Test: Volkswagen Beetle 1.4 TSI

Nechme teď stranou prapůvodního brouka, který se stal symbolem míru a mobility, a kterého prostě nejde nemilovat. Vezmeme-li v potaz jen novodobé brouky, zcela bez mučení se přiznám, že New Beetle z roku 1998 mi nikdy k srdci výrazněji nepřirostl. Úplně jiné je to ovšem u aktuálního Beetla.

Novodobý Beetle přišel na svět v roce 2011 a svým svalnatě-roztomilým vzhledem mě absolutně fascinoval. Poslední z rodu brouků má vzhledem k celkovým rozměrům značně dlouhou kapotu, na kterou navazuje elegantně klenutá linie kabiny. Onu svalnatou část potom obstarávají vytažené blatníky a dokonce i decentní spojler na víku kufru. Aby toho nebylo málo, má Beetle bezrámová okna, která já naprosto zbožňuji. Na drsnosti naopak výrazně ubírá nepříliš chlapácká fialová metalíza, která pod určitými úhly pohledu přechází až do růžové. Řekněme, že asi nejsem ta úplně cílová skupina, ovšem i přesto jsem si týdenní ježdění s  „mužným“ broukem užil dosyta.

Podobně dosyta jsem si užíval nejen soužití s broukem, ale i pobyt v něm. Volkswagen vtiskl novodobému ztvárnění legendy pěkný a samozřejmě především stylový interiér, připomínající, že kdysi lidové vozítko je dnes hlavně záležitostí pro individualisty. Beetle má pěkně zakulacenou palubní desku s lakovanými plasty, vrchní části výplně dveří v barvě auta, ale i šedo-růžová sedadla s kostkovaným vzorem. Střední části palubky dominuje sice menší, ale rychle fungující dotykový displej infotainmentu s navigací a nad ním se tyčí malá kaplička se třemi přídavnými budíky. Ukazatele tlaku turba, teploty oleje a stopky jsou sice doménou sportovních aut, ale v daném případě se dobře vyjímají i v růžovém broukovi.

Pozice za volantem mi decentně napovídá, že se na sedadlo řidiče hodí především drobnější dívčí postavy. Se svými 184 centimetry si zde přijdu trošku velký a potřeboval bych pedály trochu dále od sebe, abych koleny neokopával baňatý sloupek volantu. Budíky sestávající ze tří kruhových ukazatelů a jednoho displeje bohužel nejsou tolik přehledné, jak bych si je představoval. Zaprvé mi zde trochu zanikal analogový otáčkoměr, krčící se v rohu pod velkým rychloměrem, zadruhé jsou hodnoty rychloměru nad hranicí 60 km/h naskládány hrozně blízko u sebe, takže se rychlost jen stěží odečítá letmým pohledem

Asi by nikoho nepřekvapilo, kdyby na tom byl Beetle s praktičností vyloženě na štíru, ale situace není paradoxně vůbec tak hrozná, jak by se mohlo zdát. Na zadní sedadla se sice leze mimořádně obtížně, ale ve výsledku se sem menší dospělák vcelku pohodlně posadí, zejména když se spolujezdec před ním malinko uskromní. Objem kufru nabírající hodnoty 310 litrů se sice může zdát malý, ale manipulaci se zavazadly významně usnadní fakt, že je Beetle třídveřový hatchback s rozměrným víkem zavazadelníku.

Když už Beetle hezky vypadá zevnitř i zvenku, určitě by byla docela škoda, kdyby adekvátně dobře nejezdil. Naštěstí co se motoru týče, je v testovaném Beetlu zvolena asi nejpříhodnější motorizace. Pod přední kapotou se totiž objevuje benzínový přeplňovaný čtyřválec 1.4 TSI, chlubící se nadmíru solidním výkonem 150 koní a točivým momentem 250 Nm. A protože ne každý chce řadit, dělá motoru společnost dvouspojková sedmistupňová převodovka DSG.

Jak čísla napovídají, kultivovaný motor umí necelých 1300 kilogramů vážícího brouka rozhýbat vcelku důstojně. Zrychlení z nuly na sto proběhne za 8.7 sekundy a sotva motor dosáhne třítisícových hodnot na otáčkoměru, začíná lineární tah, který dělá z Beetla vcelku rychlé auto ať už do města, nebo mimo něj. Jak už bývá u DSG převodovek od Volkswagenu zvykem, řadí převodovka bleskově rychle, nicméně často mě štvaly velmi nízké otáčky, do kterých řadí po městě. Prakticky pořád se mi stávalo, že se motor plácal při šedesátce na zařazenou šestku v takřka volnoběžných otáčkách, a ústrojí ne a ne podřadit. Častým řešením byl proto sportovní režim, nebo pádla pod volantem.

Podvozek Beetlu se řadí spíše mezi ty tužší. Ve městě o nerovnostech silnice poněkud víte, ale vyloženě nepříjemných rázů se nedočkáte, stejně jako hluku od kol. Zábavu za volantem si lze do jisté míry užít, ale přesto nelze brouka chápat jako sporťák. Zavěšení sice v zatáčkách dovolí ostřejší průjezdy a nedotáčivost je slušně potlačená, ovšem problém dělají rychlé změny směrů, při kterých umí brouk rozkývat svou karoserii a znejistět. Navíc ačkoliv by motor potenciál měl, chybí mu výraznější výkonová špička.

Celý tento soubor vlastností dělá z brouka především nadmíru stylové, přesto však dobře jezdící auto. Jeho tvary jsem si svým zvláštním způsobem zamiloval, interiér je hezký a přitom nepostrádá základní dávku praktičnosti, a k tomu je zde nadmíru silný benzínový motor, takže se brouk ani mimo město neztratí. Navíc se v kombinaci se sedmistupňovým automatem vejde spotřeba do sedmi litrů úplně všude, což není vůbec špatné. Chcete-li se odlišit, ale přitom dostat opravdu dobré auto, směle do brouka. Jen si tedy, pokud jste muž, možná vyberte nějakou jinou barvu.

Aktuálně začíná ceník Beetlu na částce 424 900 korun za výbavu Basic a motor 1.2 TSI s manuální převodovkou. Zatoužíte-li po automatu, je volba jasná, protože nic jiného než 1.4 TSI Volkswagen aktuálně nenabízí. Cena zde začíná na částce 562 900 korun za výbavu Design.

Plusy:

• stylový vnější vzhled
• svižný motor
• nízká spotřeba
• obstojná praktičnost

Mínusy:

• podtáčení motoru v nízkých rychlostech
• drobně nepřehledná přístrojová deska
• tužší podvozek do města