Test: Subaru Forester 2.0 XT

Jedná se o srovnání zdánlivě šílené, ale stejně bych jej rád probral zevrubněji. „Může být Forester 2.0 XT náhradou za hot-hatch?“ Ještě než samotnou tuto otázku odsoudíte mezi naprosto zcestná automobilová tvrzení, zamyslete se nad některými faktory, které vás možná upevní v tom, že zase tak šílený nápad to rozhodně není.

Když jsem do Forestera v jeho nejsilnější aktuální variantě nasedl a krátce se svezl, musel jsem začít přemýšlet o tom, jak test na něj pojmout. Forester není klasické komfortní SUV, které vám bude tvrdit, že je bezpečnější než všechno ostatní. Není ani na pomezí SUV a klasických off-roadů. 2.0 XT je totiž perfektním kompromisem pro lidi, kteří by hrozně moc chtěli rozverný a řidičsky zábavný rychlý hatchback, jenže jejich rodina je poněkud rozrostlejší, jejich peněženka dvě auta nedovoluje a jejich chalupa se nachází v horách a musí se k ní skrze několik kilometrů lesní cesty.

A tak se takový jedinec porozhlíží v nabídkách různých značek, vyrábějících SUV a crossovery – tedy prakticky všech značek současnosti – a nachází jen a pouze hodnoty, které jeho vysněné auto nepřipomínají ani letmo. Tam kde by chtěl pořádný motor o výkonu přes 200 koní, jsou mu nabízeny malé turbodiesely, jejichž spotřeba je sice nízká, ale o charakteru se nedá hovořit. Tam kde by chtěl tuhý podvozek a řízení s alespoň nějakou odezvou, jsou mu nabízeny mdlé jízdní vlastnosti a zaměření zejména na komfort. No a tam kde by chtěl stálý pohon všech kol, naráží na fakt, že většina vozů daného segmentu jsou vlastně auta s předním náhonem, u kterých se pohon zadní nápravy připojuje až na požádání.

A náhle se uprostřed toho všeho zjevuje Forester ve verzi 2.0 XT. Pod jeho kapotou se nachází dvoulitrový čtyřválcový boxer s turbodmychadlem, jeden z těch, které Subaru proslavily v minulosti. Napojen je na permanentní pohon všech kol, a ač se bezestupňová převodovka Lineartronic nemusí zprvu zdát jako úplně vhodná volba, vlastně funguje spolu s motorem v docela zajímavé symbióze. Nechybí samozřejmě ani patřičně tuhý, ovšem nijak významně nepohodlný podvozek, pro který nejsou výlety do terénu cizí.

Je tedy Forester 2.0 XT svým pohonným ústrojím a jízdními vlastnostmi schopen dostát požadavků, které si nadiktuje člověk, co chce svoje rychlé SUV opravdu řídit? Odpověď zní ano, a až překvapivě dobře. I ve městě se vůz s dvoulitrovým přeplňovaným motorem o výkonu 240 koní pohybuje s lehkostí a agilitou. Pokud plynový pedál pouze lechtám, nechává převodovka motor v konstantních otáčkách a převodový poměr mění plynule, čímž auto zrychluje. Sotva však sešlápnutí plynu překročí určitou hranici, přijdou ke slovu virtuální rychlosti a převodovka řadí jako každé jiné auto. Tato funkce je v ní ovšem zakořeněna pouze proto, aby se posádce dostávalo lepšího pocitu ze zrychlení. Kdyby totiž převodovka jen držela konstatní otáčky, bude zrychlení ještě lepší, jenže my jej kvůli chybějícím změnám v přetížení tolik nepocítíme.

Samozřejmě, jako u každého správného sportovně laděného vozu s automatickou převodovkou, lze i v tomto případě přebrat otěže a řadit pádly pod volantem. K mání je šest převodových stupňů, ovšem výjimkou je režim Sport # (čteme Sport Sharp) ve kterém je převodových stupňů náhle osm. Proč bych měl v neostřejším režimu, který poskytuje také nejcitlivější odezvu na plyn, řadit hned osm stupňů místo šesti, to je mi však záhadou.

Kdo by čekal, že budou samotné změny rychlostí prudké a s celým autem drsňácky trhnou pro navození atmosféry, ten bude docela zklamán. Převodovka už z principu nic takového neumí a změny rychlostí jsou proto jen jakýmsi plynulým zhoupnutím. Obrovská výhoda se ale ukrývá v tom, že převodovka s plynule proměnným převodem nemusí při řazení pouštět plyn. A tam kde není třeba pouštět plyn, tam není ani prodleva turbodmychadla, které se jinak musí po každém přeřazení znovu roztáčet.

