Test: Jaguar F-Pace S AWD

Jaguar, to už dávno nejsou pouze sedany a kupé. Britská značka jde s dobou, a ačkoliv je přidání každé nové karosářské varianty doprovázeno určitou nevolí z řad skalních příznivců, ve výsledku se jedná vždy o krok správným směrem. A nebudu vás napínat, v případě SUV F-Pace toto tvrzení o úspěchu platí dvojnásob.

Vše začíná ve chvíli, kdy se poprvé, vyzbrojen smetákem na dlouhé násadě, stavím tváří v tvář zasněženému testovacímu vozu. Zcela upřímně až dosud netuším, jaká varianta mi to vlastně byla nadělena, takže teprve když očistím rám dveří od sněhu a startovacím tlačítkem uvedu celý stroj k životu, dozvídám se k mé neskonalé radosti, že mým F-Pacem je nejsilnější verze S. Poznat to lze naprosto jednoduše. Jen co se startér párkrát převalí, vyštěkne ze zadní části dunivé mručení, jehož agresivitu nelze přeslechnout.

Nechávám motor běžet a smetákem odhaluji zbytek auta. Je až s obdivem, jak elegantní a pěkné SUV se Jaguaru vlastně podařilo vytvořit. Na rozdíl od mnohé konkurence, nepůsobí na mě F-Pace jakkoliv zavalitým, obézním nebo nehezkým dojmem. Auto je celé tak nějak „atletické“, má dlouhý čumák, nízkou linii oken a plynule se svažující střechu, zakončenou pěkným spojlerem. Ano, jedná se o SUV od Jaguaru a jakožto purista bych měl být správně pohoršen, jenže já jsem místo toho s výsledným produktem nadmíru spokojen. Světe div se, tohle SUV je jedno z nejhezčích, co jsem kdy měl možnost spatřit.

Situace pokračuje i v interiéru. Usedám do pohodlného sedadla z hnědé kůže, jehož boční vedení mě objímá jen vcelku nenásilně. V rámci vnitřního prostoru sedím nízko, volant na krátkou ruku a pedály spíše dále od těla. Ve výsledku je mi pozice za volantem i sympatičtější, než třeba v sedanu XF, kde bych snesl přitáhnout volant ještě o píď blíž. Krom toho mě interiér natěsno obejmul, z jedné strany širokým středovým tunelem, z druhé strany dveřmi s vysokým rámem. O dokonalém výhledu to tady ale moc není. Směrem vpřed se táhne dlouhá, klenutá kapota, do stran to díky nízkým oknům není žádná sláva a dokonce mě napadá, že by vůbec neuškodila o kus větší zrcátka.

Kolem mě se navíc nenachází jen elegantní a dobře zpracovaný interiér, ale také nějaké ty technologie. Skrz kožený volant nahlížím na velký displej digitálních budíků, u kterého jdou měnit různá schémata zobrazení, nebo zobrazit velkou mapu. Dominantou středového panelu je podobně rozměrný displej infotainmentu, který v rozhraní ne nepodobném systému Android nabízí třeba navigaci, telefon, ale i nastavení auta ve sportovním módu. Je hezký a má hromadu funkcí, ale vzhledem k ceně a prémiovosti auta se nemohu zbavit dojmu, že mohl být také výrazně rychlejší.

Zkušebně samozřejmě usedám i na zadní sedadla a „sám za sebe“ se vejdu bez problému. Místa pro nohy i hlavu mám dostatek a obří panoramatické okno ve střeše příjemně provzdušňuje celý interiér. Ani kufr na tom rozhodně není špatně. Zavazadelník s elektricky ovládaným víkem pojme 650 litrů v pravidelně hranatém prostoru.

Celý F-Pace jsem tedy důstojně oběhal a prozkoumal, je čas vydat se na cestu. Vyjížděcím kolečkem, které nahrazuje klasický volič automatické převodovky, řadím za D. Jaguar se dává díky hydrodynamickému měniči naprosto plynule do pohybu a já vyjíždím vstříc prvním městským kilometrům. I v běžném, standardním módu mi F-Pace v nejsilnější verzi dává najevo, že je třílitrový šestiválec pod kapotou kdykoliv ochoten vydat svých 380 koní výkonu. Až si vlastně říkám, jestli mi to nedává najevo až moc. Auto pružně, přesto však naprosto plynule zrychluje i při pouhém polechtání plynu, což samozřejmě není nic proti ničemu, ale každá drobná akcelerace je navíc doprovázena hodně výraznou zvukovou kulisou. Zmiňovaný šestiválec je přeplňován kompresorem, který o sobě dává i v relativně nízkých otáčkách vědět typickým kňučením. Ze zadní části se zase line hutný baryton výfukových koncovek.

