Test: Mini Countryman Cooper SD All4

Jestli je Mini Countryman s délkou 4.3 metru ještě pořád „mini“ o tom lze dlouhosáhle polemizovat. Jisté plusy však tomuto přerostlému drobkovi nelze upřít. Je maximálně praktický a navíc ukrývá jednu pozoruhodnou výhodu. Považte totiž, kdy se vám zadaří, abyste se na Mini v naprostém pohodlí i vyspali.

Je to tak, tohle Mini si prostě veze svůj vlastní stan. Je na střeše, jen těžko ho rozeznáte od klasické „rakve“ na zavazadla a fakt, že si vezete na Mini svoje ubytování, tak nějak dokresluje hravou povahu celé značky. Originální stan z příslušenství firmy Autohome je obdivuhodně praktickou záležitostí. Stačí odjistit pár plastových přezek, šťouchnout rukou do horního víka a zbytek si přeberou hydraulické vzpěry. Náhle je stan na střeše postaven a stačí si z jeho útrob vylovit hliníkoví žebřík na výstup do noclehárny. Máte zde vše potřebné – tak akorát tuhou matraci, nějaký ten úložný prostor, LED svítilnu a okna se síťkami. Pro kempování jako stvořené a navíc ukážete, že na to máte. Cena originálního střešního stanu je totiž stanovena na nějakých 75 tisíc korun.

Dobrá tedy, dost stanování, je čas se věnovat trochu autu samotnému. Už na první pohled je jasné, že Countryman není Mini co do velikosti, ovšem co se designových prvků týče, tady mu podobnost se zbytkem rodiny nelze upřít. I přes drastický nárůst rozměrů a aplikace drsně se tvářících off-road prvků, zůstává pořád svým zvláštním způsobem nevážný a vlastně i trochu roztomilý.

Totéž platí v interiéru, kde se to přímo hemží kruhovými detaily a leteckými přepínači. Design ovšem ani zdaleka nevítězí nad funkčností, takže hezký a dobře zpracovaný interiér tvoří příjemné místo k bytí klidně i celou rodinu nebo partu kamarádů. Do Mini se bez problému vejdou i čtyři dospělí, přičemž místa pro nohy a hlavu má každý dost. Kufr má elektricky ovládané víko a vejde se do něj pěkných 450 litrů zavazadel.

Jakožto řidič mám k dispozici výbornou ergonomickou sedačku s tuhým bočním vedením a výsuvnou stehenní opěrkou, a před sebe hledím na minimalistický budík čnějící ze sloupku volantu. Rychloměr, otáčkoměr a malý displej palubního počítače, na kterém se při otevření dveří objeví silueta Mini a přátelsky mrkne světlem. Co chtít víc? Snad jen aby měl palivoměr lepší rozlišení, než jen 8 svítících segmentů. Takhle toho o stavu paliva v nádrži příliš nevypoví. Displej infotainmentu, ovládaného buď dotykově, nebo pomocí sdruženého ovladače, se nachází uprostřed velkého kruhu. Je pestře barevný, jak se na Mini sluší a patří, sdružuje hromadu funkcí a je rychlý. Jeho kruhový okraj potom září všemi barvami a reaguje na aktuální dění. Za normální situace zobrazuje třeba otáčkoměr, ale umí ukázat, když někdo volá, reaguje na parkovací senzory nebo svítí podle hlasitosti rádia.

V překomplikovaném názvu testovacího auta vyčnívá zkratka SD, značící sportovně laděnou variantu s dieselovým motorem. Řeč je o dvoulitru s výkonem 190 koní a točivým momentem 400 Nm, který pohání skrze osmistupňovou automatickou převodovku všechna čtyři kola. Motor se startuje stylovou velkou páčkou pod panelem klimatizace, a i když o sobě během jízdy dává akusticky vědět, nelze říci, že by do interiéru nějak dramaticky řval. Tu trochu zvukového projevu si navíc může dovolit, protože adekvátně pěkně jede.

Zrychlení z nuly na sto za 7.4 sekundy napovídá, že se tohle velké Mini určitě neloudá. Dvoulitr silně táhne v širokém spektru otáček, ale zároveň mu nevadí ani nízké otáčky, do kterých ho převodovka občas pustí. Řazení je zpravidla logické, jemné a bez výhrad, ovšem reakce na náhlé sešlápnutí plynu patří mezi pomalejší. Je-li potřeba z ničeho nic zrychlit, převodovka se po šlápnutí na plyn nejprve chvíli zamyslí, potom teprve podřadí a nechá motor, aby zabral. Tento deficit v rychlosti lze částečně řešit alespoň přepnutím do sportovního režimu nebo dokonce volbou ručního řazení.

Spotřebou se nejsilnější dieselový Countryman pohybuje nejčastěji v těsném okolí osmi litrů na sto kilometrů. Ve městě sice umí spotřeba narůst až do okolí devíti, ale mimo zástavbu se lze dostat i k sedmi a půl litrům.

Malinko rozpačitý dojem zanechává podvozek. Stejně jako prakticky všechny modely z produkce Mini, řadí se i Countryman po městě mezi ty tužší. Ne snad, že by byl vyloženě tvrdý, ale zavěšení se vůbec nezdráhá dát posádce o nedokonalostech silnice vědět. Alespoň, že odhlučnění v tomto případě funguje na výbornou. Jeden by si tedy řekl, že alespoň mimo město a v zatáčkách ukáže podvozek svou sílu, jenže tady se zase dostaví náklony karoserie a náchylnost k rozhoupání. Viník je zde ovšem naprosto jednoduše identifikovatelný a sedí přidělán na střešních nosičích. Ačkoliv stan na střeše není kdovíjak těžký, zatěžuje vůz až úplně nahoře a tím pádem citelně hýbe s těžištěm. Bez něj to bude určitě o dost lepší.

Jenže bez onoho stanu by Mini zase přišlo o část svojí hravosti, kdy přímo láká k výletům a spaní na střeše. Přesně o to tady totiž kráčí. Mini Countryman je autem pro ty, kteří sice nechtějí tak úplně dospět, ale zároveň potřebují praktické auto pro rodinu a větší náklad. Verze SD jim potom poskytne dostatek výkonu k rychlému cestování a je zde i bonus v podobě neotřelého, prémiově zpracovaného interiéru. Tomu nicméně odpovídá také cena. Countryman Cooper SD All4 vyjde bez dalších příplatků na 930 800 korun.