Test: Škoda Octavia 2.0 TDI Elegance

Je až s podivem, jak obrovský vyvolává nová Octavia v českých luzích a hájích ohlas. Bílá Octavia proplouvající hlavním městem, jako by zpomalila čas a nestačím se divit, kdo všechno se ohlédne. Mužská populace úplně kompletní, v té ženské existují výjimky. Že je nejoblíbenější produkt mladoboleslavské automobilky českým snem, o tom není pochyb, čím si to ale zasluhuje? Je to jen fakt, že se vyrábí v Boleslavi a do jejích útrob jsou zapouštěny úsporné turbodiesely? Kdepak, Octavia třetí generace toho nabídne o mnoho více.

Co do exteriéru, přivezla si nová Octavie o mnoho jednodušší tvary. Zatímco se druhá generace po svém faceliftu v roce 2009, vydala cestou odvážnějšího designu, jde její nástupkyně o mnoho konzervativnější cestou. Složitě klenuté tvary, kterým dominovaly přední světlomety, byly vystřídány mnohem jednodušším a na pohled úspornějším stylem. Přední maska, spolu se světlomety, kterých umí Octavia nabídnout podle výbavy hned tři druhy, od halogenů, až po bi-xenony doplněné LED pásky denního svícení, ctí novou designovou školu značky. Trochu kontroverzní je tradičně obří víko zavazadlového prostoru. Tři ostré záhyby v jeho zadní části působí možná až příliš jednoduchým dojmem a vypadají, jako by je někdo přidělával na poslední chvíli. Dohromady však není zevnějšku Octavie co vytknout a jako nástupce jednoho z nejoblíbenějších vozů české populace působí dobře. Šmrnc mu dodává v současnosti tolik oblíbená bílá barva a samozřejmě sedmnáctipalcová litá kola.

Uvnitř vozu se velmi elegantně snoubí jednoduchost s bohatou výbavou. Zatímco architektura interiéru a jeho rozložení zůstalo takřka neměnné, výbava, kterou je možné do Octavie dostat, rozrostla se mezi generacemi na zcela novou úroveň. Námi testovaný kousek zakládá na vysokém stupni výbavy, příhodně nazvaném Elegance, doplněném navíc o mnohé příplatky. Uvnitř tak naleznete kromě elektricky nastavitelných předních sedaček také adaptivní tempomat, bezklíčové startování, senzor stěračů, dotykovou velkou navigaci, střešní okno nebo audiosystém Canton. Celkový výpis výbavy by u testované Octavie vydal na hustě popsanou A4 a já obdivuji především to, jak dobře jsou k sobě prvky výbavy sladěny.

Základem rozhraní s řidičem je barevný displej Maxi Dot, umístěný mezi budíky na palubním štítu. Jeho ovládání probíhá z volantu a zvládnete s ním naprosto vše, co byste během jízdy mohli potřebovat. Obsloužit rádio, zavolat přes bluetooth nebo prohlédnout jízdní data, všechno záležitostí pouhých několika kliknutí přepínači na volantu. Zbytek se dá zvládnout za pomoci hlasového ovládání. Vůbec poprvé jsem v autě zažil, aby fungovalo dobře a citlivě. Asi v padesáti procentech případů (což je asi o 45 procent víc, než je standard) zaznamenalo ovládání můj příkaz bezchybně. Ve zbytku případů se alespoň velmi přiblížilo a mnou volená ulice v navigaci, či jméno v telefonním seznamu, bylo na prvním místě mezi možnými variantami.

Velký krok kupředu udělala Octavia i v provedení. Prostorný interiér je v čele se sedačkami potaženými béžovou kůží proveden velice pěkně a o to víc je škoda malých detailů, které připomínají náležitost vozu k nižší střední třídě. Za nepodařené považuji třeba výplně dveří. Z naprosté většiny jsou tvořeny tvrdým plastem a nepěkně působí i obyčejná dutá madla. Přes tyto pihy na kráse je však pobyt v interiéru příjemně stráveným časem. Přední i zadní řada sedadel poskytuje dost místa a klasickou dominantou Octavie se stal i velký zavazadlový prostor. Na něm jsem si přímo zamiloval variabilní sítě na čelní straně a na boku, do kterých se dá něco uložit přímo nebo je přetáhnout přes náklad.

