Test: Peugeot 508 SW GT

Klasický Peugeot 508 jsem měl při testování ostřejší varianty ještě v živé paměti. Velká, luxusní limuzína na vynikajícím podvozku je sice skvělá k brázdění dlouhých tras v důstojném pohodlí, ovšem když se rozdával sportovní charakter, byla někde na konci řady. Jenže potom přišlo GT…

Ještě než jsem nakoukl do sofistikovaných technických tabulek a dat, milně jsem se domníval, že ona významně znějící dvojice písmen GT, spočívá jen v posílení motorizace. Není to však jen přechod na agregát 2.2 HDI o výkonu 204 koní, které dělá z Peugeotu 508 GT to, čím je. Nejlepší z řady dostal do vínku úplně jinou přední nápravu, na které jsou kola zavěšena lichoběžníkovými rameny, oproti nápravě McPherson, kterou disponují všechny ostatní verze.

U toho se samozřejmě neskončilo. Podvozek byl kompletně naladěn na vyšší tuhost a tedy i jistotu v zatáčkách. Všechny tyto změny však proběhly pouze pod venkovní slupkou a letmé obhlédnutí vašeho vozu tak nikomu neprozradí, čím disponujete. Označení GT se omezilo na trojici znáčků umístěných v přední masce a na blatnících, ty hodně znalé potom trkne dvojice chromovaných koncovek výfuku, umístěných do spodní části zadního nárazníku.

První kilometry za volantem o nově nabytém charakteru vypovídají jen okrajově. Motor táhne svými 450 Nm o něco víc, než druhý nejsilnější dvoulitr o výkonu 180 koní, který má hodnotu točivého momentu jen 400 Nm. Podstatnou část rozdílu však smaže převodovka, která řadí stále stejně klidně a hladce. Podvozek je v městské zástavbě o hodně tužší a některé výtluky tak nejsou pro posádku úplně příjemné. Na místě je ovšem opět zmínit vynikající odhlučnění, díky kterému je v interiéru nadstandardní ticho a akusticky se projeví až ty opravdu velké rázy. Podobně dobře je na tom odhlučnění vozu i při vysokých rychlostech.

Teprve při vyjetí mimo město se začne GT projevovat tak, jak se sluší a patří. Oproti standardní verzi je změna více než rapidní. Velký šedý kombík jako by pocitově odhodil pryč svých 1700 kilogramů hmotnosti a agilně se vrhá za volantem. Řízení je příjemně přímé, a ačkoliv je odezva omezená, dobře hodnotím alespoň posilovač, který se sám o sobě nepředře a nechá řidiče, ať se taky trochu snaží. Toto řešení však může působit nepříjemně na některé příslušnice něžného pohlaví, které si u parkování při zápasení s volantem možná trochu zanadávají. Mimo město a při svižnější jízdě však řízení funguje výborně. V kombinaci s tuhým zavěšením a karoserií, která se v zatáčkách naklání jen minimálně, stává se z 508 GT vzhledem ke svojí velikosti až obdivuhodně hravé a vlastně i vcelku zábavné auto.

Neméně zásadní podíl na tom všem má i zmíněný motor. Výkonu je dostatek téměř za každé situace a už od dvou tisíc se 508 doslova řítí kupředu. V rozsahu otáček mezi dvěma a třemi a půl tisíci je motoru nejlépe, za touto hranicí už mu dochází nadšení a přes čtyři tisíce už nemá smysl jít. Klasickou neochotu dieselu ve vysokých otáčkách si dost dobře uvědomuje i zmíněná převodovka, která i v automatickém sportovním režimu řadí ještě před čtyřmi tisíci a motor dál zbytečně nevytáčí. I přesto je však automatický režim trochu zbytečně zbrklý a podřazuje už při zlém pohledu směrem k plynovému pedálu. Osobně jsem proto ve velkém dával přednost hlavně pádlům pod volantem a při sportovnější jízdě využíval je. Celkově je sladění motoru i převodové skříně velmi dobré, ale neuškodilo by trochu více dramatu. Na rázné změny rychlostí můžete zapomenout, převodovka i při sebevětší zátěži zachovává především klidnou tvář a měnit rychlosti s rázností dvouspojkového ústrojí prostě nedovede.

