Test: Volkswagen Caddy 2.0 TDI

Svět je plný aut s velkým zavazadelníkem, a také je plný aut s velkým a praktickým vnitřním prostorem. Co se ovšem stane ve chvíli, kdy potřebujete obojí naráz a ony prostory nemají být pouze velké, ale mají být přímo obrovské? Inu, stane se to, že potřebujete dodávku. Takovou, ve které bude pasažérům pohodlně a která dost možná ponese název Volkswagen Caddy.

Od stylového picku-upu, který vycházel z Golfu a který byl světu představen v roce 1979, ušel Caddy do dnešních dnů dlouhou cestu. Zcela konkrétně se během minulého roku představila již jeho čtvrtá generace. Design se jako již tradičně opět přisunul současnému trendu ve stájích Volkswagenu, tentokrát bychom inspiraci přední části hledali u modelu Touran.

Vlastní zbytek vozu se příliš nezměnil, koneckonců k tomu nebyl ani důvod. Jedná se tedy i nadále o účelovou krabičku, nesoucí v zadní části posuvné dveře na každé straně a také rozměrná, tónovaná okna pro cestující. Při prvním pohledu na mého Caddyho jsem si řekl, že jestli někde platí tvrzení „kola dělají auto“, je to právě tady. Caddy sám o sobě nijak extrémně nezaujme, zejména je-li zbarven do stříbrné metalízy, ale zajímavé černočervené sedmnáctky, patřící do výbavy Generation Four, dodávají autu náhle úplně jiný punc. Přičtěte si navíc ještě nízká zpětná zrcátka, standardní pro všechny neužitkové verze, projektorové světlomety a chromovanou mříž chladiče, a náhle zjistíte, že před vámi stojí vlastně docela hezká osobní dodávka.

Otevření předních dveří nabídne pohled na hodnotně vypadající kožený volant, přesně ten samý, jako nalezneme třeba i v nejvyšších výbavách Passatu. Rovnou palubní desku lemuje pěkný dekor v šedé barvě, a ač je vše uplácáno výhradně z tvrdých plastů, proti zpracování nelze říci ani popel. Jednotlivé díly jsou k sobě pěkně slícovány, nikde nic nevrže, ani netropí jinou neplechu.

Sedadla, ač na první pohled obyčejná, jsou příjemně tuhá a v oblasti opěráku nabídnou i vcelku solidní boční vedení. Malinko nepotěšující je asi jen loketní opěrka, která je příliš vzadu a taková posuvná by se hodila o dost více. Pozice za volantem je na pomezí dodávek a osobáků. Na pedály se sice našlapává trochu více z vrchu, ale volant si lze přisunout blízko tělu. Přede mnou se odehrávají základní údaje na dvou velkých analogových budících, doplněných ještě ručičkovým palivoměrem, teploměrem a monochromatickým displejem palubního počítače. Středová konzole skýtá ovládání manuální klimatizace a také velký dotykový displej infotainmentu s navigací. Ač nejde ani jednomu z těchto rozhraní vytknout zhola nic, trochu nepochopitelná je pro mě jejich pozice. Klimatizace se třemi jednoduchými otočnými ovladači je umístěná nahoře, kdežto infotainment, jehož obsluha vyžaduje mou takřka plnou pozornost, krčí se dole skoro až u řadicí páky. Kdyby se oba prvky prohodily, byla by ergonomie o kus lepší.

Tato drobná piha na kráse je ovšem zároveň i pihou jedinou. Praktičnost a ergonomie totiž hraje u Caddyho prim a po této stránce je vše takřka ideální. Do zadní části vozu je jednoduchý přístup nejen díky posuvným dveřím, ale také díky obřímu výklopnému víku na zádi, které schovává ničím nerušený přístup do velkého zavazadelníku. Už při základním postavení všech sedadel pojme Caddy 750 litrů, a zadní sedadla lze pochopitelně sklopit, překlopit dopředu, či úplně vyjmout. Uděláte-li z Caddyho dočasně vůz pro dva, převezete celkem 3030 litrů nákladu, umístěného v pravidelně hranatém prostoru, který není ničím narušen. Dáte-li však zadní třímístnou lavici zase zpět, posadí se do druhé řady bez větších problémů trojice dospělých osob. Místo na nohy najde s výjimkou dlouhánů snad každý, místo nad hlavou je potom naprosto bez diskuzí, neboť v Caddym by šlo jezdit i v cylindru. V přední části je k dispozici ještě několik různých odkládacích přihrádek a velká odkládací police nad hlavami řidiče a spolujezdce.

