Test: Škoda Rapid Spaceback

Pozice Rapidu v katalogu tuzemské značky mi byla z počátku poměrně nejasná. Původně jsem zastával ten názor, že mezera v nabídce mezi modely Fabia a Octavia není taková, aby stála za vyplnění. Naštěstí to nejsem já, kdo určuje marketingový plán značky, ale někdo o hodně povolanější. Ten někdo totiž přesně věděl kam s novým modelem zacílit a jak zasáhnout tu správnou skupinu potencionálních zákazníků.

Z Rapidu se ve finále stal tak trochu lidový hrdina. Na rozdíl od Fabie nepůsobí jako vysloveně malé auto, ale zároveň nedosahuje rozměrů a cen Octavie. Po chvíli úspěšných prodejů musela na trh jednoznačně přijít nová karosářská verze, která by navázala na úspěch liftbacku a doplnila jej. Většina očekávala kombi, prodloužené a s většími převisy karoserie. Opak byl však pravdou, když se světu před necelým půlrokem představil Spaceback. O 180 mm kratší vůz dostal nestupňovité páté dveře a tak i menší menší zavazadlový prostor, činící v základním postavení sedadel 415 litrů. Ač kufr není tak velký, je výborně dostupný a má i příjemně nízkou nákladovou hranu.

Useknutím zádě sice přišel Rapid o 135 litrů zavazadlového prostoru, ovšem místo na zadních sedadlech se podařilo zachovat nezměněné a nutno říci, že značné. Na zadní sedačky Rapidu Spaceback se poskládá i nadprůměrně vzrostlý dospělý bez většího problému a navíc je tu mnohdy cenných 8 milimetrů pro hlavu k dobru. Například já sám se svými 185 cm jsem po nastavení sedačky řidiče neměl problém sednout si sám za sebe.

Ani přední sedadla rozhodně nestrádají a ve výbavě Elegance jsou k dispozici dokonce efektní verze s výrazným bočním vedením aintegrovanou hlavovou opěrkou. Ta sice nedává možnost výškového nastavení, ale její umístění vyhovovalo nejen mě. Sedáky jsou příjemně tuhé a boční vedení obepíná tělo v rozumné, na delší cesty neobtěžující míře. Ocenil jsem i rozsah nastavení. I když jsem se toho trochu obával, najít si pozici za volantem nebyl zdaleka problém a nemusel jsem u toho ani dělat příliš mnoho kompromisů. Elegantní tříramenný volant s tenkými rameny a příjemným věncem jde přitáhnout relativně blízko k řidiči a sedačka posunout natolik nízko, abych neměl pocit, že sedím spíše nad vozem než v něm.

Provedení interiéru a zejména palubní desky patří k průměru třídy. Vzhledem k pozici Rapidu v katalogu a jeho cenám, nelámali si ve Škodě příliš hlavu s výběrem měkčených plastů nebo s vytříbenou architekturou pracovního prostoru řidiče. Vše je jednoduše a účelně poskládáno. Oku tento přístup sice příliš nelahodí, ale nutno poznamenat, že po praktické stránce není co řešit. Vše je při ruce a během celého testování se mi nestalo, abych něco hledal nebo nevěděl kam sáhnout.

Velkou pochvalu zaslouží vedle samotného posazu a prostoru i palubní systémy. Navigace sdružená s ovládáním médií a telefonu ve velké míře komunikuje s jednobarevným displejem mezi dvěma budíky, a ačkoliv není její obrazovka převelkých rozměrů, reaguje rychle a jednotlivé funkce jsou přehledně a logicky poskládány. Příjemným faktem je i rozhraní s řidičem. Samotný pětipalcový displej je samozřejmě dotykový, ale Škoda se alespoň prozatím nerozhodla jít cestou výhradně dotykového ovládání. Většinu věcí, které jsou potřeba za jízdy tak obsloužíte bez toho, abyste museli věnovat plnou pozornost mimo silnici.

Hráškově zelená metalíza Rally Green je příjemným zpestřením šedi moderního velkoměsta a na testovaného Rapida byla docela radost pohledět. Vzhledem k tomu, že jsou barvy tohoto ražení u Škody nezřídka doménou sportovně laděných modelů RS, těžko typovat, že pod kapotou toho našeho bije druhý nejslabší motor v podobě 1.2 TSI o výkonu 63 kW. Motor je svým výkonem určen spíše do města, kde jeho 160 Nm zcela postačí. Mimo městskou zástavbu je nutno počítat s nástupem výkonu až ve vyšších otáčkách a využívat tak celé spektrum až do červeného pole, začínajícího šesti tisíci. Očekáváte-li od Rapidu předjíždění a rychlejší jízdu obecně, jsou vaše otáčky v horní části otáčkoměru mezi 3500 a 5000.

I přesto, že by motor zasloužil o pár koní navíc, je jízda s ním výrazně příjemnější než s tolik oblíbenými dieselovými agregáty. O motoru není od první chvíle takřka vědět a jeho projev je příjemnější i při jízdě, kdy výkon nastupuje plynule a je využitelný v o mnohem větším rozsahu. Navzdory tomu, že je motor nezřídka potřeba podržet pod krkem, zachovává si přeplňovaný čtyřválec velmi rozumnou spotřebu. Po městě umí Rapid jezdit okolo 6,5 litru na sto a bude-li se řidič chovat ohleduplně, nebude problém udržet si spotřebu pod šest takřka všude.

Podvozek je především vzhledem k síle motoru dostačující za všech okolností a výhrad nemám ani proti řízení, které i přes svou lehkost zdaleka neztratilo všechnu odezvu k řidiči. Tlumením je Rapid, stejně jako většina Škodovek, nastaven spíše na měkčí a pohodlnější jízdu. Tento fakt lze nejvíc ocenit po městě, kdy se z nerovností přenáší jen málo vibrací a dokonce i minimum hluku. Karoserie bez zadního převisu nedává znát ani absenci sofistikovanější zadní nápravy. Ta s vlečnými rameny se zdála být naprosto dostačující a vzhledem k tomu, že se karoserie nemá tendence příliš naklánět, nezažil jsem za celý test jedinou situaci, kdy by mi vedení stopy připadalo nejisté nebo nečitelné.

Rapid ve své hatchback verzi sice ztratil 135 litrů zavazadlového prostoru, získal ale na oplátku více městský profil a jeho vnitřní prostor se mírně rozrostl. Jako velké plus potom působí palubní systémy a jejich inteligentně navrhnuté rozhraní. Přeplňovaný čtyřválec je i přes nižší výkon dobrým a hlavně velmi klidným společníkem, jehož projev a široké použitelné spektrum daleko předčí dieselové ekvivalenty. Testovaný vůz se v ceníku jen lehce přehoupl přes 400 tisíc korun, což je za poměrně slušnou výbavu, čítající navigaci, tempomat, bluetooth handsfree a další prvky, docela příjatelná cena.

Celkové hodnocení:	(5,0 / 8)
Motor:	(5,0 / 8)
Převodovka:	(6,0 / 8)
Podvozek:	(5,5 / 8)
Praktičnost:	(4,0 / 8)