drobně podepsala na kapacitě palivové nádrže, čítající pouhých 45 litrů životadárné tekutiny.

Z řidičovy pozice, která je tradičně umístěná o něco výše, nabízí se výhled na dvojici velkých hranatých budíků, u kterých je však poměrně netradičně vlevo umístěný otáčkoměr a vpravo ukazatel stavu paliva. Analogový rychloměr bychom hledali marně a ten digitální je umístěný mezi dvěma tubusy na velkém výrazném displeji. Druhé rozhraní s řidičem poskytuje šikovný multimediální infotaiment R-Link, který v jednom rychlém a poměrně chytře navrženém systému spojuje funkce navigace, multimédií a ukazatele ekonomické jízdy. Trochu záhadou pro mě zůstávají ovladače na věnci volantu, potažmo pod ním. Ačkoliv by místa přímo na čelní straně bylo dostatek, svou pozici zde našly jen tlačítka od tempomatu a omezovače rychlosti, které je navíc třeba aktivovat hlavním vypínačem, umístěným poměrně nešťastně za voličem automatické převodovky. I přesto, že jsem jeho pozici již znal, každá manipulace s ním vyžadovala trochu tápání poslepu. Ovladač od rádia se nachází pro francouzská auta tradičně pod volantem.

Hybnou silou, jak jsem již v úvodu předeslal, je malý benzínový motor, který jako by vypadl z učebnicové definice downsizingu, tedy nahrazování pohonných jednotek menšími a dohánění deficitu přeplňováním. Konkrétně hovořím o dvanáctistovce 1.2 TCe, která podává ze svých útrob slušný výkon 120 koní, a napojena je na přední kola skrze šestistupňovou dvouspojkovou převodovku EDC. Renault ve spojení s tímto převodovým ústrojím sliboval zásadní úbytek spotřeby, která je udávána tabulkovou hodnotou 5.4 litru na sto kilometrů. Realita je však méně optimistická a testovací týden jsem s Capturem absolvoval za průměrnou spotřebu 7.4 litru na sto. Vyšší spotřeba se objevovala typicky v městském provozu, kdy si Captur říkal o zhruba osm litrů. Nižší jsem naopak zaznamenal mimo město, kde se s klidnou nohou dalo dostat na šestilitrové hodnoty.

Z počátku mě doprovázely obavy z dynamiky, kterou malý motor o výkonu 120 koní v Capturu nabídne. Obavy však brzy rozptýlil údaj pohotovostní hmotnosti, která činí velmi příznivých 1255 kg. Motor si tak s Capturem především v městském provozu poradí poměrně hravě a sympatických 190 Nm točivého momentu se taktéž jeví jako dostačující hodnota. Svůj podíl na tom má i zmíněná dvouspojková převodovka, která ač není z nejrychlejších, nebojí se využít celé spektrum motoru a klidně jej roztočit až k oblasti nejvyššího výkonu, která se nachází kolem 5000 otáček. Při velmi klidné jízdě samozřejmě udržuje otáčky co nejnižší, a ač nemá motor do 2000 příliš síly ke zrychlování, reaguje převodové ústrojí na impulzy plynem poměrně rychlým podřazením. Tak či tak je při svižnější jízdě vhodnější udržovat si optimální otáčky sám pomocí sekvenčního řazení, prováděného přímo pákou voliče. Kdo by však v kombinaci s nejsilnější dodávanou dvanáctistovkou zatoužil po manuálním řazení, dočká se zklamání. Volba tohoto motoru je automaticky svázána s automatickou převodovkou, a kdo za každou cenu trvá na ručně řazené převodovce, bude se muset spokojit se slabším motorem 0.9 TCe o výkonu 90 koní.

Milým překvapením je podvozek. Renault si zaměření auta především do městských zástaveb plně uvědomuje a nastavení podvozku je tak relativně rozumné. Captur se v ulicích měst nesnaží vytřást ze své posádky duši a zároveň je schopen podržet stopu i v ostřeji projetých zatáčkách. Zde se bohužel nevyhnul neduhu v podobě naklánění karoserie, které však nenabírá nepříjemných hodnot, a případný nedotáčivý smyk zůstává dobře čitelným díky dopředu kvílícím pneumatikám. Proti sportovnímu vyžití hovoří i řízení, jehož posilovač, ač nepostrádá proměnlivý účinek, je nastavený spíše do města a volant tím pádem klade jen velmi mírný odpor.

Na Renaultu Captur je vidět, že jednoduše znějící úkon zvednout pětidveřový hatchback a dát na něj nálepku crossover (nebo chcete-li kompaktní SUV), může dopadnout i velmi dobře. Z Clia aktuální generace se tak zrodil velmi příjemný vůz určený především do města, který se neztratí ani mimo něj. Na rozdíl od konkurence netrpí přehnaně tvrdým podvozkem a příjemným překvapením je i motor 1.2 TCe, který umí spolu se šestistupňovým automatem vůz slušně rozhýbat. Kladným faktorem zůstává i cena. Základní výbava Life s devadesátikoňovým motorem 0.9 TCe vyjde na 299 tisíc. Námi testovaná varianta v nejvyšší výbavě Intens a s motorem 1.2 TCe, ke kterému je automaticky šestistupňová dvouspojková převodovka EDC, vychází v základu na 412 900 Kč. K tomu je ještě třeba přičíst několik příplatků, z nichž nejvyšší je za multimediální systém R-Link a výsledná cena činí 461 400 Kč. To je poměrně příjemná cena za poměrně praktický městský vůz, který si veze i slušnou dávku stylu a osobitosti.

Celkové hodnocení:	(6,0 / 8)
Motor:	(6,0 / 8)
Převodovka:	(6,0 / 8)
Podvozek:	(5,0 / 8)
Praktičnost:	(5,5 / 8)