Test: Škoda Fabia 1.2 TSI

Škoda Fabia se od svého prvního uvedení v roce 1999 stala nezaměnitelným symbolem českých silnic. Své na to říkají i statistiky, podle kterých Fabia před pár lety předběhla i letitou Felicii a stala se vůbec nejrozšířenějším vozem v naší zemi. Pro tento fenomenální úspěch nemůže Škoda usnout na vavřínech a právě proto teď před námi stojí nová Fabia třetí generace.

Ke mně se nový vůz dostal v jedné ze svých nejlepších variant, což v řeči technických dat znamená hlavně přítomnosti čtyřválcové benzínové jednotky 1.2 TSI, poskytující nadmíru solidní výkon 81 kW. Svou neochvějnou pozici na pomyslném vrcholku katalogu, utvrzuje motor i tím, že je jako jediný z celé palety propojen se šestistupňovou manuální převodovkou. U všech ostatních se budete muset spokojit pouze s pěti rychlostmi.

Navenek dává Fabia zcela jasně najevo, že se oproti předchůdci odehrály zásadní změny. Vzhled vozu je jasně dospělejší, ale také agresivnější. Rozjařený kukuč předních světel, který dominoval přídi druhé generace, nahradily nové, nasupené lampy s černými vnitřky, doplněné ostřeji řezanou mřížkou chladiče. Zádi potom vévodí poměrně malá koncová světla, obtažená výraznou černou linií. Zas a znovu musím pochválit velice pěknou modrou metalízu Race Blue, která dodává autu šmrnc.

Vnitřek vozu adaptoval novodobé rozložení prvků známé z koncernových vozů. Oproti druhé, nebo případně i první generaci, změnil se vnitřní prostor zcela k nepoznání, u mnou testovaného vozu jej však zastihla fádnost. Výrazným prvkem palubní desky totiž je, nebo by spíše měla být, výrazná a široká lišta, táhnoucí se jejím prostředkem po celé délce. Škoda nabízí různé barvy a struktury povrchu, v mém případě byla ale bohužel stejně tmavá jako zbytek palubky, a veškerý její efekt tak vzal za své. Dojmu z interiéru nepomáhá ani fakt, že bychom zde horko těžko hledali jediný měkčený plast. Vše je výhradně z plastů tvrdých, ale na druhou stranu obdařeno výborným zpracováním. Za celou dobu testu nikde nic nezavrzalo, nezaklepalo a celkově působilo solidním dojmem.

Řidič a spolujezdec sedí v pohodlných sedadlech s příjemnou dávkou bočního vedení a dobrou tuhostí. Prostředek palubní desky je obsazen velkým dotykovým displejem, přes který se ovládají média, nastavení a samozřejmě i Bluetooth konektivita. Displej je záměrně zvolen tak, aby byl schopný zobrazit i plnohodnotnou navigaci, ovšem systém samotný ji neobsahuje. Kdo chce navigaci, musí připojit přes USB chytrý telefon a skrze funkci MirrorLink zrcadlit dění z telefonu na velký displej. Toto řešení sice vyžaduje kompatibilní telefon a je samo o sobě méně pohodlné, na druhou stranu je nadčasové a aplikace v telefonu umožnují více individualizace, častější aktualizace a další výhody. Co ovšem potěší u MirrorLink opravdu hodně, je cena. Zatímco za infotainment Bolero s MirrorLink připlatíme rovných 10 000 korun, za navigaci Amundsen se stejnou úhlopříčkou displeje a s MirrorLink by to bylo 21 600 korun. Základní rozhraní s řidičem potom zajišťuje dvojice klasických a přehledných budíku, doprovázených přehledným jednobarevným displejem s funkcí palubního počítače.

I přes svou velikost je Fabia samozřejmě primárně vozem pro celé rodiny. Musí tak malým vnějším rozměrům navzdory, umět pojmout nejen čtyři nebo pět osob, ale i nějaký ten náklad do kufru. Děti nebo menší dospělí se na zadních sedadlech uvelebí bez problémů, ti vyšší si budou muset sednout spíše za uskromněného spolujezdce. Místa na nohy není málo, ale není ho ani nazbyt. Alespoň, že nad hlavou je ho dostatek takřka pro každého. Vskutku překvapivá situace však panuje v zavazadelníku. Podlaha kufru je sice umístěna dost pod nákladovou hranou, nicméně to je pouze drobná daň za to, že je využita každá píď místa. Dohromady při nesklopených sedadlech naložíte do krátké Fabie 330 litrů, pokud sklopíte zadní opěradla, tak i 1150. Velmi praktická je plastová ohrádka, původně rovný kus pružného plastu se zahne a jeho konce se zachytí do připravených průřezů. Vznikne tak vymezený prostor pro drobné předměty, které neskotačí po celém kufru, ale drží na místě.

