Test: Volkswagen Golf GTD Variant

Golf GTI je vůz, jenž je s námi již celá desetiletí. Za celou tuto dobu vyváženě kombinuje praktickou stránku standardního Golfu s vyšším výkonem a celkově sportovnějším naladěním. Popularita již několikáté generace napovídá, že celá tato idea rozhodně není špatná, ovšem jsou tu i tací, kteří z rozličných důvodů chtějí nebo musí dát přednost naftě před benzínem.

Těch důvodů může být rovnou několik, hned jako první se nabízí kupříkladu faktor spotřeby. Dvoulitrovým turbodieselům z produkce Volkswagenu úspornost nikdo neupře a chcete-li s autem najet desetitisíce ročně, stane se z rozdílu dvou litrů na sto kilometrů několik desítek tisíc korun k dobru, ušetřených třeba i každý rok. Dalším důvodem může být potřeba kombíku. Zde se Volkswagen zařekl, že benzínové GTI coby kombi prostě nebude a chcete-li mermomocí přepravit 605 litrů nákladu, musíte sáhnout po silném dieselu, nebo paradoxně po vrcholném modelu R.

Shrnuto podtrženo, s Golfem GTD dostáváte ještě o dost praktičtější auto, než zmiňované GTI a kolem dokola taky o něco nenápadnější. Přítomna není typická rudá linka v mřížce chladiče, jiná jsou kola a chybí i dramaticky vyhlížející dvojice výfukových koncovek. GTD si místo toho vystačí s jednou dvojitou, umístěnou vlevo.

O další prvky se ovšem GTD ochudit nenechalo a tak kromě drsňáckého předního nárazníku, dostalo hlavně onen nebezpečně stylový interiér. Hned po otevření dveří mě zaujalo čalounění sedadel, které kombinuje rovnou tři materiály. Vedle obligátní kůže a semiše, zdobí největší plochy sedadel károvaný vzor, děděný u sportovních Golfů z generace na generaci. Dobrou zprávou je, že stejně dobře jako sedadla vypadají, tak se v nich i sedí. Moje pozadí i vrchní partie jsou natěsno obepnuty tuhým, přesto však pohodlným bočním vedením, vybízejícím jak ke střihání zatáček, tak i k tisícikilometrové dovolené. Pozici za volantem si lze vyladit do sportovna a tedy se zadkem co nejníže, dál od pedálů, ale s volantem pěkně blízko po ruce.

Vaše řidičské umění může bez větších problémů sledovat i trojice dospělých, usazená na zadních sedadlech. Každý z nich zde najde dostatek místa jak pro nohy, tak i nad hlavou a přitom za nimi stále ještě zbývá rozměrný zavazadelník o 605 litrech, o kterém jsem mluvil v úvodu. V případě potřeby jdou zadní sedadla sklopit, čímž se kapacita navýší na výsledných 1620 litrů.

Přístrojová deska přede mnou je stejně jako středový panel a několik dalších věcí, obložena do tmavého dekoru zdobeného jemnou, síťovou strukturou. Musím zde vypíchnout, že se nejedná o falešnou napodobeninu karbonu, jak to často předvádí sportovní modely jiných značek, neboť něco takového by se v pěkně zpracovaném interiéru Golfu vysloveně nevyjímalo. Ony přístroje zahrnují dva klasické analogové budíky a dále multifunkční displej palubního počítače. Nesmím opomenout zajímavost v podobě integrovaných stopek. Vidina Golfu GTD řádícího na okruhu se sice nezdá jako úplně běžná, na druhou stranu, meze se tady ničemu nekladou. Po pravé ruce se nachází ještě rozměrný dotykový displej navigace.

Tlačítkem u voliče převodovky uvádím věci do pohybu a po krátkém obligátním zažhavení již vesele, přesto však velmi tiše, poklapává naftová jednotka. V případě mého testovaného kusu je dvoulitrový turbodiesel o výkonu 183 koní spárován s dvouspojkovým ústrojím, známým v kruzích Volkswagenu pod zkratkou DSG. Řadím tedy D a vydávám se vstříc městu. Při běžné jízdě se GTD od standardních naftových Golfů odlišuje prakticky pouze podvozkem. Zavěšení je na nerovnostech citelně tužší, o výraznějším nepohodlí však hovořit nejde. Velkou výhodou je zde výborné odhlučnění, které nerovné městské silnice akusticky hodně vyhladí. Spolupráce motoru a převodovky funguje příjemně svižně, celé ústrojí dobře reaguje na povely plynovým pedálem, trochu se mi však nelíbil až přehnaně ekonomický přístup při řazení dalších rychlostí. Nezřídka se i v normálním režimu stávalo, že otáčky motoru padaly pod rozumnou hranici patnácti set za minutu, na což motor při zátěži reagoval bučením, dávajícím najevo jasný nesouhlas. Bohužel na tom svůj podíl mají i příliš dlouze poskládané rychlosti. Typicky se mi tak stávalo, že jsem pádly pod volantem vracel v padesáti zpátky třetí kvalt, který byl sice zbytečně vytočený, ale pořád lepší než podtočená čtyřka.