Samozřejmě, jakožto správný nadšenec do aut i já umím ocenit pořádnou akustiku auta, navíc zvuk kompresoru přímo miluji, ale vyvstává otázka, jestli není F-Pace S při normálním používání přece jenom příliš hlučný. Od SUV, ve kterém chcete absolvovat i delší cesty, si zkrátka přejete o kus mírnější projev. Danému charakteru navíc odpovídá i podvozek. F-Pace je sice dokonale odhlučněný, ale od jeho adaptivního zavěšení bych si sliboval ještě o kousek lepší komfort. Městské nerovnosti jsou cítit trochu víc, než by bylo zdrávo.

Krom toho osmistupňová automatická převodovka, se kterou je motor spárován, přímo miluje podřazování. Stačí se lehounce opřít do plynu, aby skříň zvolila klidně o dva stupně nižší rychlost. Přitom při mírné akceleraci by dokonale stačilo, aby měl motor klidně jen 1500 otáček. Ani takhle nízko mu totiž točivý moment rozhodně nechybí. Ba naopak, i tady je krouťáku doslova na rozdávání.

Přede mnou se konečně otevírá volný kus silnice, já opouštím město a s ním i městské rychlosti. Okamžitý nástup točivého momentu je už v nízkých otáčkách značný, ale z toho, co se děje ve vyšším spektru otáčkoměru, přechází zrak. Kompresor už nekňučí a výfuk neduní, místo toho kompresor zběsile hvízdá a výfuk řve. Nejsilnější třílitr pod kapotou F-Pace nabírá na otáčkách vysloveně s radostí a neúnavně táhne ještě daleko za šesti tisíci. Jen pro představu, zrychlení z nuly na sto se odehraje za 5.5 sekundy a v této rychlosti se F-Pace tváří, že se teprve rozehřívá. I předjetí v dálničních rychlostech je otázkou mžiku a už po pár kilometrech mimo město musím konstatovat, že je F-Pace S opravdu hodně rychlé auto.

Jenže fór je v tom, že zdaleka není rychlé jen v přímce. Tlačítkem přepínám do sportovního, Dynamického módu. Už tak tuhý podvozek ještě výrazně přitvrdil, řízení ztěžklo a odezva na plyn je ještě prudší, než dosud. Řazení můžu nechat na převodovce samotné, nebo převzít otěže a začít měnit rychlosti pádly pod volantem. Samozřejmě volím kovová pádla a v tu chvíli pozbývám i úplně poslední zbytky dojmu, že sedím v SUV. Jaguar se totiž změnil v rychlou a dokonce i zábavnou okreskovou příšeru, která se hbitě vrhá za řízením, nenaklání svou vysokou karoserii a v utažených obloucích, když dojde adheze, přechází do přetáčivosti. Pohon všech kol je nastaven na preferenci zadní nápravy, takže se F-Pace chová spíše jako zadokolka. To jsem navíc několikrát ověřil na čerstvém sněhu s vypnutou stabilizací, kdy přerostlá kočka létala dveřmi napřed jako smyslů zbavená.

Klobouk dolů, Jaguar zkrátka a dobře vytvořil jedno z nejlépe jezdících SUV současnosti. Lehkonohé jízdní vlastnosti mu nelze upřít, stejně jako přímo neskutečnou rychlost a zaměření na řidiče. Ano, je zde drobná potíž s denním použitím, neboť verze S je poněkud hlučná, ale nelze polemizovat o tom, že právě nejvyšší variantu zvolí jen ti největší srdcaři. Ti srdcaři, kteří budou chtít o 380 koních pod kapotou vědět neustále, stejně jako o hvízdajícím kompresoru, který toto stádo živí. Běžní smrtelníci, kteří zatouží po F-Pacu v roli rodinného auta, sáhnou raději po některé z běžnějších variant a ani tady určitě neudělají chybu. Krom toho, asi jen málokdo překousne u F-Pace S jeho bezmezný apetit. Celý test jsem se tomuto tématu taktně vyhýbal, ale faktem je, že jsem na nádrž o objemu 63 litrů nenajel ani 400 kilometrů. To je holt daň, se kterou je potřeba se smířit.

Cena je pochopitelně poplatná prémiové značce a také nejvyšší dostupné verzi. F-Pace S s benzínovým, kompresorem krmeným šestiválcem stojí od 2 101 528 korun a dál je to jen na vás. Testovaný kus měl třeba panoramatické okno za 33 852 korun, hnědá kožená sedadla za 56 420 korun, infotainment za 60 300 korun a další prvky.