Test: Škoda Octavia Scout

Víte, jaká je definice skauta? Je to dítě oblečené jako pako, pod vedením paka, oblečeného jako dítě. A teď vážně. V našem případě se jedná o trochu jiného, čtyřkolového Scouta (nikoliv skauta), oblečen je do sněhobílé barvy s černými doplňky a zároveň se jedná o vůbec nejlépe fungující Octavii.

Scout svou příslušnost k elitním Octaviím hlásá již na první pohled. Černě olemovaná karoserie, lehce zvýšená světlá výška a nasupený přední nárazník s ochranou mříží. Do toho ještě černě vybarvená světla a robustně vypadající Scout je na světě. Ačkoliv Octavia běžně emoce příliš nevyvolává, a pominu-li RS verzi s černou maskou, jedná se spíše o fádnější design, musím uznat, že Scout se opravdu povedl.

Podobný pocit vyvolává i interiér, taktéž si nesoucí auru toho nejlepšího z modelové řady. Sedadla jsou částečně potažena kůží, jsou tuhá a mají slušné boční vedení. Středový panel hostí největší a nejlepší navigaci, kterou lze od Škodovky dostat a pod ním je místo klasické řadicí páky pouze volič, ovládající dvouspojkovou DSG převodovku. I přes to všechno se však nachází uvnitř vozu dvojice detailů, které trochu kazí dojem. Tak zaprvé jsou to dekorační plastové lišty, imitující dřevo. Jejich vzhled není nijak zvlášť přesvědčivý a ani příliš nezapadají do celkového obrazu auta. Jejich výběr je ale koneckonců na vás, takže se o nevýhodu vlastně ani moc nejedná. Tím větším mínusem jsou výplně dveří. Stejně jako u levnějšího modelu v ceně řekněme 400 tisíc korun, jsou i u testovaného Scouta, jehož cena lehce přesahuje milion korun, ve dveřích nehezké a z větší části tvrdé plastové výplně, doplněné ještě dutými, plastovými madly. Jinak však proti zpracování interiéru celkově nelze moc co namítat. Takřka vše je vyrobeno z pěkných a částečně měkčených plastů, a v Mladé Boleslavi láskyplně smontováno tak, aby nic nevrzalo, neklepalo a celkově dobře působilo.

Samozřejmě, jak už to u Octavie bývá, je i užitná hodnota vnitřního prostoru velmi dobrá. Za dvojici předních pasažérů se bez obtíží posadí dospěláci a nedostatkem místa rozhodně trpět nebudou. Příjemným prvkem je i vyhřívání zadních krajních míst. Samostatnou kategorií je kufr. Zavazadelník s elektricky ovládaným víkem nabízí v základním postavení sedadel 610 litrů, při jejich úplném sklopení až 1740 litrů. Scout byl navíc vybaven sadou praktických sítěk, které jsou pro organizaci a fixaci nákladu takřka nepostradatelné.

První usednutí za volant je samozřejmě doprovázeno hledáním si své pozice. U Octavie to není problém a téměř každý si zde díky solidnímu rozsahu nastavení sedadel i volantu, nachází svoje sezení snadno. Před řidičem se nachází dvojice již dobře známých budíků, doplněná ještě jemným barevným displejem. Tomu sekunduje velká dotyková obrazovka zmíněného navigačního systému Columbus. Funguje rychle, má intuitivní ovládání a dá se v něm nastavit obrovská spousta funkcí. Marně pátrám v paměti, u kterého auta šly nastavit například obrazové parametry couvací kamery.

Scout je vzhledem ke svojí výbavě pochopitelně obdařen i bezklíčovým přístupem a zapalováním. Dvoulitrový agregát pod kapotou se tedy spouští stisknutím tlačítka, poněkud netradičně umístěného na sloupku řízení v místě, kde se běžně nachází mechanický zámek pro klíč. Někdo může toto řešení považovat za ergonomický prohřešek, já ovšem říkám, že je to čistě o zvyku. Dvoulitrový diesel TDI naskakuje poměrně v klidu a ani za studena nelze říci, že by o něm bylo nějak zvlášť slyšet.

Co je však výrazně důležitější, jedná se o vůbec nejsilnější verzi tohoto motoru, kterou Škoda umí aktuálně nabídnout. Po tom, co se verze se 135 kW výkonu objevila ve sportovně laděné RS TDI, dostaly ji do vínku všechny výbavové verze už od stupně Ambition a právě testovaný Scout. Například v Superbu si tento motor ovšem nedopřejete vůbec a budete se muset spokojit s 2.0 TDI o výkonu 125 kW, případně sáhnout po zcela jiné lize v podobě benzínového 3.6 FSI.

