Test: Citroen C4 Picasso 1.6 THP

Auta rodinná, taková ta co svým zevnějškem jakoby hlásala „děti uvnitř!“ zpravidla nepatří mezi předměty zájmu lidí, která se chtějí auty bavit. Tak to má ale být, vozy, mezi které se vždy bezesporu řadily i všechny modely Picasso, jsou určeny pro lidi, kteří vyžadují praktičnost, bezpečnost a koluje-li jim v krvi alespoň stopové množství benzínu, tak také exkluzivitu a zajímavý design.

Zejména co se týče zmíněného designu, nový Citroen C4 Picasso vskutku triumfuje. Jeho druhá generace, která přišla v průběhu minulého roku, sklidila velký ohlas, a i když se mnohým stále ještě nelíbí a nemohou jí přijít na chuť, obrovský zájem který zvedá je nepopiratelný. Tak nějak mě už ani nevzrušuje, že jsme i tento testovací exemplář dostali v obligátně bílé barvě a tentokrát proti tomu ani nic nenamítám. Zvláštní tvary karoserie, které bych možná popsal jako vejce, nebo možná taky jako létající talíř, v bílé prostě nejlépe vyniknou.

Už první ohledání automobilu jasně napoví, že praktičnost a variabilita hrály při navrhování nového Picassa prim. Převis je sice minimální, ale krabicovitý tvar této části evokuje něco, co se ukáže být skutečně velkým kufrem s variabilním zavazadlovým prostorem o objemu od 537 do 630 litrů. Jeho velikost je dána posuvem zadních sedadel, která samozřejmě disponují i možností složení a nárůstem zavazadlového, nebo v tuto chvíli spíše již nákladního prostoru na 1709 litrů. Ke kvalitnímu kufru bezesporu patří i velké výklopné víko, překrývající celou záď, které disponuje, vzhledem k nejvyšší výbavě Exclusive, i pohodlným elektrickým ovládáním.

Interiér Picassa patří mezi ty prostornější. Co víc, patří dokonce mezi jeden z nejprostornějších interiérů, které jsem kdy viděl. Vše je vzdušně poskládáno a minimálně obestavěno, a zatímco zadní pasažéři rozhodně nebudou jakkoliv strádat nedostatkem místa, ti přední mají k dispozici podobně obří prostor, završený ještě palubní deskou, která má vše uprostřed a orientuje se na všechny pasažéry bez toho, aby někomu nadržovala. Kapitolou samotnou jsou prosklené plochy, kterými proudí světlo do interiéru a činí jej tak pocitově ještě vzdušnějším a prostornějším. Z těchto ploch zejména vyniká přední okno, které na poli rozměrů již musí kolidovat s menšími výlohami. Aby byl pocit ještě umocněn, přidal Citroen posuvná stínítka, která lze posunout směrem dozadu a protáhnout sklo směrem do střechy.

Onen prostor vozu vyplňuje pětice samostatných sedadel. Zadní tři mají kromě zmíněného posouvání ještě příjemný detail v podobě stolečku, výklopného z předních sedadel a také okenní roletky. Přední sedadla jsou pro mě malinko zklamáním, rozsahy nastavení jsou sice dostatečné, ale délka sedáku je spíše podprůměrná a nejde nastavit jeho sklon. Výrazně se tím, především u vyšších postav, zmenšuje celková plocha, na které řidič nebo spolujezdec sedí. Abych byl férový, musím zmínit ještě vychytávku spolujezdcova sedadla v podobě výsuvné opěrky nohou. V kombinaci s položením opěradla se dá z původně spíše podprůměrného sezení, udělat velice pohodlné ležení. Za zmínku rozhodně stojí i netradiční opěrky hlavy. Možnost jejich vyklopení velmi chválím, ale boční vytvarování do jakýchsi „ušáků“ se, navzdory tomu, že to vypadalo pohodlně, ukázalo jako poměrně zbytečný prvek.

