Test: Alfa Romeo Giulia 2.0 Turbo Veloce

Alfa Romeo se chce vrátit na výsluní a k tomuto kroku by jí měl dopomoci prémiový, sportovně laděný sedan Giulia. Jen tak mimochodem proto Alfa vytvořila jeden z nejkrásnějších moderních sedanů na současném trhu a mimo klasické verze uvedla i dvojici sportovně laděných variant.

Tou první variantou, která byla zároveň vůbec první představenou Giulií, je Quadrifoglio Verde. Ohromných 510 koní výkonu z dvakrát přeplňovaného šestiválce zní sice naprosto famózně a lákavě, jenže ruku na srdce, pro většinu lidí je taková síla přece jenom trochu moc, nemluvě o vysoké pořizovací ceně a nákladech.

Pokud se tedy zaměříme na něco méně sportovního, přesto však stále dostatečně výkonného a zábavného, měla by tu pro nás italská automobilka připravenou Giulii Veloce. Ta má přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec, nadmíru důstojných 280 koní, 400 Nm točivého momentu a z nuly na sto akceleruje za 5,2 sekundy.

Je sice trochu škoda, že je motor napojen výhradně na osmistupňovou automatickou převodovku a pohon všech kol, ale zase Giulii nelze v tomto směru upřít obrovskou praktičnost a univerzálnost. Oněch 280 koní totiž poslouží stejně dobře na letní projížďce, jako třeba na zimní dovolené v horách, kde se díky čtyřkolce nezaleknete ani sněhu.

Za volant s velkým věncem usedám do Giulie patřičně nízko a tuhá sportovní sedačka mě svým výrazným bočním vedením těsně objímá. Interiér v černo-hnědém provedení je na pohled naprosto parádní a v drtivé většině míst také pěkně zpracovaný. Třeba volič převodovky na středové konzoli by mohl být o něco méně plastový, ale naopak pevná a velká pádla pod volantem vyrobená z hliníku mi dělají radost při každém doteku.

Motor se po vzoru italských supersportů startuje tlačítkem umístěným na volantu a dvoulitr se s decentním vyštěknutím probouzí k životu. První kilometry absolvují po městě. Volič jízdních režimů DNA proto nechávám v neutrálním nastavení, kdy plyn reaguje zlehka a adaptivní tlumiče vcelku slušně žehlí menší nerovnosti. Motor pěkně táhne již od poměrně nízkých otáček a má velmi silné střední pásmo, ovšem drobnou neplechu v jízdním projevu tropí převodovka. Dokud je provoz volný, řadí ústrojí hladce a inteligentně, ovšem problém nastává ve chvíli, kdy se v hlavním městě vytvoří kolony. V tu chvíli mám občas pocit, že si převodovka neví úplně rady a třeba při pomalém popojíždění často pocukává a působí zmateně.

Celé ústrojí tedy vytváří dojem, že mu svědčí hlavně rychlejší jízda mimo město a právě tady ukrývá Giulia Veloce svoje nejsilnější stránky. Zde není po žádném cukání a škubání ani stopy a z Giulie je náhle vynikající cestovní stroj. Pokud chci jízdně přitvrdit, přepnu volič jízdních režimů do módu Dynamic a Alfa začne odhalovat svůj sportovní potenciál. Tvrdší zavěšení reaguje okamžitě na povely tuhého a rychlého řízení, karoserie se do zatáček prakticky nenaklání, a i když hodně tlačím na pilu, zůstává vůz striktně neutrální. To je částečně dílem vyváženého podvozku, částečně potom pohonu všech kol.

Přidejme do tohoto základu velmi potentní motor a Giulia umí být na okresce plné zatáček až proklatě rychlá. Dvoulitr má obrovskou sílu, a ačkoliv táhne spíše lineárně bez výraznější výkonové špičky, zrychlení je ohromující, stejně jako nádherně sytý zvuk sání, přenášený ve vysokých otáčkách do interiéru. Pozoruhodně skvěle se mnou spolupracuje i převodovka. Řazení je v dynamickém módu naprosto bleskurychlé a marně vzpomínám, kdy jsem viděl takhle agresivní automat s hydrodynamickým měničem. Při každém přeřazení v otáčkách převodovka doslova kopne další rychlost, každé podřazení před zatáčkou potom doprovází zvučný meziplyn.  Znovu zde musím vypíchnout ona velká pádla pod volantem, která zážitek z rychlého svezení ještě o malý kousek umocní.

Kdykoliv potom Giulii zaparkuji a vydám se se od ní pryč, nemohu si odpustit alespoň jedno krátké ohlédnutí. Jak bylo zmíněno již v samotném úvodu, Giulia je opravdu nádherná. Elegantní silueta s dlouhým předkem a decentně vystrčenou odtrhovou hranou kufru vyhlíží vyloženě atleticky a vše umocňuje temně modrá barva. S tou perfektně ladí i antracitová kola s velkými „oky“, pod kterými se ukrývají žlutě zbarvené brzdiče. Klobouk dolů, tohle se opravdu povedlo ve všech směrech.

Shrnuto podtrženo, Giulia Veloce je překrásná, rychlá, skvěle ovladatelná a vzhledem k tomu, že se do ní vejdou čtyři dospěláci a 480 litrů zavazadel, tak i praktická. Na druhou stranu má svoje mouchy. Převodovka má po městě v nízkých rychlostech tendence pocukávat, infotainment s navigací není právě nejrychlejší a leckdo se může zaleknout i vyšší spotřeby, která jen při klidném cestování mimo město padá pod hranici deseti litrů na sto. I přes tyto nedostatky je však Giulia ve verzi Veloce autem, které si budete moci zamilovat. Má totiž svůj nezaměnitelný italský charakter, krásný zvuk a mnoho zajímavých detailů.

Jak bylo řečeno již na začátku, Giulii Veloce s benzínovým motorem 2.0 Turbo nekoupíte jinak, než v kombinaci s osmistupňovým automatem a pohonem všech kol. Taková Giulia se slušnou základní výbavou vyjde na 1 264 600 korun a záleží na vás, kolik chcete utratit za příplatkovou výbavu z oblasti komfortu a technologií.

Plusy:

• výkonný motor s krásným zvukem
• rychlost řazení převodovky
• vyvážené naladění podvozku
• krásný vnější vzhled

Mínusy:

• pocukávání převodovky po městě
• spíše pomalejší infotainment