Test: Nissan Juke 1.6 DIG-T

Nissan Juke těsně po svém uvedení vyvolal snad všechny druhy reakcí. Počínaje těmi negativními až po ty, opěvující invenci a odvážnost japonských inženýrů. Není okolo aut zkrátka nikdo, koho by nechával Juke zcela lhostejným.

Já osobně jsem si k Juku našel cestu až po několikátém shledání. Na testovací týden se mi totiž dostal do rukou exemplář v černé metalíze a já náhle zjistil, že se mi Juke začíná vlastně docela zamlouvat. Samozřejmě, kdyby byla soutěž v podivnosti, vyhrál by Juke, alespoň z produkčních aut na plné čáře. My tady však žádnou takovou soutěž neděláme, my jsme tohoto „žabáka“ vyzkoušeli a to hned s jedním z nejsilnějších motorů. Společnost nám totiž během týdne dělal přeplňovaný 1.6 DIG-T s na svůj objem nevídaným výkonem 190 koní, přenášeným na přední kola.

Vraťme se ještě chvíli k zevnějšku auta, protože to je na něm to pravděpodobně nejvíc imponující. Juke je rebel a jde jednoznačně vlastní cestou. Na přídi najdeme hned šestici světlometů. Mlhovky se nachází dole, doplněné ještě o tři průduchy k chladičům, nad nimi normální potkávací a dálková světla a až nahoře na kapotě, viditelné i z vozu, žabí oči zastávající funkci potkávacích a směrových světel. Boční linii, kromě svažující se vrchní linie oken, dominují ještě na svou třídu vskutku gigantické blatníky, vytažené tak, že výrazným způsobem zasahují i do dveří. Zadní část vozu působí oproti zbytku skoro poslušným dojmem, zde se nachází jen „hokejkové“ lampy a vzhledem k motoru pod kapotou také zdvojená, velká koncovka výfuku.

Obcházet Juka, pozorovat ho ze všech stran a být fascinován jeho podivností jde dělat přinejmenším dlouhé desítky minut. Potom však nezbyde, než začít otevírat všechny dveře a kochat se tím, co nabízí Juke uvnitř. Půjdu-li opět od největšího překvapení, je třeba začít kufrem. Otevírám jen malinké víko, za kterým nacházím jen o málo větší než malinký kufr o objemu 251 litrů. Zde je cílení hlavně na dvoučlenné posádky nepopiratelné.

Posez uvnitř vozu je až nezvykle příjemný. Na rozdíl od většiny crossoverů zde nemám pocit, že sedím v off-roadu, ale spíše v normálním a sportovně laděném hatchbacku. Před sebou svírám kůží obšitý volant, který je bohužel seřiditelný jen výškově a skrz který koukám na dvojici stříbrným plastem lemovaných budíků, opatřených jakýmsi kšiltem. Mezi budíky sídlí ještě prťavý monochromatický displej, zobrazující funkce palubního počítače.

Obecně je v interiéru hodně plastu. Po celém vnitřku vozu bychom měkčené díly hledaly jen marně, místo nich se nás Nissan snaží obměkčit lakovanou úpravou některých částí. Ta vzhledem k černému vyvedení celého auta příliš nevynikne, ale jinak mít středovou konzoli s vystupující řadící pákou a prostřední část palubky v barvě vozu mile potěší. Právě prostředek palubky nabízí kromě jednoduché, ale přehledné a funkční navigace také velice zajímavý prvek v podobě sdruženého ovládání klimatizace a voliče jízdních režimů. Tlačítka tohoto systému jsou opatřena malými displeji a jejich funkce se odvíjí právě od toho, jestli chceme nastavovat klimatizaci nebo si hrát s režimy jízdy. Ty nabízí Juke klasicky tři. Ekonomický režim má nejlínější odezvu na plyn a při jeho zvolení se na displeji zobrazuje ekonomičnost jízdy. Normální režim nabízí přehled o přísunu točivého momentu a konečně sportovní režim ukazuje informativně tlak turba.

Zatímco na předních sedadlech se mých 185 centimetrů poskládalo zcela bez obtíží, zadní sedadla měla rezervy. Kvůli svažující se střeše není místa nad hlavou přebytek, a pokud bych se chtěl ušetřit okopávání předních opěradel, musel by se uskromnit pasažér přede mnou. Suma sumárum vidím Juke především jako vůz pro dva pasažéry, nejen místem na zadních sedadlech, ale i místem v kufru.

