Právě testujeme: Hyundai Santa Fe 2.2 CRDi
Pokud se v nabídce korejského Hyundaie neorientujete s dokonalou mrštností a přehledem, mohl vám letošní facelift velkého SUV Santa Fe klidně uniknout. Oproti loňsku se toho po stránce vzhledu nezměnilo příliš, ovšem pod kapotou se objevují nové motory a nově naladěný je také podvozek, nejpropíranější část minulých ročníků.
Já mám tu čest se Santa Fe v poněkud netradiční kombinaci pohonného ústrojí. Ač většina lidí do SUV tohoto ražení už i v našich končinách raději zvolí automatickou převodovku, v případě testovaného kusu se jedná o klasický šestistupňový manuál. Prvotní obavy o důstojnost tohoto uspořádání se rozplynuly velmi brzy. Spojka jde tak lehce, jako by ani neměla přenášet 200 koní a 440 Nm točivého momentu, a jednotlivé stupně skáčou s příkladnou přesností a lehkostí.
Jak už hodnoty výkonu napovídají, Santa Fe je vcelku silák. Čtyřválcový diesel o dnes již nadstandardním objemu 2.2 litru umí pořádně zabrat a jeho nástup okolo dvou tisíc otáček není tak vyhlazený, jak jsme u některých konkurentů zvyklí. Kdo si tedy potrpí na pořádný kopanec od turbodmychadla, bude s novým agregátem více než spokojen.
Podvozek byl v minulých letech dost možná jediná zásadnější chyba celého vozu. Jeho přespřílišná tvrdost zejména po městě ubírala velkému SUV na komfortu a je proto jedině dobře, že se korejští inženýři na tuto součást zaměřili. Nově je podvozek o poznání komfortnější, nerovnosti žehlí s grácií, ale přitom se neztratí ani mimo město, kde si počíná jistě a bez nehezkého kolíbání.
