Test: Toyota Yaris Hybrid Bi-Tone

Podle všech možných i nemožných zdrojů, je právě elektrifikace aut možnou budoucností osobní dopravy. Někde s ní slaví úspěchy větší, někde se zase tolik nedaří, ale zrovna Toyota, která se pochlubila prvním opravdu oblíbeným hybridem Prius, stojí v oblasti elektrifikace na piedestalu technického vývoje.

Já jsem si jeden hybrid od Toyoty taky vyzkoušel, nejednalo se tedy zrovna o Prius, ale o výrazně menší a také levnější Yaris Hybrid, určený zejména do městského provozu. Ten ke mně navíc dorazil ve speciální edici Bi-Tone, nabízející vedle líbivého vnějšího vzhledu také více než důstojnou vnitřní výbavu. Jak už název Bi-Tone napovídá, Yaris je oděn rovnou do dvou barev. Zatímco spodní části, sahající po spodní linii bočních oken, vévodí bílá perleť, střeše, sloupkům, krytům zrcátek a výraznému „X“ na přední masce zase černá metalíza. Popravdě tomuto řešení není příliš co vytknout. Yaris vypadá prostě a jednoduše hezky a to zejména při pohledu zepředu, kdy černě zbarvené části pěkně zvýrazní světlomety s LED diodami. Zajímavým detailem jsou také znaky Toyota s modrou „září“ uvnitř, náležící k variantě hybrid.

Zdvojeným srdcem malého městského automobilu je hybridní pohonné ústrojí, nazývané ve světě Toyoty jako Hybrid Synergy Drive. To znamená, že má malý Yaris hned dva motory. Tou běžnější částí je benzínový čtyřválec o objemu 1.5 litru, podávající výkon 75 koní. Tou méně běžnou potom synchronní elektromotor s permanentním magnetem, jehož výkon činí 60 koní a točivý moment pěkných 169 Nm, pochopitelně konstantní ve všech otáčkách. Všechny ty koně ale nejdou jen tak jednoduše sčítat, takže suma sumárum má hybridní Yaris k dispozici rovných 100 koní. To se na pohotovostní hmotnost necelých 1200 kilogramů zdá jako slušná hodnota, ale pohled do tabulek umí sebrat nadšení. Yaris Hybrid totiž z nuly na sto akceleruje za 11.8 sekundy, což je vskutku pomalé tempo.

Jen co usedám za volant, zaujme mě hned z první dobré pohled na přístrojovou desku. Že se zde nachází vpravo palivoměr a uprostřed velký rychloměr, to se nijak nevymyká běžnému standardu. Netradiční je ovšem levý budík ukazatele energie, který nahrazuje tradiční otáčkoměr. Pod nulovou polohou ručičky se nachází pole Charge, které ukazuje úroveň rekuperace brzdné energie. Největší, prostřední část budíku, je věnována zóně Eco, to když jedete s lehkou nohou. A na konci, kde by normálně bylo červené pole otáčkoměru, je vyznačeno pole Power. Sem se ručička dostává při svižnější akceleraci, kdy se celé pohonné ústrojí více soustředí na výkon, než na ekologii a úspornost.

Neznalého uživatele by mohlo překvapit, že se po stisknutí startovacího tlačítka, kromě zacvakání několika relátek v útrobách palubky, vůbec nic nestalo. Jen se v pravé části přístrojovky rozsvítila kontrolka Ready, která jediná napoví, že je Yaris připraven k jízdě. Volba režimu probíhá vcelku klasickým voličem převodovky, jehož dlouhá páka cestuje mezi dobře známými polohami P, N, R a D. Navíc je tu ještě poloha B, při které převodovka brzdí spalovacím motorem a rekuperuje energii. Rekuperace probíhá i při normálním brždění, přičemž Yaris zazní přesně jako zpomalující tramvaj. Jen tišeji.

Protože se jedná o takzvaný „full hybrid“ zvládá Yaris jízdu i v čistě elektrickém režimu. Že byste však křižovali metropoli jen za doprovodu hvízdajícího elektromotoru, na to můžete rovnou zapomenout. Baterie o kapacitě 6.5 Ah, dobíjená výhradně rekuperací a chodem spalovacího motoru, vystačí maximálně na dva až tři kilometry, během kterých si navíc musíte úzkostlivě hlídat pravou nohu. Sotva totiž šlápnete o něco hlouběji, automaticky naskakuje benzínový motor a bezemisní ježdění je rázem v trapu. Start benzínového motoru může řidič oddálit stisknutím tlačítka EV Mode za řadicí pákou, ale ani tehdy nemůžete na pedál akcelerátoru šlapat jak se vám zlíbí.