Pod kapotou Caddyho máme na výběr hned z několika různých jednotek. Slabší zastoupení zde mají benzínové přeplňované čtyřválce s výkony 84 a 125 koní, doplněné ještě motorem spalujícím jako alternativní palivo zemní plyn. Já jsem však měl tu čest s nejsilnějším motorem z nabídky a s jedním z celkem čtyř turbodieselových dvoulitrů. Agregát o důstojném výkonu 150 koní je spojen se šestistupňovou manuální převodovkou a svých 340 Nm točivého momentu přenáší na přední kola.

Hned od prvního nastartování jsem mile překvapen solidní kultivovaností. Klasické dieselové klapání je sice slyšet, ale v interiéru vozu působí přece jenom dost vzdáleně. Větším množstvím hluku se motor ozve teprve ve chvíli, kdy je v plné zátěži mezi dvěma a třemi tisíci otáčkami. Další hluk se potom pochopitelně ozve v otáčkách přes čtyři tisíce za minutu, ovšem sem již stejně nemá smysl chodit, neboť zátah citelně polevuje a žádná další akcelerace se nekoná. Je tedy na čase řadit a zrovna řazení je vzhledem k užitkovému původu Caddyho víc než milé překvapení. Řadicí páka se pohybuje lehce, po krátkých drahách s velmi přesně vymezenými jednotlivými rychlostmi.

Mezi osmnácti sty a čtyřmi tisíci otáčkami, umí navíc relativně silný diesel s Caddym slušně zacvičit. Zrychlení z nuly na sto se koneckonců vešlo o jedinou desetinku do limitu deseti sekund, takže se Caddy v této motorizaci rozhodně nijak neloudá. Jen co nabyde plnící tlak turbodmychadla, což trvá v tomto konkrétním případě o kousek déle, než je běžně zvykem, špacíruje si to Caddy ze světel s příjemnou razancí a zanechá za sebou nejeden naftový rodinný vůz. Dynamika citelně polevuje teprve ve vyšších rychlostech okolo stovky, kdy se projeví hlavně vyšší stavba karoserie a motor už se do zrychlování příliš nehrne. Dálniční předpisovou stotřicítkou však pojedete zcela neohroženě a hlavně stále v přijatelném tichu.

Co do spotřeby, vejde se Caddy s nejsilnějším motorem v každém případě do sedmi litrů na sto kilometrů. Této hodnoty se však v praxi dosahuje hlavně na dálnici, kde hraje roli zmíněná aerodynamika, a taky v ucpanějším městě. Víceméně všude jinde lze jezdit do šesti litrů a budete-li se na vhodně vytyčené trase snažit, nejsou problémem ani hodnoty pod pět.

Vzhledem k tomu, že spadá Caddy do kategorie osobních dodávek, musí být jeho podvozek nutně kompromisem mezi komfortem a schopností převážet vyšší zátěže. Žádné nadbytečné pohodlí tak neočekávejte, ovšem že by byl Caddy nějak tvrdý nebo uskákaný, to se tvrdit rozhodně nedá. Drobné městské nerovnosti odfiltruje zavěšení bez větších potíží, hůř je na tom až při přejetí větších příčných nerovností, kdy se ozve zejména jednoduchá zadní náprava.

Ve výsledku je tedy Caddy vozem, který velmi vyvážně balancuje na pomezí mezi užitkovostí a denní použitelností v roli rodinného vozu. Jeho praktičnost kombinovanou s možností převézt pět osob lze hodnotit na výbornou, stejně jako úspornou motorizaci s dostatečným výkonem. Komfortní projev může trochu pokazit snad jen podvozek, jenž je místy poněkud tužší. Je ovšem třeba si uvědomit, že stejně jako odveze Caddy čtyřčlennou posádku na dovolenou, musí si s obdobnou hravostí poradit i s těžšími břemeny, jako je třeba paleta papíru nebo několik pytlů s cementem. A právě pokud potřebujete v jediném autě střídat náklady od rodiny až po cement, je Caddy v lepší, komfortnější výbavě více než doporučeníhodný.

Co se cenové politiky týče, můžete mít Caddyho již za 394 288 korun. Jenže sáhnete-li po testované motorizaci a po vynikající výbavě v rámci edice Generation Four, slavící příchod čtvrté generace na trh, bude to stát již 631 282 korun. Je potom jen na vás, kolik příplatků zvolíte. Testovanému vozu za výsledných 858 901 korun nechybělo skoro nic a k mání byly kromě zmíněné navigace i speciality jako couvací kamera, adaptivní tempomat, funkce automatického brždění, Bluetooth rozhraní a další.

Celkové hodnocení:	(6,5 / 8)
Motor:	(6,5 / 8)
Převodovka:	(6,5 / 8)
Podvozek:	(5,0 / 8)
Praktičnost:	(7,5 / 8)