Test: smart fortwo cabrio

Jeho revírem je centrum města, jeho tempo je spíše pomalé a jeho nepřítelem jsou konzervativní jedinci, kteří koukají na „posprejovaný“ exteriér a staženou střechu a říkají si, co za blázna v tomhle může sedět. Faktem je, že takhle extravagantní auto jsem za svou kariéru ještě opravdu netestoval.

Když si položíme otázku, co smart vypovídá o svém majiteli, pravděpodobně se dopracujeme k tomu, že v něm musí sedět individualista přepravující se téměř výhradně po městě. To platí i pro první generaci smartů, kterým dnes táhne bezmála na dvacet. Jenže testovaný smart fortwo ve verzi kabrio, posouvá tuto filozofii ještě o obrovský kus dál. Jeho bílou karoserii totiž na bocích a kapotě lemují rozsáhlé pestrobarevné graffiti polepy. A věřte, že když v Praze někam přijedete se staženou střechou, v pěti stupních nad nulou a olepen graffiti, máte pozornost zaručenou. Velkou hromadu pozornosti, abych byl zcela přesný.

Co se toho kabrioletu týče, ve spoustě lidí může smart evokovat dojem, že se jeho sundavací střecha omezuje na plátěný střešní panel, šoupající se tam a zpět. Jenže to vůbec není pravda. Jakmile elektricky složíte plátěnou střechu včetně zadního okna, přichází fáze dva, spočívající v sundávání bočních rámů střechy. Rámy jsou na jedné i druhé straně jištěny pojistkou, za kterou stačí vzít a celý kus sundat. Jejich skladování je vcelku geniálně vymyšleno. Jakmile otevřete dolů výklopné víko zavazadelníku, kouká na vás speciální schránka s víkem jištěným popruhy, do které oba kusy střechy přesně pasují. Všechno tohle rozebírání a následné skládání sice zabere nějakou tu minutu, ale dle jednoduchosti soudím, že se jej může zhostit i naprostý technický analfabet. Manipulace je nadmíru snadná a jen co máte rozebráno, čeká vás jízda v téměř plnohodnotném kabrioletu. Téměř říkám proto, že za vámi ještě pořád ční pevné C sloupky a také vzpěra mezi nimi. I tak si ale sluníčka a čerstvého vzduchu užijete dosyta.

Možná si teď říkáte, jak ono kabriolet provedení omezilo již tak omezené přepravní schopnosti. Nemá cenu chodit kolem horké kaše a říkám narovinu, že jakkoliv větší přepravní kapacitu zde rozhodně nečekejte. Prťavý kabriolet je autem pro dva lidi a maximálně jejich střídmý nákup za předpokladu, že toho moc nesnědí. Kufr má objem větší dámské kabelky, za sedadly se nachází síťky, před spolujezdcem malá přihrádka, do dveří se vejdou půllitrové PET lahve a něco miniaturního se vleze ještě do malé schránky ve středovém tunelu. To je asi tak všechno, čím můžete smarta naložit. Na jednoduchých sedadlech se sedí trochu výše a bylo by vcelku dobré, aby se řidič se spolujezdcem sebe navzájem moc neštítili. Budou si totiž hodně nablízku. Pozice za volantem je očekávatelně lehce „záchodová“ neboť pedály jsou hodně blízko, což je vzhledem ke konstrukci naprosto pochopitelné. Snad jen ten podélně nastavitelný volant nám mohl smart dopřát.

A přes to všechno se jedná o auto nadmíru praktické. Nejde totiž o to, co v něm odvezete, ale kam se s ním odvezete a kde všude ho můžete zaparkovat. Obratnost malého pomalovaného autíčka je za hranicí běžného chápání. S délkou 2695 mm a obrovským rejdem, kdy si smart téměř vylomí přední kola, otočíte se na pětníku a zaparkujete v místech, která ostatní s běžně velkými osobáky dávno vzdali. Máte-li navíc více místa do šířky, lze smarta zaparkovat do podélného stání i popředu či pozadu. Koukat o moc nebude, zaberete ještě méně místa a bude se vám lépe vyjíždět. Teprve pohled naživo z boku odhalí, jak praštěné jsou vlastně proporce auta. S miniaturním rozvorem 1873 mm, maličkými převisy a vcelku normální výškou 1555 mm, vypadá smart jako z cirkusu, k čemuž ještě zdárně přispívají zmiňované polepy. Podívejte se koneckonců třeba na to, jak vzdálená je klika dveří od zadních světel.

