Test: Seat Leon Cupra 280

Ostré hatchbacky jsou ve své podstatě velmi zvláštní kategorií aut. Ač jejich prodeje nejsou pro značky nijak podstatné, jedná se o zajímavou možnost, kterak mít ve svém portfoliu sportovní auto bez astronomických nákladů na vývoj. Ty řadové hatchbacky pro běžné zákazníky totiž musí vzniknout tak jako tak, tak proč nevyužít solidních základů a neudělat radost i těm „neběžným“.

Přesně takový případ je i španělský Leon ve verzi Cupra, který přede mnou právě stojí. Na rozdíl od kolegů z jiných stájí, nenahání svou sportovnost na první pohled, ale tváří se vlastně docela neutrálně. Chcete-li být nicméně opravdu vidět, můžete si dopomoci svítivě barevnými doplňky, tak jak je to vidět právě na testovaném kusu. Jeho šedý lak lemují sytě oranžová zrcátka, rámeček mřížky chladiče, výrazná velká kola ve stejné barvě a samozřejmě i nápis CUPRA na zádi. Těm více zasvěceným jsou potom věnovány dvě koncovky výfuku a samozřejmě i brzdiče Brembo, skryté mezi loukotěmi disků.

A ani když pokračuji a dostávám se do interiéru, situace nenabírá na drastičnosti. Ergonomický volant se silným věncem, jiná hlavice řadicí páky a tuhá sedadla s výrazným bočním vedením a černobílou úpravou. Snad jen ten budík tachometru cejchovaný do 300 km/h napoví, že tohle svezení nebude jen tak. Usedám tedy dovnitř a řidičská pozice se od té z klasického Leonu nijak neliší. I tady lze dát sedadlo nízko a pedály se drží v rozumné vzdálenosti, abych si koleny neokopával zploštělý spodek volantu. Příjemným a dnes již takřka zapomenutým prvkem je orientace středového panelu na řidiče. Ovládání klimatizace a malá, přesto však výborně funkční navigace, je tak hned o něco lépe po ruce.

Klasický klíč do klasické dírky, otočím a snad bych mohl i říci, že se dočkávám mírného zklamání. Žádný tyjátr, žádné zuřivé vyštěknutí do výfuku, nic. Motor si spokojeně a kultivovaně přede, tak jako každý jiný dvoulitr z rodiny TSI. Asi nějak zapomněl na to, že z něj ve Španělsku tamní inženýři vydolovali hrozivě znějících 280 koní výkonu, čímž předčili i konkurenční francouzský Renault s jejich Meganem. Volič jízdních režimů, a to je podotýkám důležitá informace, protože teprve ten mění charakter auta k nepoznání, nechávám pro tuto chvíli ve standardním módu Comfort a vydávám se na cestu. S lehkou spojkou jdou rozjezdy po městě zcela sametově, a ani hladce a přesně běhající páka řazení nenasvědčuje tomu, že by šestirychlostní skříň měla někdy v budoucnu přenést ty výkony, které jsou slíbeny na papíře.

Při běžném popojíždění ucpanou metropolí je zkrátka vše striktně „koncernové“. Adaptivní podvozek v nejměkčím režimu s přehledem žehlí nerovnosti, řízení jde zlehka, motor na vás nehuláká a všechno je v klidu a pohodě. Klima zapnutá, rádio spokojeně vyhrává. Teprve když polechtám pedál plynu, začne Cupra od dvou tisíc plynule, nedramaticky, přesto však silně zabírat, což je při normálním ježdění vůbec první příznak toho, že se jede v nenormálním Leonu.

Konečně jsem nechal město za zády a sjel i z dálnice. Tady to znám, tady jsem jako doma. Čas je dobrý, provoz minimální a já proto tisknu tlačítko se šachovnicí a volím některý z těch módů, o které tady skutečně jde. Comfort střídá Sport a následně nejostřejší možný režim Cupra. S každým z nich přichází tvrdší a tvrdší podvozek, tužší a tužší řízení a také se výrazně vyostřuje odezva na plyn.

