Test: Subaru Outback 2.5i

Lze vůbec vyrobit auto, které bude dostatečně praktické, zvládne dlouhé cestování i průjezd terénem a ještě vás bude při řízení bavit? Světe div se, v Japonsku se takovému ideálu univerzálního auta pro všechny případy skutečně přiblížili. Pojďme se podívat na nejnovější provedení vozu, který založil třídu „crossover“.

Musím se přiznat, že auta ze segmentu SUV mi nikdy nepřirostla k srdci. Většina z nich nepřináší faktickou výhodu oproti klasickému silničnímu autu, nejsou praktičtější a v terénu jich spousta beztak moc neumí. Mnohem radši bych do role rodinného dostavníku volil klasický sedan či kombík, jenže co když nastane potřeba šplhat každý rok s rodinkou do hor na dovolenou a celkově tu a tam „offroadit“? Výběr se tu zužuje jen na několik málo modelů a právě jedním z nich je i Outback, neodmyslitelně patřící do nabídky japonského Subaru již od roku 1995.

Už na první pohled působí Outback dojmem robustnosti a bytelnosti. Karoserie kombíku stojí na zvýšeném zavěšení a spodní část karoserie je kolem dokola obehnána ochrannými lištami nárazníků a prahů. Ty zde nejsou jen tak na parádu. Jak znalí již jistě vědí, pod kapotou každého Subaru se ukrývá systém stálého pohonu všech kol, takže Outback může do opravdického terénu a zvládne toho vážně hodně.

Podobně sebejistě jako navenek, působí Outback i v prostorném, pohodlném a slušně zpracovaném interiéru. Po usednutí na sedadlo řidiče získávám nadhled nad okolím, ačkoliv nelze mluvit o tom, že bych seděl v rámci interiéru vysoko. Sedačka by sice mohla disponovat trochu delším sedákem, ale polstrování je tuhé tak akorát a volant si lze přitáhnout poměrně na krátkou ruku. Už i Subaru si potom nadělilo velký dotykový displej do prostřední části palubní desky. Infotainment s navigací vypadá skvěle a odpustíte-li mu občasný pomalejší chod, jedná se o poměrně příjemně funkční systém. Mírně zmatečné se však může zdát nastavení některých funkcí. Zatímco něco nastavujete skrz dotykový displej, něco zase z volantu pomocí displeje mezi budíky. V tomto ohledu jsou palubní systémy drobně neucelené, ale jakmile si vše důkladněji osaháte, zvládnete se zorientovat.

Jak bylo řečeno již v úvodu, Outback je autem pro rodinu, a to klidně i pro docela velkou. Zadní sedadla bohatě pohostí i dospěláky a vzhledem k šířce interiéru se vedle sebe bez větších problémů posadí tři pasažéři. Zavazadelník pojme 512 litrů nákladu a při sklopení zadních sedadel se do Outbacku vejde dokonce 1848 litrů. Za zmínku stojí drobná zajímavost, že otevírání a zavírání elektrického víka zavazadelníku meziročně zrychlilo. Může se to zdát jako prkotina, ale faktem je, že dřív bylo elektrické ovládání kufru u Subaru vážně dost pomalé.

Prostorné auto s terénním potenciálem bychom měli, takže jak je na tom Outback pod kapotou? Vzhledem k tomu, že se jedná o Subaru, je zde pochopitelně plochý boxer, konkrétně benzínový, se čtyřmi válci a objemem 2.5 litru.  Motoru nedopomáhá žádné přeplňování, výkon činí 173 koní, točivý moment 235 Nm a síla se na zmiňovaný pohon všech kol přenáší skrze bezestupňovou převodovku Lineartronic.

Co se bezestupňových (nebo chcete-li CVT) převodovek týče, svezl jsem se s mnohými a jsem docela přesvědčen o tom, že právě Subaru má tu svou naladěnou vůbec nejlépe. Dokud se jezdí po městě, kde se na plyn tolik nešlape, vystačí si Lineartronic s plynulou změnou převodu a otáčkami motoru do zhruba tří tisíc za minutu. Motor tedy jen kultivovaně přede a prakticky o něm není vědět. Když ale šlápnu na plyn o něco více, převodovka zcela změní chování a začne „řadit“ přednastavené virtuální rychlosti. Teprve ve vysokých otáčkách o sobě dá motor akusticky vědět a předvede slušný tah až k červenému poli, začínajícímu v šesti tisících otáčkách. Co se akcelerace týče, relativně velký Outback není právě závodník, ale síla vcelku stačí i na rychlejší cestování nebo na občasné předjetí na okresce.

Jakkoliv je ovšem pohonné ústrojí schopné, jen těžko bude dohánět perfektně vyladěný podvozek. Zavěšení Outbacku je nastaveno na přesně strefený kompromis mezi tuhostí a poddajností, takže zatímco menší nerovnosti se do interiéru přenesou jen ve velmi omezené míře, jízdní vlastnosti spolu s příjemně citlivým řízením způsobí, že je Outbacka radost řídit. Velký kombík na chůdách ochotně mění směry, příliš se nenaklání, drží stopu v oblouku a vlivem pohonu všech kol zůstává striktně neutrální. V rámci sportovnějšího svezení lze sáhnout dokonce i po pádlech pod volantem, ovšem pohonné ústrojí takovým kratochvílím právě nehoví. Převodovka nedovede rychle „sekat“ rychlosti a motor není zase natolik výkonný, aby s vervou vystřeloval Outbacka ze zatáček.

Sportovní vlastnosti jsou nicméně asi to jediné, co v repertoáru ještě chybí. Jakékoliv jiné určení totiž zvládá Outback nadmíru dobře, ať už po něm chcete roli cestovního auta, rodinného auta nebo schopného off-roadu. Původní crossover z Japonska je zkrátka těžkým univerzálem v prakticky každém myslitelném ohledu. Mohl by mít snad o něco rychlejší infotainment a spotřeba by vzhledem k výkonu měla být nižší, než průměrných deset litrů na sto, ale to jsou spíše drobné nedostatky, které nemají šanci zkazit celkový dojem.

Cena Outbacku začíná na částce 949 000 korun, za kterou dostanete prakticky vše, co potřebujete. Už nejnižší výbava totiž obsahuje kromě testovaného pohonného ústrojí třeba i kamerový systém EyeSight, sjednocující nejrůznější jízdní asistenty, ale i automatické přepínání dálkových světel nebo hlídání mrtvého úhlu.

Plusy:

• výborně naladěný podvozek
• chování automatické převodovky
• prostornost
• schopnosti v terénu

Mínusy:

• krátké přední sedáky
• pomalé řazení v manuálním režimu