Test: Subaru Outback 2.5i

Už když jsem poprvé usedl do nové generace Subaru Outback, vybavené naftovým motorem, musel jsem ocenit jeho mechanickou vstřícnost k řidiči. To, co zvenku vypadá jako nudný rodinný kombík na chůdách, určený pro toho, komu v žilách nekoluje ani kapka benzínu, může se mávnutím kouzelného proutku proměnit na příjemně řidičský stroj.

A aby toho nebylo málo, připravilo si Subaru ještě jeden malý bonus. Jak vidno doba „turbová“ se ještě nedostala do úplně všech zákoutí automobilové produkce a motor pod kapotou druhého testovaného Outbacku je toho jasným důkazem. Benzínový čtyřválec o dnes takřka skandálním objemu 2.5 litru totiž používá ke svému plnění jen tlak okolního vzduchu a lze jej tedy označit oním takřka zapomenutým slůvkem „atmosférický“.

A co by to vlastně mělo pro běžného řidiče znamenat? Tak hlavně výrazně lepší odezvu na plyn, pochopitelnou absenci turboefektu a podání výkonu ve vyšších až vysokých otáčkách. Tohle všechno jsou totiž vlastnosti, na které moderní motory už takřka zapomněly. K tomu správnému řidičskému pojetí nicméně drobně schází jeden prvek a tím je manuální převodovka. Do aktuální generace Outbacku nabízí Subaru manuál pouze ve spojení s naftovou variantou a k benzínovému motoru tak dostanete výhradně bezestupňovou převodovku Lineartronic s plynule regulovatelným převodovým poměrem. A i když se jedná o ústrojí, které se obecně hodí spíše ke klidné jízdě, rozhodně se nedá hovořit o tom, že by Subaru řidiče o něco ochuzovalo.

Motor startuje jednoduchým stiskem startovacího tlačítka, a i když je za studena jeho projev přece jenom drobně hrubší, po ohřátí se zvuk vyhladí a benzínový boxer začne znít dokonce velmi příjemně. Převodovka je naladěna jako maximální možný univerzál a po městě si vystačíte s plynulou změnou převodového poměru, kdy ústrojí logicky reaguje na pokyny, které mu zadáváte pravou nohou. V tomto režimu překročí otáčky hranici tří tisíc za minutu jen výjimečně a spojení celého hnacího ústrojí je bez výhrad. Zhoustne-li provoz, poslouží sdružený systém bezpečnostních prvků EyeSight, který sám popojíždí v koloně. Jen pro rozjezd po úplném zastavení jej musíte pobídnout buďto stiskem resetovacího tlačítka tempomatu, či sešlápnutím pedálu plynu.

A podvozek? Už v testu dieselové verze jsem zmiňoval, že zavěšení nového Outbacku funguje na jedničku. Drobné městské nerovnosti vyhladí Outback takříkajíc do ztracena a nepohodlí pociťuji až na těch větších. I přesto je tu však stále faktor vynikajícího odhlučnění, který zajišťuje akustický komfort za každé situace.

Konečně se s Outbackem dostávám z města a tady se mi domněnka o vynikajícím univerzálu jen a jen potvrzuje. Plynulých změn převodového poměru se zde dočkávám jen při opravdu hodně klidné jízdě. Sotva totiž při sešlápnutí plynu překonám určitou hranici, změní ústrojí svoje chování, podřadí na jeden z virtuálních stupňů a v nich pokračuje do doby, než plyn opět povolím. Celá tato souhra funguje zcela intuitivně a pádla pod volantem, kterými lze virtuální rychlosti měnit ručně, využívám jen zcela minimálně. Přijde-li potřeba, nebo prostě jen touha přiostřit tempo, spíše než manuál, volím tlačítky na volantu režim jízdní režim Sport. Ten znamená citelně ostřejší odezvu na plyn a s ní ruku v ruce i změnu chování převodovky. Ta i za normální jízdy točí o něco více otáček, připravena podřadit a vyrazit. V žádném z režimů ovšem nečekejte změny rychlostí nějak drastické. Jak již bylo řečeno, primárním užitím ústrojí je klidná jízda a samotný princip převodovky velí, že veškeré změny převodu probíhají plynule.

Co do zrychlení, stačí oněch 173 koní, které ze sebe motor vydá v 5800 otáčkách, na svižnou akceleraci i ve vyšších rychlostech. Samozřejmě zde jako u každého správného atmosférického motoru platí, že čím víc otáček, tím lépe. To nejlepší motor předvede mezi čtyřmi a šesti tisíci, kde je jeho zátah příjemně silný. Jízdní dynamika je však značně narušena v případě většího naložení. Jakmile si do Outbacku posedají čtyři lidé a do kufru se dá padesátilitrová plechovka piva, akcelerace citelně slábne.

