Právě testujeme: Jaguar XF 2.0 d

Velký bílý sedan od Jaguaru budí respekt všude, kam se s ním vydáte. Nízká elegantní silueta je podepřena černými koly, což ústí v jednoduchou, přesto přitažlivou barevnou kombinaci. Do velké mříže chladiče je vsazen rudý emblém s kočičí hlavou a vlevo i vpravo od něj se nachází zamračená světla. Člověk si při pohledu na to všechno říká, co asi tak bude pod kapotou…

Tak nějak automaticky by zde takřka každý očekával benzínový osmiválec, či alespoň šestiválec, ideálně s přeplňováním v podobě kompresoru. Přesně takové motory přece živily pohonná ústrojí těchto šelem v minulosti. Jenže časy se mění a už i zákazníci Jaguaru koukají na ty hodnoty, které se dříve v těchto kruzích příliš neřešily.

Pod kapotou tak není ani osmiválec, ba dokonce ani šestiválec, ale skromný a velmi nearistokratický čtyřválec o objemu dvou litrů, spalující naftu. Motor o výkonu 180 koní přenáší svou sílu na zadní nápravu skrze osmistupňovou převodovku, a i když se nejedná o nijak dramatického trhače asfaltu, zabrat umí slušně. Drobnou pihou na kráse tak zůstává jeho čtyřválcová nevychovanost. Ne snad, že by byl agregát vysloveně nekultivovaný, ale z pod kapoty Jaguaru by se spíše než klapání, měl ozývat hladký šum mnoha válců.

Solidním a vyváženým dojmem potom působí výborně naladěný podvozek. Zavěšení sice není adaptivní, ale jeho poměr tuhosti a komfortu je tak dobře vybalancován, že si po příplatkovém zavěšení ani nepostesknete.