Test: Peugeot 308 SW 2.0 BlueHDI AT

Auto roku 2014 dostalo před nedávnem ještě zcela novou, dlouhou variantu SW. My jsme pár týdnů zpátky vyzkoušeli benzínový hatchback s manuálem a výkonem 125 koní, u kterého se nám líbil především rošťácký projev točivého motoru, dobře nastavený podvozek a sportovně laděný interiér. Nyní se však přesuňme se stejným autem do docela jiné kategorie. Točivý turbobenzín vystřídal silný naftový agregát, manuální převodovku automat, a v kufru výrazně přibyl prostor pro náklad.

K naší velké radosti byl i testovaný kombík zbarven do tmavě modré elegantní metalízy, kterou podpírají hezká sedmnáctipalcová kola. Z bočního pohledu je kombík oproti hatchbacku citelně delší a působí o mnoho dospěleji, což se, jak jsem se posléze dozvěděl, netýká jen vzhledu. Dlouhá varianta nezůstala jen u prodloužení zadního převisu a přidání batohu, ale o celých 11 centimetrů, což je nezanedbatelná hodnota, se prodloužil i rozvor. To znamená jediné – více stability při jízdě a zároveň více místa pro pasažéry vzadu. Celkem je SW oproti hatchbacku o 33 centimetrů delší.

Uvnitř čeká opravdu příjemné překvapení. Interiér je oděn do bílé kůže, obepínající pohodlná sedadla, a výrazně zesvětlala i spodní část palubní desky. Tento drobný detail přitom dělá obrovský rozdíl, protože palubka s jen několika málo tlačítky vypadá najednou o mnoho lépe. Zatímco celá v černé působila skoro až fádně, světlý spodek jí elegantně rozjasňuje. Celek tak působí lepším dojmem a vynikne minimalistický design, na který designéři Peugeotu vsadili.

Neznalý aktuální modelové řady, bude se novopečený řidič 308 cítit možná trochu nesvůj. Na sloupku řízení ční jen skutečně velmi malý volant, přes který se nahlíží na budíky, opticky vystupující z palubní desky. Problém známý z modelu 208, tedy překrývání přístrojovky volantem, zdá se být vyřešen. V nejhorším případě přijdete jen o počítadla kilometrů ve spodní části displeje mezi analogovými ukazateli, která lze v klidu oželet. Až neuvěřitelné procento lidí svádí vnitřní boj s analogovým otáčkoměrem, který jde opačně, než je běžné. Toto milované i nenáviděné řešení sice nemá žádné opodstatnění, ale zvyknout si na něj trvá opravdu jen chvilku. Ačkoliv lze v 308 zaujmout na místě řidiče velmi dobrý posez, i mých 185 centimetrů stačilo k tomu, abych pociťoval lehce nedostačující délku sedáku. Tento drobný prohřešek ale budiž vynahrazen loketní opěrkou, nastavitelnou každému dle potřeb.

První pohled na zmíněnou jednoduchou palubní desku napoví, že je drtivá většina potřebných ovládacích prvků soustředěna do velkého dotykového displeje, tvořícího její střed. Předem předesílám, že nejsem příznivec dotykových řešení v autech, kde ovládání infotaiment systému sežere většinu řidičovi pozornosti. Peugeot 308 je ale přece jenom případ, kdy to lze prominout. Displej o úhlopříčce 9.7 palce je dostatečně vysoko a nakloněn k řidiči, takže není potřeba příliš sklápět zrak od silnice. Stejně je však mírně otravné, že i trivialita typu změny teploty na automatické klimatizaci, vyžaduje několik stisknutí dotykového displeje. Berličkou nepozorného řidiče budiž systém varování před srážkou, disponující funkcí automatického brždění. Spoléhat se výhradně na něj je během řízení samozřejmě nepřípustné, ovšem nelze mu upřít, že během testu jsem nezpozoroval jediné zaváhání v jeho fungování.

Vnitřní prostor vozu pochopitelně doplňuje jeden z nejdůležitějších parametrů, hrajících první ligu při výběru rodinného kombi. Je jím samozřejmě prostor pro zavazadla v kufru, který u 308 SW nabývá hodnoty 610 litrů po kryt zavazadelníku, 740 potom při zaplnění po střechu. Maximální hodnota, vytvořená sklopením zadních sedadel a naplněním po střechu, činí dle metody VDA krásných 1660 litrů. Důležitý je i přístup do kufru, který na rozdíl od hatchbacku není omezen vysokou hranou nárazníku. Na zadní sedadla se bez problému posadí i vyšší pasažéři a problém není ani při plném obsazení vozu pěticí osob.