Město nechávám brzy za zády a radostně se pouštím tam, kde se spíše než na ze semaforu na semafor, jezdí ze zatáčky do zatáčky. Režimem Sport přiostřuju odezvu na plyn a zároveň přitvrzuji řízení, které je nyní příjemně tuhé. Každé sešlápnutí plynu pobízí nejen motor, ale zároveň i zvukový modul, propouštějící do kabiny imitované dunění sání. Jedná se v zásadě o hračku jen tak pro pocit, ale musím vyzvednout poměrně decentní naladění, se kterým to modul se zesilováním příliš nepřehání. Paradoxně nejhlučnější zvuk se ozývá při rozjezdech a dobrou zprávou je, že v individuálním režimu je úroveň zesílení samostatně ovladatelná.

Ať už s falešným duněním nebo bez něj, dostavuje se při každém přidání hlavně slušný zátah, přicházející s nadechnutím turba v necelých dvou tisících otáčkách. Odsud motor vytrvale táhne do nějakých čtyř a půl tisíc, odkud už jeho elán nikam nepokračuje. Síla motoru je každopádně nezanedbatelná a i krátká dráha stačí GTD k tomu, aby se během chvilky pohybovalo v rychlostech, za které by moje papíry docela určitě putovaly do čistírny. Zrychlení z nuly na sto se koneckonců dostavuje za necelých osm sekund, což samo o sobě o lecčem svědčí.

Dost však zrychlování, neboť první ze zatáček se blíží dost rychle a já z plynu přesedám na brzdy. Levým pádlem sázím o dvě rychlosti dolů, což převodovka provádí s patřičnou rychlostí, dvouspojkovým ústrojím vlastní. Tuhým řízením vysílám auto na apex první pravotočivé a čekám, jestli přijde alespoň nějaká nedotáčivost, pramenící z těžkého pohonného ústrojí na předku. Žádná se nedostavuje, naopak místo ní přichází náznak přetáčivosti, jak čumák utahuje na vnitřek zatáčky. Zkouším to tedy znova, tentokrát do levotočivé a ještě ostřeji, než předtím. Nedotáčivost opět nikde, jen naprosto jisté chování a utahování stopy v zatáčce reagující na plyn. Musím tedy konstatovat, že podvozek GTD se pro sportovní jízdu podařilo naladit naprosto výborně. Karoserie se nenaklání a celý vůz má blíž k přetáčivosti, na čemž má velkou zásluhu systém XDS, dolaďující stopu v oblouku pomocí brzd. Vlastně jediná nedotáčivost se dostaví ve chvíli, kdy se při neopatrné práci s plynem v pomalé zatáčce protočí vnitřní kolo. Teprve tehdy vůz ztrácí na předku přilnavost a má tendenci putovat ven. Tento jev však prakticky hrozí jen v horších adhezních podmínkách.

Shrneme-li tedy praktičnost, exkluzivní vzhled interiéru i exteriéru, sílu a vypilovaný sportovní podvozek, dostáváme výborně vyvážený a univerzální vůz. Golf GTD zvládá všechno od městského ježdění, přes zdolávání dlouhých vzdáleností až po sportovní svezení. V každém případě navíc vynikne i velmi rozumnou spotřebou, která vlastně vůbec nemusí přesáhnout sedm litrů na sto. Teprve ve městě leze hodnota k nějakým osmi litrům, což je však vzhledem k silnému motoru a samočinné převodovce stále zcela rozumné.

Cenově spadá GTD pochopitelně mezi ty dražší Golfy. S DSG převodovkou vychází v základu na 758 900 korun a je jen na vás, kolik příplatků si zvolíte. Testovaný kus za výsledných 1 035 100 korun měl nadmíru bohatou výbavu, která zahrnovala všechny jízdní asistenty, zmíněnou navigaci, sportovní sedadla, bi-xenonové světlomety a další prvky. Malinko diskutabilní jsou potom příplatková osmnáctipalcová kola, nahrazující základní sedmnáctky. Kromě vzhledu větší kola ničemu nepomohou a jen uberou na jízdním komfortu, který je dán nižším profilem pneumatik. Se sedmnáctkami by tak byla jízda po nerovnostech a městských silnicích výrazně pohodlnější, přitom na jízdních vlastnostech a přilnavosti by se nic nezměnilo.

Celkové hodnocení:	(7,0 / 8)
Motor:	(7,0 / 8)
Převodovka:	(6,0 / 8)
Podvozek:	(7,0 / 8)
Praktičnost:	(7,0 / 8)