Aby mohl být vnitřní prostor Octavie takový, jaký je, muselo se někde s prostorem ušetřit. Černého Petra v tomto ohledu tak trochu chytila palivová nádrž. Objem padesát litrů není příliš, a jelikož je naše Octavia vybavená nejsilnější turbodieselem 2.0 TDI s výkonem 110 kW a šestistupňovou převodovkou DSG, činí dojezd vozu na nádrž jen necelých 700km. To je u rodinného vozu trochu málo. Rozhodně to však neznamená, že by spotřeba dieselové Octavie s automatem byla špatná. Město, které vyvolává klasicky největší žízeň, zdolá vůz při svižnějším stylu jízdy za sedm litrů na sto, dálniční přesuny předpisovou stotřicítkou potom za 6,3. Kdo se těší na bájných 4,5 litru, které nabízela Octavie s „jednadevítkou“ přijde si sice na svoje, ovšem pouze za velmi specifických okolností, spočívajících v přesunu po silnici první třídy rychlostí 90-100 km/h.

I přes příjemnou spotřebu nabídne Octavia úctyhodné jízdní výkony. 320 Nm poskytovaných dvoulitrovým čtyřválcem, spolupracuje s dvouspojkovou převodovkou na jedničku. Sice bych mohl vytknout mnohdy zbytečně nízké otáčky, do kterých převodovka přeřadí, ale je-li potřeba zrychlit, reaguje rychlým podřazení a motor již kolem 1500 otáček pružně zrychluje. Pro vyznavače eko rallye má šestistupňová skříň ještě mód Eco. Tehdy otáčky motoru jen hodně zřídka přesáhnou dvoutisícovou hranici a motor se při klidnější jízdě většinou převaluje lehce přes tisícovku. To už mu ale dobře nedělá a dává to najevo rezignací na zrychlování a také zvukem, pronikajícím do interiéru i přes jinak perfektní odhlučnění. Při každém odstavení plynového pedálu navíc převodovka v Eco režimu vyřadí na neutrál.

Opusťme však režim jízdy na spotřebu a pojďme s Octavií dělat to, co se normálně s Octaviemi vůbec nedělá. Předcházející generace si ve sportovní jízdě nelibovala. Naopak ji vůbec neměla ráda a houpavým podvozkem, kombinovaným s nečitelným řízením dávala silně najevo, že se jí tento přístup vůbec nezamlouvá. Nová Octavia je na tom o poznání lépe. Podvozek lehce přitvrdil a Octavia je v zatáčkovitých trasách jistější než její starší sestra. Celkově je chování podvozku čitelnější a jediné co zůstalo pozadu je elektronické řízení. I přesto, že dostalo vlastní sportovní mód je odezva od volantu stále nulová a posilovač stále nastaven až příliš silně. Pro správnou kooperaci motoru a převodovky se nabízí sportovní režim. Vzhledem k malému rozsahu otáček, který motor nabízí, bych však jednoznačně volil manuál a řazení pádly pod volantem. Ta jsou příjemně po ruce, a převodovka na jejich povely reaguje s minimální prodlevou.

Octavia třetí generace potvrdila, že si svůj statut snu českých rodin drží oprávněně. Kromě velkého vnitřního prostoru má taky motor se solidním výkonem a nízkou spotřebou, kombinovaný s hladce řadící a rychle pracující převodovkou. Za mínus považuji malou, jen padesátilitrovou nádrž a několik drobných detailů v interiéru, který poukazuje na zařazení Octavie do nižší střední třídy. Tím se tak trochu dostávám k ceně. Jen co se objevily ceníky, bylo jasné, že cenový rozstřel očekávané novinky je obrovský. Nejdražší Octavii RS dostanete za cenu překračující jeden milion korun, a tato testovaná jí značně šlape na paty. Ceníková cena s motorem 2.0 TDI 110 kW, výbavou Elegance a DSG převodovkou, činí 639 tisíc. To je poměrně příjemná cena, která ovšem po přidání všech příplatků, z nichž nejvyšší jsou za navigaci, kožené čalounění nebo elektricky nastavitelná sedadla, vyšplhá na necelých 950 tisíc. To je sice hodně peněz, ale na druhou stranu za ně dostanete auto s luxusní výbavou a velmi dobrý pohonným ústrojím, které se těší v naší zemi obrovské oblibě.

Celkové hodnocení:	(6,0 / 8)
Motor:	(5,0 / 8)
Převodovka:	(7,0 / 8)
Podvozek:	(5,0 / 8)
Praktičnost:	(6,0 / 8)