Atmosféru interiéru vystřídalo zle znějící mručení. Bohužel nejde z výfukových koncovek, ale z připravených reproduktorů, nicméně i to se počítá. Dávám za dva a konečně vysílám pedál plynu na rychlou schůzku s koberečkem. Turbo zabere a Cupra se s plynulým, nicméně zcela zdrcujícím zátahem vydává na cestu vpřed. Drastické kopance od turba byste zde hledali marně. Turboefekt je vyžehlen do ztracena a místo něj zůstal jen a jen nekonečný přísun obřího výkonu, díky kterému nestíhám sledovat ručičku rychloměru. Když jsem konečně zase zavřel pusu a plyn ubral, musel jsem si sám pro sebe nahlas konstatovat, že Cupra jede vážně šíleně. V kombinaci s nenápadným zevnějškem a nijak dramatickým zvukem, jedná se o dokonalou zbraň na všechno, co můžete v běžném provozu potkat. Jen vskutku máloco, s čím se normálně na světlech střetnete, bude totiž zrychlovat z nuly na sto za kratší dobu, než je vašich 5.9 sekundy. A skutečně máloco se taky pochlubí takovou pružností. Dva a půl nebo čtyři a půl tisíce otáček je náhle nepodstatná hodnota. Jen co se motor nadechne, udělí nenápadnému Seatu zrychlení, které nikdo kolem nemohl čekat.

Po tom co jsem si lehce zasprintoval, už mířím k první sérii zatáček. Zmiňovaná Bremba se citlivě, ale pevně zakusují do velkých kotoučů, aby rozjetou Cupru bez náznaku nervozity zpomalily. Řízením, které je již příkladně tuhé, vysílám auto na apex a cítím, jak přední náprava ladí svůj směr. Vůz pocitově přitahuje jako s plnohodnotným samosvorným diferenciálem a já s naprostou jistotou, a bez sebemenšího náznaku nedotáčivosti trefuji apex. Na něm už zase plný plyn a jen co nechá Cupra na malou chviličku proklouznout vnitřní kolo, zase si to s kinetikou odpáleného golfového míčku štráduje ze zatáčky ven.

Podvozek je v režimu Cupra tuhý, ovšem onu betonovost, kterou se pyšní někteří soupeři, a která je mimochodem na naše silnice naprosto zbytečná, tu postrádá. Ani nedokonalosti asfaltu vůz nevyvedou z míry, přesto však s naprostou jistotou, a jen s minimálními pohyby karoserie sekám jednu zatáčku za druhou. Řízení vrací slušnou dávku odezvy a samozřejmostí je i strmější převod oproti klasickým modelům. Při opravdu hodně drsném zacházení se dostavuje drobné rozhazování zádi na brzdách, které však brzy samo odezní a je jen drobnou přátelskou připomínkou, že tady někde jsou limity. Jsou sice hodně daleko, ale jsou tam.

Přes všechnu tu rychlost, agilitu a špičkovou souhru motoru s podvozkem, nemůžu se však ubránit dojmu lehké umělosti, kterou vyvolává funkce elektronické uzávěrky předního diferenciálu. Je to trochu jako jíst burger z kuřecího. Maso v housce jsem sice dostal, ale prostě to není úplně to, co jsem si představoval. Uzávěrka je sice vyladěna perfektně, reaguje rychle a nedotáčivost potlačuje s ocelovou jistotou, ale na mechanický feel, odezvu a bezprostřednost klasického samosvoru prostě nedosáhne. I když je ESP v omezeném režimu a pánem jsem tady v danou chvíli jen a jen já, je mi jasné, že Cupra se svou sofistikovanou, elektronicky řízenou přední nápravou udělá hodně za mě. Na druhou stranu se nesmí vynechat fakt, že právě díky tomu taky hodně odpustí. I když se s výkonem 280 koní rozhodně nejedná o auto pro začátečníky, rychle se sveze každý i bez toho, aby ho za případnou chybu vytrestal nejbližší pangejt.

Ve výsledku je tedy Cupra nejen sportovní a neskutečně, hrozivě rychlé náčiní. Ukrývá se v ní něco víc. Je to její nenápadný vzhled, nenucený zvuk a možnost trávit s ní každý den stejně, jako byste ho trávili se stejným modelem, ovšem o 150 koní slabším. Podvozek, řízení i charakter motoru se umí ve vteřině proměnit z kamarádského třídveřového hatchbacku pro čtyři dospěláky se slušným kufrem, na plnotučný sporťák, za který se rozhodně nebudete muset stydět ani na okruhu. Tento rozsáhlý soubor vlastností navíc Cupra nabízí bez nároku na strašidelnou spotřebu, která při běžné jízdě vůbec nemusí přesahovat osm litrů. Dokonce se nemusíte bát ani toho, že zdecimuje vaše nebohé bankovní konto. Třídveřová Cupra je sice vedle pětidveřového provedení a kombíku ze všech nejdražší, ale ani tak není 737 900 korun, které za ní Seat chce, nijak závratnou částkou. A je potom jen na vás, kolik další, komfortní výbavy navolíte. To důležité, včetně adaptivního podvozku a elektronické uzávěrky, je totiž už v ceně.

Celkové hodnocení:	(7,0 / 8)
Motor:	(7,5 / 8)
Převodovka:	(7,0 / 8)
Podvozek:	(7,0 / 8)
Praktičnost:	(6,0 / 8)