Test: Citroen DS3 Cabrio

Musím se přiznat, že z divize DS, tedy luxusních vozů, vzešlých z mateřského Citroenu, byl mi malý a sportovně laděný hatchback vždy nejsympatičtější. Hezké a stylové malé auto se sice nepochlubilo převratnou praktičností nebo nízkou cenou, ale nabízelo velkou dávku stylu a také solidní jízdní vlastnosti, zejména při spojení s benzínovým turbomotorem 1.6 THP.

No a není proto žádné překvapení, že pro letošek dostala DS3 facelift. Žádné zásadní změny se nekonají, jen přední světla jsou ještě o kousek hezčí, motor dostal několik poníků navíc a celkově se objevilo pár větších či menších změn. To podstatné však zůstalo zachováno a to včetně možnosti, vybavit si svou DS3 elektricky stahovatelnou plátěnou střechou. Ač se takto doladěný vůz následně honosí slůvkem „Cabrio“ v názvu, o úplně opravdický kabriolet se přesto nejedná. Proč to?

I přes stahovací střechu, zachovává DS3 boční panely karoserie a hlavně rámy dveří. DS3 tedy v Cabrio verzi evokuje legendární kachnu 2CV. I ta disponovala obdobnou střechou, jenže zatímco před mnoha a mnoha lety si milovník nebe nad hlavou musel střechu stáhnout pěkně ručně, DS3 to ráda udělá za vás. Textilní panel má své ovládání tam, kde se normálně nachází kolébka od střešního okna, ale na rozdíl od něj, dá se střecha do pohybu celá. Na první zmáčknutí, doputuje střecha do místa, kde se zastaví o elegantní spojler, nesoucí třetí brzdové světlo. Teprve když se tlačítko stiskne podruhé, sjede celý spojler dolů, zaklopí pod sebe zadní okno a DS3 je tak řádně „otevřená“. Tento režim ovšem nebude vyhovovat méně zkušeným řidičům, neboť pečlivě poskládaná textilie, která ještě před chvílí chránila cestující před úpalem, zaclání nyní ve výhledu vzad zpětným zrcátkem. To může být sice trochu nepříjemné, nicméně DS3 je pořád malé auto a s bočními zrcátky, navíc v kombinaci s couvací kamerou, si vystačí snad úplně každý.

Dobrou zprávou je, že mechanismus střechy a související nutné výztuhy v jiných částech karoserie, přidaly na hmotnosti jen zhruba 25 kilogramů oproti standardnímu hatchbacku. Jízdní vlastnosti při běžné ani svižné jízdě by tedy neměly být příliš dotčeny, nicméně kdokoliv, kdo kdy jel ve voze nabízejícím volné nebe nad hlavou, potvrdí, že úskalí kabrioletů se ukrývá i jinde. Tak zaprvé, ani DS3 se nevyhnulo neduhu v podobě kroucení karoserie při přejezdu nerovností. Zejména ve městě, které přináší povrch zhotovený z kočičích hlav, jsou vibrace trochu slyšet. Rozhodně se však nejedná o nic drastického a mnohé „opravdické“ a výrazně dražší kabriolety, předvedou o hodně horší věci. Druhá věc se samozřejmě týká náporu vzduchu, proudícího do kabiny. Zatímco přední pasažéři jsou od vzdušných tornád ochráněni velmi dobře, a ani dálniční rychlosti neznamenají nepříjemný vichr či hluk, případní spolujezdci na zadních sedadlech jsou na tom o poznání hůř. Dobrou práci sice odvede vyklápěcí síťový deflektor nad čelním oknem, ale i při jeho použití začíná být jízda vzadu nad cca 100 km/h nepříjemná.

Interiér je na čtveřici osob každopádně připraven, a ač by se tak mohlo na první pohled zdát, DS3 není auto jen pro dva. Velkou výhodou je „probraná“ palubní deska před spolujezdcem, který se může posunout hodně dopředu a vytvořit tak velkou porci místa za sebou. Řidič se za ergonomický volant usazuje příjemně nízko a nedá se říci, že by DS3 trpělo na „záchodový posez“. Sportovní sedadla v černé kůži vypadají skvěle, nicméně jejich polstrování včetně bočního vedení se nevyhnulo typicky francouzské měkkosti. Pochválit se musí zajímavě koncipovaná trojice tubusů budíků. Uprostřed palubní desky je na středovém panelu ještě displej infotainmentu s navigací. Rychle fungujícímu systému není co vytknout, ale chvíli zvyku bude vyžadovat jeho ovládání, prováděné výhradně z panelu pod ním.

Tak trochu kategorií samotnou je u DS3 Cabrio kufr. Jeho objem, který činí 245 litrů, sice není nijak tristně malý, ovšem problém je ve vstupu do něj. Po otevření jen malé krovky, která vyjede směrem vzhůru, měl jsem poprvé pocit, že jsem otevřel poštovní schránku. Průlez je skutečně malý, ale drobných předmětů naložíte do kufru ve výsledku dost. Basa piv musela nicméně střechou, a opatrně položit na zadní sedadla.