Zpět však k našemu Scoutu. Motor je napojen skrze šestistupňovou dvouspojkovou převodovku primárně na přední kola, ale v případě potřeby umí poslat část točivého momentu na zadek skrze Haldex. Co se dynamiky týče, dočkáte se stejné jako u zmíněného RS TDI. V přímce je tedy vůz dostatečně svižný a ani předjíždění v rychlostech nad 100 km/h nebo rychlý dálniční přelet nečiní nejmenší problém. Převodovka řadí sametově hladce a bleskurychle, zaváhá jedině tehdy, když po ní chcete zařadit jiný kvalt, než který měla připravený. Například rozjedete-li se v klidu, necháte automat řadit třeba na čtyřku a potom prudce sešlápnete pedál. Převodovka musí v tu chvíli podřadit, a protože už měla na druhé spojce připravenou pětku, musí trochu pomíchat kolečky a dát zpátky trojku. To sice chvilku trvá, ale rozhodně se nejedná o nic drastického.

Jednou z opravdu silných stránek tohoto ústrojí je spotřeba. I nejsilnější dieselová Octavia s pohonem všech kol a automatem si zpravidla vystačí se šesti litry na sto, delší vzdálenosti se dají zdolávat s přísunem nějakých 5.5 litru. Teoreticky lze spotřebu ještě snížit využitím Eco režimu, tehdy ale motor jen velmi zřídka překračuje 1500 otáček za minutu, a diesel pachtící se okolo volnoběhu přímo žadoní o podřazení.

Přesto je však příplatkový volič jízdních režimů v jedné věci vynikající. Jedná se o možnost přepnout řízení do sportovního režimu. To po vzoru sportovní RS verze výrazně přituhne a začne dokonce i předávat informace řidiči. Ve výsledku jsem jiný režim ani nepoužíval a raději si užíval příjemné a tuhé řízení v kombinaci s výborným podvozkem. Ač ve mně z počátku výška auta vzbuzovala strach o jízdní vlastnosti, všechny tyto obavy se ukázaly jako liché. Scout sice se slušnou hladkostí zdolává výtluky a díry po městě, vše navíc v příkladné tichosti, ale mimo něj se rozhodně neztratí. Podvozek je naladěn více do tuha a karoserii drží v zatáčkách relativně zpříma. Navzdory vyššímu profilu pneumatik auto v zatáčkách ani v přímém směru nikam neplave a zůstává směrově stabilní. V případě nižší adheze nebo tvrdšího zacházení, přijde navíc ke slovu Haldex, který nezištně připojí zadní nápravu. I přes těžký motor tedy Scout zatáčí na výbornou a zachovává si neutralitu až do poslední chvíle.

Všechny tyto vlastnosti, výkonným motorem a dobrou převodovkou počínaje, až po vyladěný podvozek s příjemně nastaveným řízením ve sportovním režimu, dělají ze Scouta alespoň dle mého nejlepší Octavii, co kdy z bran Mladé Boleslavi vyjela. Scout jede v přímce jako ostrá varianta RS TDI, ale na rozdíl od ní si zachovává vysokou míru pohodlí na horších silnicích. V zatáčkách se rozhodně nenechá zahanbit a vlivem přítomnosti pohonu všech kol bych se nebál říct, že zatáčí srovnatelně (lehkonohé benzínové RS samozřejmě nechávám stranou). Do toho si přičtěte ještě vysokou užitnou hodnotu danou prostorem pro náklad a faktem, že vás bez problému proveze i lehčím terénem, a máte nejuniverzálnější Octavii, jakou si lze představit.

Bohužel je tady jeden faktor, který velmi snadno zaručí, že Scout běžné Octavie ze silnic jen tak nevytlačí. Je jím cena, která se v případě testovaného vozu, vybaveného navíc všemi asistenčními systémy jako je adaptivní tempomat, udržování jízdního pruhu nebo hlídání mrtvého úhlu, vyhoupla přes magickou hranici jednoho milionu korun. Základní cena Scouta potom činí 690 900 korun, za které dostanete slabší TDI 110 kW. Pokud si však chcete dopřát nejsilnější 135 kW verzi, která je u Scouta spárována výhradně s dvouspojkovým DSG, budete muset vytáhnout z kapsy přinejmenším 742 900 korun. No a potom už je jen a jen na vás, kolik příplatků si navolíte a zda se přes ten „meloun“ propracujete či nikoliv.

Celkové hodnocení:	(7,5 / 8)
Motor:	(7,0 / 8)
Převodovka:	(7,5 / 8)
Podvozek:	(7,5 / 8)
Praktičnost:	(7,5 / 8)