Tento charakter ale není nic proti ničemu. Na 508 GT nelze koukat jako na čistokrevný sporťák, ale hlavně jako na rychlý kombík, jehož podvozek se nezalekne výzvy a jehož motor má dostatek výkonu k rychlému cestování. Ve chvíli, kdy budete chtít po 508 GT opravdu silně sportovní jízdu, zjistíte třeba to, že se velký diesel nepodařilo uprosit, aby nebyl těžký a nedopřál vozu trochu té nedotáčivosti. V utažených zatáčkách se tak snaží předek vozu často vyběhnout ven a krotit ho musí až stabilizace, kterou navíc nelze vypnout v rychlostech nad 50 km/h. V zatáčkách tohoto charakteru se navíc projeví i neřest v podobě protáčejícího se předního vnitřního kola, které ztrácí pod přívalem točivého momentu adhezi. Každopádně věřím, že část těchto neduhů by se dala odmáznout použitím letních pneumatik. Ty zimní na testovaném voze si v plusových teplotách příliš nehověly.

V cestovatelském duchu se nese i vnitřek vozu. Zde se oproti standardním verzím žádné změny neodehrály a po otevření dveří je tak připraven kvalitně zpracovaný, luxusně působící interiér. Řidič a jeho spolujezdec uvelebí svá pozadí do ergonomických, překvapivě tuhých sedadel s dobrým bočním vedením, která navíc nabízí i perličku v podobě výsuvné stehenní opěrky. Na místě řidiče bych ocenil jen možnost přitáhnout si volant blíže sobě a dát jej ještě o kousek výš. Zpoza koženého věnce na mě kouká dvojice vystouplých budíku v chromovaných obroučkách, doplněných ještě ukazateli stavu paliva, teploty vody a trochu netradičně i teploty oleje. Infotainment systém s navigací se nachází uprostřed palubní desky a je obsluhován částečně dotykově, částečně potom tlačítky na panelu pod ním. Není mu příliš co vytknout, snad by jen mohl lehce přidat na rychlosti.

Cestující na zadních sedadlech si na nedostatek místa příliš stěžovat nemohou, tedy alespoň pokud to nebudou vysloveně dlouháni. Jedincům okolo 190 centimetrů může trochu docházet místo pro kolena. Bohužel stejně jako u klasické verze, i u té GT přetrvává problém s lištami sítěk, umístěnými na zadní straně opěradel předních sedadel, které umí nepříjemně tlačit zadní pasažéry do holení. S velice slušným prostorem je možné operovat v kufru. Zavazadelník dlouhé 508 má pěkných 508 litrů základního objemu, potažmo 550 oželíte-li rezervu. Po sklopení sedadel nabídne kufr 1556 litrů, bez rezervy dokonce 1598. Praktickému zavazadelníku sekundují trochu bídně navržené odkládací přihrádky v interiéru. Na středové konzoli jsou sice dokonce tři, ale vyjma té pod loketní opěrkou jsou tak malé, že do nich nenacpete ani tatranku.

V konečném součtu je 508 GT auto, které se mi po testování vracelo jen těžko. Vůz má vysoký výkon, motor sladěný s výbornou převodovkou a hlavně podvozek, který oproti standardním verzím nabízí mnohem zábavnější chování a výrazně více se zaměřuje na řidiče. Docela dobře si potom dovedu představit, že by Peugeot do tohoto základu použil místo dieselu 2.2 HDi podobně velký benzínový motor s turbem, který by jednak vyřešil problém s nedotáčivostí v utažených zatáčkách, jednak dodal pohonnému ústrojí ten správný charakter. I tak se ale povedlo Peugeotu vytvořit výborné, sportovně-cestovní náčiní.

Tak trochu schválně jsem si na závěr nechal spotřebu a také cenu vozu. Jak jsem několikrát zmínil, silný motor spolu s automatem má velký potenciál a většině provozu zmizíte od semaforů v dáli, ovšem za tyto silné stránky si nechá poměrně dost zaplatit. Průměrná spotřeba během celého testu se pohybovala jen lehce pod úrovní devíti litrů, 8.8 na sto, abych byl konkrétní. To sice rozhodně není málo, ale je potřeba vzít v potaz výkon, který je v tomto případě bez diskuzí. Co se ceny týče, Peugeot si za 508 GT v dlouhé SW verzi říká rovných 900 tisíc korun. To se může zdát v první chvíli hodně, ale k této částce bychom do specifikace testovaného vozu přihodili jen sluneční clony zadních oken, elektrické zavírání a otevírání kufru, navigaci a metalízu. Celkem výbava za 45 500 korun. A to už je velmi pěkně vybavený vůz za solidní cenu.

Celkové hodnocení:	(7,0 / 8)
Motor:	(7,0 / 8)
Převodovka:	(6,5 / 8)
Podvozek:	(6,0 / 8)
Praktičnost:	(7,5 / 8)