Už v úvodu jsem zmínil, že DS3 je jednoznačně nejlepší, vloží-li se pod její kapotu čtyřválec 1.6 THP, disponující turbodmychadlem a řádným výkonem. Ten pod testovanou žlutou karoserií má hned 165 koní díky dvoustupňovému přeplňování, což je při hmotnosti vozu, která nečiní ani 1200 kilogramů, síly vskutku na rozdávání. Motor na volnoběh spokojeně vrní, a aniž by do kabiny jakkoliv obtěžoval, zejména se staženou střechou se k pasažérům dostane jeho rozzlobené mručení.

Chod spojky je otázkou zvyku, neboť dráha pedálu je velmi krátká. Přesto je na něj potřeba jen málo síly a nejinak je tomu i u řazení, které skáče hladce, s rozumným odporem v krátkých a přesných drahách. Jízda po městě se tedy stává poměrně příjemnou záležitostí, je třeba jen dávat pozor na nízké otáčky. Proti nim sice motor nijak zvlášť neprotestuje, ale pod hranicí dvou tisíc nelze čekat žádné zásadnější výkony.

Teprve od dvou a půl tisíc směrem nahoru, začne se motor probírat, aby od tří a půl tisíc s razantním nástupem předvedl, co v něm je. Odsud až k necelým šesti tisícům, umí DS3 vyvolat hodně slušné zrychlení a tradičně propírané předjíždění ve vyšších rychlostech je otázkou chviličky. Stačí si jen správně podřadit o jednu či rovnou dvě rychlosti a vyslat pedál plynu směrem k zemi. Ani zde navíc nepokulhává zvuková kulisa a motor se k posádce projeví příjemným, jadrným zvukem.

Motor v sobě tedy ukrývá velké množství potenciálu, ovšem budete-li ho chtít vypustit na okresních silnicích, narazíte při opravdu rychlé jízdě na limity podvozku. Zde je třeba si v první řadě uvědomit, že DS3 není prvoplánově žádným sporťákem, a že vedle jízdních vlastností, muselo se myslet i na pohodlí posádky. DS3 tak poměrně pohodově žehlí nerovnosti a nástrahy měst a rozbitých silnic, na druhé straně umí být vcelku rychlé na okreskách. Obojí má ovšem své hranice, takže zatímco ty větší nerovnosti jsou již trochu cítit, rychlá jízda znamená větší zaklekávání karosérie, a v případě prudšího brždění občas i ne úplně příjemné rozhazování zádi. Při běžném použití bude však nastavení podvozku ve většině případů vyhovovat a celkově by se dalo říct, že je DS3 slušným univerzálem. Neurazí ani nepřeposilované řízení, které nicméně postrádá větší zpětnou vazbu.

Všechno to popisování výkonného motoru, mohlo možná v někom zanechat dojem, že ta DS3 musí „strašně žrát“. Naštěstí opak je pravdou a vzhledem k výkonu, nejsou hodnoty spotřeby vůbec, ale vůbec špatné. Při normálním, zejména příměstském používání, vystačí si čtyřválcový turbomotor jen s necelými sedmi litry na sto kilometrů. Teprve když přijde město, šplhá se potřeba do okolí osmi a úplně jiná situace pochopitelně nastává ve chvíli, kdy se rozhodnete pohonnou jednotku jaksepatří prohnat.

Ve výsledku musím uznat, že i když není DS3 vysloveně testosteronové auto, týden s ním mě bavil. Vynikajícímu motoru s dobrou spotřebou sekunduje příjemná převodovka, a ani jízdní vlastnosti tak trochu rozpačitého podvozku rozhodně neurazí. DS3 Cabrio je ale hlavně o stylu, a toho se vám za vaše peníze dostává vrchovatými dávkami. Já osobně hodně oceňuji žlutou barvu, protože právě ta je to správné zdůraznění, které si malá a proklatě rychlá stylovka zaslouží. Takže usednout do kožených ergonomických sedadel, střechu stáhnout a hurá do víru velkoměsta.

Co se ten týče, DS3 jako taková začíná na částce 424 900 korun. Poohlížíte-li se ale po kabrioletu ve vysoké výbavě Sport Chick a s nejsilnějším motorem, dělá to již 645 000 korun. K tomu ještě pár příplatků, zejména za navigaci a za couvací kameru a výsledná cena testovaného vozu činí 695 000 korun.

Celkové hodnocení:	(6,5 / 8)
Motor:	(7,5 / 8)
Převodovka:	(6,5 / 8)
Podvozek:	(5,5 / 8)
Praktičnost:	(3,5 / 8)