Většinu jízdy tak Yaris absolvuje v plně automatickém módu, kdy podle potřeby vypíná a zapíná spalovací motor. Ustálená městská padesátka tak znamená místy potichu běžící čtyřválec, místy čistě elektrickou jízdu. Je ale až obdivuhodné, s jakou rychlostí je hybridní systém schopen reagovat na podněty. Pokud při poklidném plutí v EV režimu náhle prudce vyšlu pedál k podlaze, naskočí motor v naprostém mžiku a bez zaváhání letí do otáček nejvyššího výkonu, aby co nejsvižněji zrychloval. V tomto režimu si ale pohonné ústrojí citelně nehoví. Konstantně vytočený motor není nic, co by chtěl řidič a posádka poslouchat, a akcelerace se dostavuje velmi pozvolna, trochu v rozporu se zvukovou kulisou.

Na předjíždění ve vyšších rychlostech se tedy Yaris zmáhá jen velmi nerad a je naprosto bez diskuzí, že cílovou destinací malého hybridu je město. Zde je pozvolná dynamika dostačující a hlavně se projeví nejnižší spotřeba. Po městě se lze s lehkou nohou pohybovat i v okolí čtyř litrů na sto kilometrů. Nejlepší vliv na spotřebu má pochopitelně jízda v čistě elektrickém režimu, ovšem pokud nechcete deptat řidiče za vámi svou extrémně pomalou, bezemisní akcelerací, užijete si jí pouze v kolonách. Obecně lze říci, že spotřeba stoupá úměrně s rychlostí jízdy. Mimo město jsem se pohyboval v okolí pěti litrů na sto a lehce nad touto hodnotou, dálnice už znamenala odběr necelých šesti litrů. Nádrž o objemu třiceti šesti litrů se může zdát malá, ale pokud najezdíte většinu po městě, není dojezd přes 600 kilometrů problémem.

Stejně jako městskému provozu odpovídá nastavení a povaha pohonného ústrojí, je odpovídající i podvozek a praktičnost. Yaris je ve městě vcelku pohodlný, dobře a tiše filtruje nerovnosti, ale mimo město může při ostřejších manévrech působit poněkud kymácivým dojmem. V této oblasti nepřidává ani řízení, které je přeposilované a disponuje drobně gumovým odporem. Kufr o objemu 286 litrů vzhledem k velikosti auta neurazí, ale ani nenadchne a podobná situace panuje na zadních sedadlech. Děti a menší pasažéři zde svoje místo naleznou bez problémů, vyšší dospěláci už budou brázdit koleny po sedačkách před nimi. Celý interiér disponuje sympatickým zbarvením ve dvou odstínech šedé barvy, které nejlépe vypadá na palubní desce a volantu.

Tlačítek a ovládacích prvků je v přední části interiéru pomálu, spousta věcí se schovala do menšího displeje infotainmentu s navigací. Jedinou výtku tímto směrem bych měl asi jen k tlačítkům vyhřívání předních sedadel, které se nachází přepečlivě ukrytá pod pákou ruční brzdy. Nahmatat je poslepu je bez dlouhého cviku takřka nemožné a v noci navíc nejsou podsvícena. Jakožto řidič sedím v měkčí a vcelku pohodlné sedačce, ovšem nepodařilo se zde vyhnout lehce „záchodové“ pozici za volantem, která je na krátké nohy a dlouhé ruce. Vzdálenost mezi volantem a pedály je prostě příliš krátká, ale to je vzhledem k vnějším proporcím auta vcelku pochopitelné. Úplně na závěr bych udělil přátelský pohlavek ještě tomu inženýrovi, který vymýšlel loketní opěrku. Malá a úzká loketka je totiž uchycena přímo na boku řidičova sedadla, je příliš vysoko a moc u těla. Se svými 183 centimetry jsem jí shledal jako naprosto nepoužitelnou.

Tyto ergonomické vady jsou však jen drobnými pihami na kráse jinak vydařeného městského auta, vybaveného netradičním a ekologicky uvědomělým pohonným ústrojím. Pokud se opravdu hodně pohybujete v centrech metropolí, bude pro vás Yaris Hybrid se svou velmi nízkou spotřebou a nenáročností ovládání jako dělaný. Mimo město se však objeví výkonové limity a ani spotřeba už není tak zázračná, jako ve městě. Tyto deficity ovšem hybridní verze dohání cenou, která nijak zásadně nevyčnívá nad benzínové varianty. Vezmu-li v potaz jen edici Bi-Tone, nabízí se zde Yaris s motorem 1.33 Dual VVT-i a automatickou převodovkou Multidrive S za 364 900 korun. Hybridní verze potom vyjde na 410 900 korun, nebo v současnosti ve speciální nabídce Extra dokonce jen na 379 900 korun.

Celkové hodnocení:	(5,0 / 8)
Motor:	(4,5 / 8)
Převodovka:	(6,0 / 8)
Podvozek:	(5,0 / 8)
Praktičnost:	(4,0 / 8)