Po dlouhé době je příjemnou změnou otočit klasický klíček v klasické spínačce a za doprovodu zlostného zamručení probudit turbem přeplňovanou pohonnou jednotku. Motor je na testovaném Juku, tedy kromě faktu, že je to prostě Juke, nejzajímavější prvek. Jak jsem již dříve předeslal, disponuje nemalým výkonem 190 koní a zároveň i solidním točivým momentem 240 Nm. I slabý matematik jistě snadno nahlédne, že k vyždímání takových čísel ze čtyřválce o obsahu 1.6 litru je zapotřebí velké turbodmychadlo a to má za následek také velkou turbodíru. Ta v Juku je opravdu solidní, ale jakmile zašlápnu plyn do podlahy a chvíli počkám, začnou se dít věci. Motor zachroptí a Juke se i díky velmi nízké provozní hmotnosti kolem 1300 kg vyřítí vpřed. Do města je výkonu až přebytek, mimo něj se potom dá Juke využít i k hodně rychlému předjíždění, vždy je potřeba jen pamatovat na turbodíru a zrychlovat hlavně ze zálohy. Slušně motor funguje i v horní části spektra otáček, kde však pochopitelně vzhledem k charakteru chybí výraznější výkonová špička. Ani tak se ale čtyřválec otáčkám rozhodně nebrání a teprve kolem šesti tisíc začne lehce dávat najevo, že by bylo vhodné řadit.

Milé překvapení pro mě Juke přichystal v oblasti řízení. Posilovač je sice elektrický, ale přesto si zachoval určitou odezvu k řidiči, projevující se nejen při rychlé jízdě, ale i občasným zataháním při akceleraci. Jako o něco horší ovládací prvek se jeví páka šestistupňové převodovky, skříň je sice inteligentně odstupňovaná, takže po městě nevadí dlouhé kvalty a na dálnici naopak motor neřve zbytečně v otáčkách, ale řazení je trochu kostrbaté a poměrně nepřesné.

Jako hodně slušný hodnotím také podvozek. Juke je sice, stejně jako všechny městské crossovery, do města až příliš tvrdý, ale o to je obratnější a tuhý charakter podvozku lze dobře využít mimo město. Zde se vysoká karoserie naklání jen minimálně a Juke drží stopu velice slušně. Vzhledem k pohonu pouze předních kol je zde samozřejmě strašák nedotáčivosti, ale bát se ho není příliš na místě. Lehký motor zatěžující přední nápravu nemá ve zvyku vyvádět předek z rovnováhy, a i když se tomu tak stane, je Juke stále poměrně čitelný. Pozor je třeba si dát i na občasné odskakování na nerovnostech, které však naštěstí není příliš drastické.

Ekonomičnost Juka není vzhledem k turbomotoru nijak strašná. Budete-li se snažit, umí Juke fungovat za velmi příjemných 8,5 litru na sto, s lehkou nohou potom ještě méně. Přirozeně největší žíznivost vyvolá jízda na dálnici, okořeněná případným rychlejším svezením. To se potom hodnoty šplhají i hodně přes 10 litrů. Tak či tak se ovšem jedná o příjemná čísla vzhledem k tomu, že má motor 190 koní a svým 1300 kg hmotným břemenem umí hýbat nadmíru svižně.

Juke je v první řadě o stylu. Je to bezesporu charakterní a exteriérem velice zvláštní vůz, doplněný o potentní přeplňovaný motor. Asi jen velmi těžko lze Juka doporučit coby rodinný vůz nebo auto pro začátečníka. Kdo ale touží po autu s obřím stylem a sportovnějším potenciálem, určeném hlavně pro rychlejší cestování ve dvou, ten si přijde na své. Jako posledním příjemným překvapením je cenovka, kterou Nissan dle ceníku za svůj produkt žádá. Juke ve výbavě N-Tec, tedy výbavě zakládající na střední specifikaci Acenta, doplněný o 1.6 DIG-T s manuální převodovkou a pohonem předních kol, vyjde na sympatických 538 tisíc. Pokud byste chtěli sáhnout po variantě s pohonem všech kol, dostanete chtě nechtě také bezestupňovou CVT převodovku s možností ručního řazení předvolených stupňů. V tomto případě si připravte ještě o 80 tisíc korun navíc.

Celkové hodnocení:	(5,5 / 8)
Motor:	(6,5 / 8)
Převodovka:	(5,5 / 8)
Podvozek:	(6,0 / 8)
Praktičnost:	(3,5 / 8)