Jak již bylo řečeno úvodem článku, pod kapotou dlouhé 308 poklidně klape dieselový dvoulitr, napojený na šestistupňový automat. Spolu s vrcholnou výbavou Allure se tak z námi testovaného vozu stává vůbec nejšpičkovější, ale také nejdražší provedení vozu. Motor má solidní výkon 150 koní, točivý moment 370 Nm a jedná se o první generaci motorů koncernu PSA, splňující novou ekologickou normu EURO 6.

Ač mě zprvu provázeli obavy ohledně svázanosti motoru eko-normami, ukázal se veškerý strach jako neopodstatněný. Motor se může pochlubit kultivovaným chodem i průběhem točivého momentu. Již od volnoběhu agregát důstojně zabírá a velkým plusem je spárování se zmíněným automatem. Ač se jedná o ústrojí s hydrodynamickým měničem, milovníci převodovek ze staré školy si na své nepřijdou. V podstatě okamžitě po rozjezdu, který je díky měniči sametově hladký, dojde k jeho přemostění a tím k minimalizaci ztrát. Výsledkem je tak chování převodového ústrojí, nejlépe připodobitelné ke dvouspojkové převodovce. To však rozhodně není na škodu, ba naopak. Výkonný motor s hladkým chodem je s převodovkou jedna ruka a nijak mu nevadí ani otáčky pod 1500 za minutu, do kterých ho převodovka často zavede. I samotné řazení má skříň velmi dobře promakané a nezávisle na tom, zda budete akcelerovat svižněji nebo naopak zvolna, žádného cukání se nedočkáte. Při ostřejším svezení potom oceníte schopnost převodovky bleskurychle reagovat na vaše pokyny. I mě mnohdy přemohla lenost a místo abych na rychlé průjezdy přepínal na manuální řazení, nechal jsem pohonné ústrojí, ať si poradí samo.

Toto chování pramení i z poklidně zaměřeného zavěšení. SW varianta 308 klasickou francouzskou plavnost sice omezila, přesto je její doménou především pohodová jízda. Velký vliv na zklidnění vozu oproti krátké variantě má jedenáct centimetrů rozvoru navíc. SW nabralo novou dávku jistoty v přímém směru a vyvážený poměr pohodlí a přilnavosti v zatáčkách poskytnou i sedmnáctipalcové ráfky. Drobnou pihou na kráse jsou občasné akustické rázy od zadní nápravy, nesoucí se prázdným prostorem kufru. Na rodinné dovolené se tento problém vyskytovat nebude, při popojíždění po městě s prázdným autem je to stejně otravné jen minimálně.

Dobře nastavená souhra motoru i převodovky je citelně znát i na spotřebě. Peugeot sice u testované varianty slibuje milou, v praxi ale nedosažitelnou hodnotu 4.2 litru na sto kilometrů, nicméně i reálná spotřeba je velmi přívětivá. Testovací týden jsme ukončili s hodnotou 5.8 litru na sto, přičemž po městě se spotřeba jen výjimečně šplhala přes 6 a při klidné jízdě se ji dalo srazit na úroveň 5.5 litru. Dojezd na nádrž o objemu 53 litrů činí něco přes 850 kilometrů, což je u rodinného vozu více než akceptovatelné.

Peugeot 308 v dlouhé verzi působí o poznání dospěleji a hraje na vážnější notu. Svůj velký podíl na tom má i výborný dieselový dvoulitr, kombinovaný se schopným šestistupňovým automatem. Přechod rodiny motorů HDI na normu Euro 6 přinesl kultivovanější jízdní projev a plošší křivku točivého momentu. Na druhou stranu je zde do budoucna strašák v podobě vstřikování močoviny do katalizátoru, čímž přibyde ve voze další provozní kapalina, jejíž hladinu je třeba ohlídat. Tak či tak umí 308 SW jezdit za nízké náklady a s velkou užitnou hodnotou, která je dána i slušnou cenovkou. Testovaný model, ač činí nejdražší položku v základní nabídce, stojí přijatelných 635 tisíc korun ceníkových. K tomu je nutno připočíst 12 000 za přední radar s funkcí nouzového brždění, 6 500 za kola, a další položky včetně navigačního systému, které jsou však v současnosti k mání v rámci akčního paketu Allure+ za příjemných 17 000 korun.

Celkové hodnocení:	(6,5 / 8)
Motor:	(6,5 / 8)
Převodovka:	(6,5 / 8)
Podvozek:	(6,0 / 8)
Praktičnost:	(7,0 / 8)