Jak již bylo řečeno v úvodu, během týdenního testu mi pod modrou kapotou dělal společnost nejsilnější agregát, který lze do útrob Fabie usadit. Čtyřválec o výkonu 81 kW je v každém případě skutečně příjemným společníkem, zejména co do svojí pružnosti a kultivovanosti. Maximální točivý moment 175 Nm není nijak nízká hodnota, ovšem aby se projevil, je třeba zajít o kousek dále do otáček. Ačkoliv na papíře by měly být všechny newton metry dostupné již ve 1400 otáčkách, pořádně začíná motor zabírat až kolem 1800. V tu chvíli se motor poprvé důrazně nadechne a umí Fábii rozhýbat k až nezvykle svižné jízdě. Stovku zvládá za příjemných 9.4 sekund, což je na vůz tohoto segmentu skutečně velmi solidní hodnota. Předjíždění v rychlostech nad 100 km/h není nic složitého, ve městě máte potenciál být s nejsilnější Fábií vskutku rychlí. Šestistupňová převodovka řadí v krátkých drahách, přesně a s příjemným odporem, což se hodí hlavně do města. Jednu jedinou nevýhodu tak pozoruji ve vyšším hluku, který motor vydává při zátěži, a která se přenáší do interiéru jako ne zrovna příjemný, chrčivý zvuk.

Na mínus v podobě zvuku vás však nechá bleskurychle zapomenout pohled na palubní počítač, konkrétně potom na hodnotu průměrné spotřeby. Pod sedmi litry jsem se během testu udržel za většiny okolností. Teprve město znamená o něco více, ovšem i tady jsou hodnoty přes osm litrů takřka nemyslitelné. Dokonce ani dálničních 130 neznamená větší odběr z pětačtyřicetilitrové nádrže, než necelých sedm litrů na sto.

Pro Fábii druhé generace zvolili tuzemští inženýři co do zavěšení tužší a poněkud „němečtější“ přístup. Dvojka tedy sice uměla v zatáčkách jezdit po třech a dalo se s ní užít docela dost srandy, ale postrádala vyšší míru pohodlí, jeden z hlavních důvodů k nákupu malého rodinného vozu. Třetí generace se tak vydala opačnou cestou a nabízí podvozek určený hlavně pro komfortní jízdu. Po městě žehlí zavěšení překážky se solidní jistotou a přítomno je i slušné odhlučnění. Větší rázy se dostaví až při větších nerovnostech, a to zejména ze strany zadní nápravy. I přes komfortní charakter a přes to, že se má Fabia v zatáčkách tendence naklánět, není se třeba bát jakýchkoliv zákeřností. Lehký motor v přední části a hlavně elektronická uzávěrka diferenciálu XDS+ zajistí, že je nedotáčivost oddálená daleko za hranice běžné, svižnější jízdy. Tomuto způsobu použití však měkká Fabie viditelně nehoví a odpovídá tomu i řízení, které poskytuje jen minimální odezvu. Alespoň, že posilovač je nastaven skutečně s citem a při rychlejší jízdě na dálnici jsou korekce do řízení potřeba jen v minimální míře.

Stejně jako při přechodu z první generace na druhou, i tentokrát Fabia dospěla. Tyto změny se rozhodně netýkají jen zevnějšku, ale nový vůz je potřebám řadových českých řidičů, kteří tvoří majoritní skupinu zákazníků, výrazně blíže než kdy předtím. S nejsilnějším motorem nabídne Fabie dostatek výkonu v takřka každé situaci, pohodlný podvozek potom bez mrknutí oka zdolá drtivou většinu překážek. K tomu všemu si připočtěte hezký vnější design a prostorný vnitřní prostor, a máte důvod, proč bude Fabia kralovat českým prodejům ještě mnoho a mnoho let.

A kralovat klidně může i svou příjemnou cenou. Ta začíná na částce 234 900 korun za nejslabší motor 1.0 MPI, doplněný nejnižší výbavou Active. Mnou testovaný 1.2 TSI ve výbavě Style potom vychází na stále příjemných 319 900 korun, ke kterým je třeba připočíst ještě barvu, kola a několik dalších prvků. Dohromady to za Fábii v takřka plné výbavě dělá 385 600 korun.

Celkové hodnocení:	(7,0 / 8)
Motor:	(7,0 / 8)
Převodovka:	(7,0 / 8)
Podvozek:	(6,0 / 8)
Praktičnost:	(6,5 / 8)