Test: Opel Insignia Grand Sport 2.0 Turbo

Podíváme-li se na Insignii globálním pohledem, jedná se vskutku o celosvětové auto. U nás ji seženete jako Opel, v Británii jako Vauxhall Insignia, v Americe jako Buick Regal a v Austrálii na ní narazíte coby na Holden Commodore. A ať už si ale Insignii opatříte pod jakoukoliv značkou, vždy dostanete slušný kus auta.

Alespoň náš evropský Opel totiž slušný opravdu je, což jsem si ověřil při týdenním testování liftbacku Grand Sport s nejvýkonnějším benzínovým dvoulitrem o výkonu 260 koní. Nejprve si ovšem pojďme říci, co se v rámci mezigeneračního pokroku na Insignii změnilo.

Jak je již na první pohled patrné, Insignia je zbrusu novým autem. Zevnějšek dostal výrazně atletičtější a elegantnější siluetu, a ačkoliv mám s bílou barvou tak trochu problém, musím uznat, že Insignia v bílé perleti a ověnčená OPC doplňky vyloženě vynikne. Pěkným detailem jsou mimo jiné i pokroková adaptivní LED světla Intellilux, která svítí přímo neskutečně.

Neméně pečlivé zlepšovací kůry se dostalo i pěknému a patřičně zpracovanému interiéru. Usednutí do kožených ventilovaných sedadel s ortopedickým certifikátem je mimořádně příjemný zážitek a nadmíru dobrá je také pozice za volantem s pořádně silným věncem. Lze se posadit nízko, pedály si nechat dále od těla a volant naopak přitáhnout poměrně blízko.

Přímo přede mnou se rozprostírá přístrojový štít, který trošku nezvykle kombinuje digitální displej s klasickými analogovými budíky otáčkoměru, palivoměru a teploměru vody. Digitálně, ovšem prakticky ve stejném designu, se potom zobrazuje teploměr oleje, trochu nezvyklý voltmetr a samozřejmě i rychloměr. Moderní technologie pokračují uprostřed palubní desky, kde se objevuje velký a slušně rychlý dotykový displej infotainmentu s navigací a mnoha funkcemi.

Ani zadní pasažéři rozhodně nestrádají. Místa je zde dost snad úplně pro každého a to jak na nohy, tak i nad hlavou. Kufr pod velkou výklopnou zádí pobere 490 litrů nákladu, popřípadě až 1450 litrů, využijí-li se sklopná zadní sedadla.

Jak jsem poodhalil již v prvních odstavcích, pod kapotou Insignie nalézám rovnou to nejlepší, co lze dostat. Benzínový přeplňovaný dvoulitr má zmiňovaných 260 koní výkonu, mohutných 400 Nm točivého momentu a navíc i velmi sofistikovaný pohon všech kol. Skrz osmistupňovou automatickou převodovku se síla přenáší na přední kola přes standardní diferenciál, ovšem zadní kola mezi sebou žádný diferenciál nemají. Místo toho disponuje každé kolo svojí elektronicky ovládanou spojkou, která umožňuje pustit přesně zvolený podíl točivého momentu na každou stranu zvlášť.

Výsledkem je, že umí Insignia vektorovat točivý moment nikoliv přibrzďováním jednotlivých kol, ale naopak zvýšením hnací síly tam, kde je to aktuálně potřeba. Co to znamená v praxi? Naprostou eliminaci nedotáčivosti a v rámci třídy špičkové jízdní vlastnosti. Insignia se s obrovskou vervou vrhá do zatáček i ve velmi vysokých rychlostech, ve sportovním režimu se nenaklání, a čím více plynu držím, tím více se auto stáčí na střed oblouku, aby bylo následně katapultováno ze zatáčky ven. Motor má ještě před dosažením čtyř tisíc otáček velkou hromadu síly a jeho mocný zátah trvá až k šesti tisícům za minutu.

Ani přes takové chování však nelze nejsilnější Opel považovat za sportovní, či snad jen sportovně laděné auto. Ačkoliv adaptivní podvozek by tyto ambice snad i měl, motor postrádá výkonovou špičku a navíc je tu převodovka, která na pádla řazení ve sportovním režimu reaguje jen velmi laxně a dlouho jí trvá, než provede požadované přeřazení.

O mnoho lépe si celé ústrojí rozumí hlavně s poklidnou jízdou, kde Insignia odhaluje svou tvář perfektního dálničního, ale i městského křižníku. Už v nízkých a středních otáčkách má kultivovaný motor dostatek síly, převodovka řadí hladce a logicky a navíc je tu naprosto famózní komfort režimu Tour. Stiskem jediného tlačítka totiž podvozek výrazně změkne a Insignia začne dávat najevo i jistou decentní plavnost, která však v tomto případě vůbec není na škodu. Zavěšení v tomto módu filtruje nerovnosti až s úžasnou lehkostí, nezávisle na velkých dvacetipalcových kolech, obutých na testovaném vozu. Krom toho probíhá vše v naprosté tichosti. Od podvozku se nese do interiéru jen vzdálené „dusání“ od děr v silnici a aerodynamický hluk se poprvé objeví až v rychlostech dalece překračujících naše dálniční limity.

Leckdo by mohl namítat snad jen to, že je se spotřebou kolem 11 litrů Insignia přece jenom trochu rozežraná. Na druhou stranu silný motor s automatem a pohonem všech kol si svůj přísun paliva bezesporu zaslouží a navíc má palivová nádrž objem 62 litrů, který vystačí na slušně dlouhou dobu bez návštěvy benzínky. V konečném součtu je tedy Insignia nadmíru svižným, úžasně pohodlným a skvěle vypadajícím sedanem, za který se nemusí nikdo stydět ani ve společnosti aut prémiových značek. Snad jen ta převodovka mohla být v některých momentech o něco rychlejší, ale to je jen maličká piha na jinak neposkvrněné kráse.

Insignia s vrcholným pohonným ústrojím může být vaše za 849 900 korun, a sice v druhé nejvyšší výbavě Dynamic, již standardně s automatem a čtyřkolkou. Otázkou pak zůstává, kolik příplatků si zvolíte. Třeba paket s kompletními jízdními asistenty a LED Matrix světlomety vyjde na 80 000 korun a kožená ergonomická sedadla s ventilací a elektrickým nastavením jsou za další příplatek ve stejné výši.

Plusy:

• výkonný motor
• skvělý adaptivní podvozek
• systém pohonu všech kol
• přední sedadla

Mínusy:

• pomalejší převodovka při sportovní jízdě