Je asi dopředu jasné, že vzhledem ke svému zaměření a filozofii, nepoveze si smart nijak velký a nijak výkonný motor. To je dokonale pochopitelné, ovšem testovaná pohonná jednotka je zároveň nejkostrbatějším momentem celého auta. Jedná se o maličký tříválec o objemu 999 kubických centimetrů, plněný atmosféricky. Kompaktní motor našel své místo pod podlážkou zavazadelníku, takže ho posádka má vlastně přímo za zadkem. Pod prťavou přední kapotou, nacvaknutou na svém místě a drženou dvěma popruhy, nachází se potom nezbytnosti jako provozní kapaliny nebo baterie.

Právě uložení motoru, potažmo jeho blízkost kompaktnímu interiéru, poskytuje až nebývalé „propojení“ s pasažéry, ovšem otázkou je, jestli o něj v tomto případě stojíme. Vše začíná už nastartováním, kdy naléhavému štěkání startéru sekunduje mohutné otřesení, jak tříválec naskočil. Agregát o sobě dává vědět od první chvíle a to vcelku nevybíravě. Chvění je všudypřítomné, a abyste se zcela zbavili drnčivého zvukového projevu, je potřeba trochu osolit hlasitost na rádiu.

Jízdní projev tak trochu odpovídá projevu při stání. Motoru se pod dva tisíce otáček vysloveně nelíbí, což dává najevo hlasitým bučením a drnčením. Naštěstí se o přenos výkonu na zadní kola stará šestistupňový dvouspojkový automat, který si s motorem ví rady moc dobře. Co se převodovky týče, té nelze vytknout prakticky nic. Ústrojí hladce řadí, hladce se rozjíždí (vzhledem k možnostem tříválce), nepouští motor do nízkých otáček a dobře využívá celé otáčkové spektrum.

Jenže nízký výkon motoru bohužel převodovka vyléčit nedokáže. Papírových 71 koní na auto vážící 935 kilogramů rozhodně nezní špatně, jenže točivý moment 91 Nm napovídá, že se žádné závody konat nebudou. Náznak dynamičtější jízdy předvede smart jen ve městě v rychlostech kolem padesátky a ani tady se nejedná o nic světoborného. Koneckonců zrychlení z nuly na sto trvá 15.1 sekundy. Když se potom dostanete mimo město, je jízda se smartem trochu jako řízení plachetnice. Musíte myslet hodně dopředu, předjíždět jen na dokonale přehledných a dlouhých úsecích a nenechat si vzít tvrdě vydobytou rychlost. Dálničních 130 trvale v klidu udržíte, ale už i tady je znát, že motor s rychlostí trochu zápolí. Jakmile přijde sebemenší stoupání, musí převodovka podřadit na pětku. Přitom na šestku ukazuje rozkošný budík otáčkoměru v rohu palubní desky nějakých 3200 otáček, což není úplně málo. Spotřeba činí v průměru nějakých 6.5 litru na sto a to prakticky za všech okolností, lhostejno zda se jede po městě nebo po dálnici.

Pohonné ústrojí tedy není určeno zrovna mimo město a to samé platí i pro podvozek, jenž je patřičně pohodlný. Zavěšení úspěšně filtruje různé nerovnosti, a i když jsou ty větší poněkud slyšet, nepříjemných rázů se nedočkáte. Řízení má lehounký a trochu gumový odpor, což je do městského provozu v zásadě ideální, ovšem mimo město se nehodí a ještě podtrhuje drobnou nejistotu v zatáčkách. Městské autíčko se umí nepěkně naklonit a celkově působí při změnách směru dost rozevlátě. Naopak jízdou po dálnici jsem byl vcelku mile překvapen, protože zde smart poslušně držel stopu a nepotřeboval neustálé korekce řízením.

Prťavý kabriolet je tedy zajímavé a neotřelé auto, ale je naprosto jasné, že si svoje zákazníky bude hledat zejména v řadách velkých individualistů, majících specifické požadavky. Manévrovatelnost ve městě je naprosto úžasná, na druhou stranu je praktická stránka auta oholená na kost a převoz čehokoliv většího je zhola nemožný. Ani pohonné ústrojí rozhodně nesedne každému. Na jednu stranu je zde výborná a dobře řadící převodovka, na druhou stranu ale nekultivovaný motor s nízkým výkonem, který se při rozhýbávání smarta dost zadýchá.

Cena pochopitelně odpovídá tomu, že se smart staví do role prémiového městského auta. Základní cena verze cabrio s motorem 1.0 71 koní činí 371 tisíc korun. Po přičtení všech příplatků, mezi které spadá třeba sada Cool s mediálním systémem a navigací nebo automatická převodovka, narostla výsledná částka na 549 tisíc korun.