Co musím vedle pružného motoru jednoznačně pochválit, to je řízení. Už ve městě jsem měl možnost zaznamenat solidní zpětnou vazbu do volantu, decentně nastavený posilovač a hlavně velmi strmý převod. Něžnější část populace možná tu a tam Outbacka při parkování prokleje, neboť na točení jedním prstem to tady opravdu není, ale jakmile dojde na zatáčky, je řízení velkého Subaru až neuvěřitelně příjemné. Vůz se citlivým, nepřeposilovaným řízením posílá do zatáček jedna radost a s obdobným nadšením je i vykružuje. Zapomeňte na zaklekávání vysoké a mohutné karoserie, Outback působí za všech situací jistě a to i na samé hranici přilnavosti. Zde se nejprve dostaví náznak nedotáčivosti, ale systém vektorování točivého momentu spolu s pohonem všech kol záhy všechna nebezpečí zažehná.

Podvozku se tedy dostalo špičkového naladění, motoru zase vytříbeného a dnes již málo viděného charakteru. Otázkou v tuto chvíli tedy zůstává, kolik si za svoje služby nechává zaplatit. Spotřeba bohužel v tomto případě není z nejnižších, na druhou stranu nutno podotknout, že je zcela pochopitelná. Mimo město se dá s Outbackem dostat pod devět litrů, ale musí se jednat o dosti úspornou jízdu. O mnoho běžnější hodnotou je v kombinovaném provozu rovných deset litrů naturalu na sto kilometrů.

První testovaný Outback se mohl pochlubit tím dost možná nejpěknějším interiérem, který lze k jakémukoliv Subaru dostat. Už při prvním otevření dveří benzínové verze se mi tak trochu zastesklo po luxusním béžovém interiéru v kůži, oproti kterému ten černý s látkovými sedadly působí přece jenom trochu fádně. To však rozhodně neznamená, že by vnitřek Outbacku nebyl příjemným místem k žití, právě naopak. Vše je zde příkladně zpracováno, na dotek příjemné a kvalitní. Prostřední části palubní desky vévodí nový, velký a luxusně vypadající infotainment, sdružující média a navigaci. Funkčně je jako celek bez výhrad, ovšem zasloužil by možná o kousek rychlejší hardware. Takhle se nad pokyny zpravidla nejprve chvíli zamyslí, a teprve potom koná. Za volant si lze sednout příjemně nízko a jediné, co bych uvítal, jsou delší sedáky, které by lépe podepřely stehna.

Bojů o prostor se netřeba obávat. Na zadní sedadla se v případě potřeby posadí i trojice pasažérů a k dispozici je kufr se solidním objemem, čítajícím 512 litrů v základním postavení sedadel. V případě potřeby lze zadní opěráky jednoduše sklopit do roviny a vytvořit až 1848 litrů místa na zavazadla.

Celkově na mě udělal Outback v tomto kole ještě o kousek větší dojem, než v případě prvního testování naftové verze. Podvozek se opět řadí ke špičce v rámci třídy a ukazuje, že vyladění perfektní vyváženosti mezi městským a mimoměstským provozem jde i bez aktivního, adaptivního zavěšení. Co zde ovšem hraje prim, to je pohonné ústrojí. Benzínový čtyřválec je návratem do staré dobré školy a svým točivým charakterem a solidním výkonem tvoří k podvozku ideální komplement. Motory jako je tento navíc z nabídky brzy vymizí a postupně budou všechny nahrazeny menšími, přeplňovanými jednotkami, které nabídnou jen zlomek onoho projevu. Tady tedy platí ono známé pravidlo „kupujte, nebudou“.

Co do cen, nejlevnější Outback vychází na 939 tisíc korun s daní a obsahuje právě testovaný pohonný řetězec. Milou zprávou je i fakt, že už v této ceně, nachází se ve voze i systém EyeSight, sdružující prvky jako varování před kolizí s funkcí nouzového brždění, varování před opuštěním pruhu, adaptivní tempomat a další. K testovací verzi je tak k ceně nutno přičíst už jen 60 tisíc za výbavu v podobě navigace, bezklíčového přístupu a startování, elektrického víka zavazadelníku a několika dalších prvků.

Celkové hodnocení:	(7,5 / 8)
Motor:	(7,0 / 8)
Převodovka:	(7,0 / 8)
Podvozek:	(7,5 / 8)
Praktičnost:	(7,5 / 8)