Jak již bylo řečeno, motor s Foresterem hýbe více než důstojně a to rozhodně neplatí pouze pro městské ježdění. Od zhruba tří tisíc otáček za minutu chytá dvoulitr dech a Forester kvapem akceleruje. Zrychlení z nuly na sto se dostavuje za důstojných 7.5 sekundy a 240 koní spolu s 350 Nm točivého momentu stačí i na rychlejší předjíždění na okreskách. Teprve kolem šesti tisíc otáček nastává lehká ztráta elánu, daná turboefektem.

Rychlému motoru sekunduje podvozek, který rozhodně nezaostává. Forester se vrhá do zatáček s nadšením, řízení je příjemně tuhé a karoserie zaznamenává jen decentní náklony. Nedotáčivost se v oblouku dostavuje relativně brzy, ale tady se naplno projevuje stálý pohon všech kol. Sotva přijde náznak toho, že by chtěl předek auta vycestovat ven ze zatáčky, je třeba nepouštět plyn, ale naopak jej sešlápnout ještě hlouběji k zemi. Právě tím docílíme toho, že se na zadní nápravu přenese skrze mezinápravovou spojku více síly a auto se stáčí na střed oblouku. V tomto ohledu tedy Forester funguje prakticky přesně opačně, než sportovní předohraby, ale zatáčky krouží v nemenší rychlosti a působí při tom hravě a nenuceně.

Dobrá tedy, Forester opravdu umí jezdit rychlostí rovnající se ostře laděným hatchbackům a dokonce se za jeho volantem řidič baví, ovšem jak moc je na řidiče orientován interiér a vnitřní prostor? Tady velké Subaru bohužel poněkud pokulhává a to hlavně v oblasti předních sedadel. Ta sice díky novému čalounění v hnědé kůži vypadají opravdu parádně, ale sedáky jsou bohužel příliš krátké a opěrákům chybí výraznější boční vedení. Mně osobně potom nevyhovovala ani bederní opěrka, která je nenastavitelná a na můj vkus až příliš vystrčená vpřed.

Pozice za volantem sice není nijak špatná, ale chyběla mi možnost dát si sedadlo ještě o kousek níž. Takhle jsem měl pocit, že sedím trochu víc „na interiéru“ než v něm. Co se zbytku vnitřního prostoru týče, ani ten není tak úplně bez výhrad. Celek sice působí hezky a komfortně a ani nový infotainment s navigací rozhodně není k zahození, ale najdou se zde i takové prvky, jejichž zpracování je vcelku nedotažené. Typicky jsou to třeba madla dveří, která se při zavírání, když za ně lehce zaberete, různě kroutí v ruce.

Jenže to co ztrácí Forester v oblasti předních sedadel a místy i zpracování, dohání záhy v oblasti praktičnosti. Zadní sedadla skutečně a bez problému pojmou klidně i tři dospěláky, kufr má 488 litrů, elektricky ovládané víko, a pokud se zadní sedadla sklopí, je k dispozici až 1573 litrů prostoru. No a v neposlední řadě nechybí ani panoramatické střešní okno, pěkně prosvětlující celý interiér.

Tak co, ještě pořád se vám zdá srovnávání Foresteru se sportovními malými hatchbacky zcestné? Faktem je, že Forester umí nabídnout co do řidičského potěšení prakticky totéž, jen k tomu přihazuje komfort na delší cesty, velký a praktický interiér a také možnost, podívat se s autem bez obav do terénu. K úplné radosti tady chybí trochu lepší přední sedadla s delšími sedáky a výraznějším bočním vedením. A možná ještě ta spotřeba mohla být o kousek nižší, neboť i při běžné jízdě počítejte s tím, že pod osm se dá dostat jen s hodně lehkou nohou a celkový průměr se bude blížit spíše deseti litrům na sto. To je ale vzhledem k síle motoru a použitému pohonu všech kol poměrně pochopitelné.

Cena Foresteru 2.0 XT odpovídá tomu, že se jedná o nejsilnější a také o nejlépe vybavenou variantu. Nižší výbava Comfort, která oproti testované úrovni Sport postrádá kožená sedadla, zatmavená zadní okna, bezklíčový přístup, panoramatické střešní okno a audiosystém Harman/Kardon, vyjde na 939 000 korun. Za úroveň Sport potom Subaru účtuje 1 059 000 korun.