Palubní přístroje a rozhraní s řidičem v Picassu obstarávají dva displeje, umístěné nad sebou v prostřední části palubní desky. Zatímco spodní má klasické rozměry, vyskytující se u všech vozů z nabídky PSA poslední doby, vrchní je o hodně větší a širší a zastupuje přístrojový štít před řidičem. Jeho rozhraní se skládá ze tří dlaždic, zobrazující různé informace. Zatímco levá část je vždy vyhrazena pro tachometr, prostřední a pravá umí zobrazovat různé informace od palubního počítače, přes rozestup od vozidla před vámi až po navigaci. Chválím možnost ovládat velkou část palubních systému výhradně skrze multifunkční volant. Počet tlačítek a otočných ovladačů je sice enormní, ale sotva si řidič na sofistikované ovládání zvykne, kočíruje systém naprosto přirozeně. Na palubních přístrojích, doplněných ještě o velmi pěknou a schopnou navigaci, mě mrzela jen občasná pomalejší odezva a také pár drobných nedodělků. Například má-li být navigace zobrazena na vrchním displeji, musí být i na tom spodním. Stejně tak se mi nelíbil fakt, že otáčkoměr je zobrazen jen v některých případech, přitom na levé dlaždici pod rychloměrem by místo ještě bylo.

Pohonné ústrojí je tvořeno na rodinný vůz možná trochu nezvykle benzínovým motorem, označeným ve světě Citroenu jako 1.6 THP 155. Jak již název napoví, výkon agregátu je solidních 155 koní a v kombinaci se šestistupňovým manuálem, není 1460 kilogramů hmotné Picasso žádný loudal. Motor, který se stal během několika let služby v různých vozech již stálicí nabídky, se hladce vytáčí a s jen minimální prodlevou turba umí udělit velkému MPV slušné zrychlení. Typicky pro dnešní dobu má zmíněná převodovka poměrně dlouhé odstupňování. Vzhledem k výkonu to ovšem ničemu příliš nevadí a motor je vděčný za nižší otáčky, kterých dosahuje při dálniční jízdě.

A protože nižší otáčky znamenají automaticky nižší spotřebu, umí i Picasso s benzínovým motorem jezdit velmi úsporně. Celotýdenní test jsem sice absolvoval za nepříliš lichotivých 7.9 litrů na sto, ale k tomuto faktu je třeba přičíst, že většina z takřka tisícového nájezdu byla tvořena městským provozem. Při popojíždění metropolí se spotřeba zpravidla vyšplhá do okolí devíti litrů, aby byla následně výrazně sražena v mimoměstském provozu. Zatímco dálnici absolvujete okolo osmi, silnice první třídy s lehkou nohou lze zdolávat v průměru okolo šest litrů, což už je zcela jiná káva.

Vzhledem k zaměření vozu se nepočítá s ničím jiným, než s naprostým komfortem pro posádku. V první řadě je třeba vyzvednout akustiku v interiéru, kam se zejména od tichého a kultivovaného motoru přenáší jen naprosté minimum hluku. Podobně je na tom i odhlučnění podvozku. Sedmnáctipalcové ráfky si tu a tam sice neodpustí nějaké poskočení a tu a tam i slyšitelný ráz zejména od zadní nápravy, ale jinak hladí C4 Picasso nerovnosti dobře. Daní za komfortní nastavení odpružení je naklánění karoserie. V tomto ohledu Picasso nepřipouští nic jiného než velmi klidnou jízdu a najevo to dává i řízením, které má možná až příliš účinný posilovač a postrádá veškerou odezvu.

Coby cestovní náčiní pro početnou rodinu funguje C4 Picasso na výbornou. Obrovský interiér s velmi vysokým podílem prosklených ploch je pohodlný a praktický, a vůz se neztratí ani při potřebě odvézt větší náklady. Coby pohonné ústrojí dostalo Picasso výborný benzínový turbomotor 1.6 THP, jehož příjemný průběh i slušný výkon lze využít především mimo město. Opomenout nelze ani rozsáhlou vnitřní výbavu, čítající kožená sedadla, vpředu navíc s masážní funkcí a opěrkou na nohy u spolujezdce, navigaci a další prvky. Suma sumárum si Citroen za vůz řekne ceníkovou částku 655 900 Kč, kterou lze v současnosti ponížit o slevu a případný bonus za starší vůz.

Celkové hodnocení:	(5,5 / 8)
Motor:	(6,0 / 8)
Převodovka:	(5,0 / 8)
Podvozek:	(5,0 / 8)
Praktičnost:	(7,0 / 8)