Test: Volkswagen Multivan

Je mnoho aut, která umí povozit čtyři lidi v naprostém komfortu. Je o něco méně aut, která umí povozit sedm lidí, tady už většinou bez většího komfortu a zpravidla bez zavazadel. No, a pokud chcete vozit sedm lidí, kteří se navíc budou cítit dobře a povezou si s sebou nezbytných pět švestek, musíte sáhnout po něčem, co se navenek tváří jako dodávka.

A Volkswagen má pro tyto případy naprosto ideální řešení. Název zní Multivan a spadá do rodiny s označením T6, kam patří ještě čistě užitková verze, napůl obytná verze a tak dále. Navíc k tomu všemu, Multivan širému okolí dokáže, že vůz tohoto typu už dávno nemusí být nudná krabice bez nápadu. Konkrétně ten testovaný si totiž vezl výbavu Generation Six, která kromě mnohých prvků v interiéru, přinesla do světa užitkových vozů Volkswagenu i dvoubarevné retro zbarvení. Já jsem vyzkoušel stříbrnomodrou verzi, ale k mání je i výraznější, červenobílá. Zevnějšek rozjasní i specialita v podobě chromovaných poklic, umístěných na hliníkových ráfcích. Pokud máte pocit, že už jste někde něco podobného viděli, rozhodně se nemýlíte. Volkswagen těmito prvky odkazuje na pětašedesát let starou, dnes již legendární T1.

Sotva však otevírám zadní šoupací dveře, které se mimochodem samy dovírají, aby se s nimi nemuselo zbytečně mlátit, veškeré vzpomínky na minulost jsou ty tam. Vkročil jsem totiž do prostoru, který spíš než interiér dodávky, připomíná slušně zařízenou konferenční místnost. Přítomna je jedna lavice pro tři, jejíž plné obsazení není vzhledem k šíři interiéru nejmenším problémem, a dále dvě samostatná křesla. Ta jsou proporčně stejná, jako ta řidiče a spolujezdce, navíc nabízí možnost otočení do protisměru, či sklopení opěráků za účelem použití sedadla jako stolečku. Chcete s cestujícími na zadní lavici pokecat, zahrát karty nebo probrat business? Stačí se na ně otočit, a když vás přestanou bavit, ukázat jim zase záda.

Komunikaci v rámci interiéru usnadňuje i integrovaný systém pro zesílení hlasu. Mikrofon nad místem řidiče snímá dění v první řadě, a decentně jej reprodukuje skrze zadní reproduktory pasažérům, na které byste museli jinak pracně hulákat přes celé auto. Aby toho nebylo málo, je na stropě připraveno pro zadní pasažéry i ovládání vlastní zóny klimatizace, lampičky ke čtení a vyhřívání bočních oken.

Co se praktické stránky věci týče, již při prvním vstupu do auta si nelze nevšimnout, že jsou v zemi umístěny kolejnice. Právě v nich jsou sedadla ukotvena a vše je posuvné nezávisle na sobě. Strčíte-li třímístnou lavici až úplně dozadu a necháte tak co největší porci místa rozmazleným cestujícím, moc místa „v kufru“ vám pod výklopným zadním víkem nezbyde. Jen co se však vaši pasažéři trochu uskromní, můžete jít s lavicí dopředu a ve výsledku si udělat tak velký kufr, jaký právě potřebujete. Nechybí samozřejmě ani roletka, chránící náklad před očima zvědavců. Úložný prostor je v přední části doplněn ještě několika schránkami. Před spolujezdcem jsou rovnou dvě a kromě nich, nachází se zde i přihrádka vedle řadicí páky, přihrádka na vrchní části palubní desky, výsuvné šuplíky z pod sedadel a tak dále. Vše završují výsuvné držáky na pití a rozměrné kapsy v obou předních dveřích.

Jakožto řidič usedám do Volkswagenovsky tuhého sedadla, které se pochlubí i solidním bočním vedením. Velmi příjemným detailem je dvojice sklopných a nastavitelných loketních opěrek, umístěných z obou stran opěradla. Pozice za volantem je vysoká typicky pro dodávku, na druhou stranu volant si lze přitáhnout blízko k sobě a tím si celkový dojem z řízení vylepšit. Z poza volantu, obestavěny modrým dekorem, smějí se na mě dva velké analogové budíky, doplněné displejem palubního počítače. Nechybí samozřejmě ani plnohodnotný infotainment s ovládáním médií a navigací.

Vzhledem k zaměření a celkovému pojetí auta, bylo by snad i divné, kdyby se pod kapotou nacházelo cokoliv jiného než diesel. Ten v Multivanu je typicky dvoulitrový, ovšem doba pokročila, takže také dvouturbový. Díky této výsadě nabízí agregát slušný výkon 204 koní, doplněný mohutným točivým momentem 450 Nm. Tyto hodnoty se přenáší na přední kola skrze šestistupňovou manuální převodovku, jejíž řadicí páka je vyvedena do prostřední části palubky, aby byla řidiči příkladně po ruce. Samotné řazení je potom v rámci kategorie dodávek špičkové. Můžete zkusit zavřít oči a budete jen těžko poznávat, zda nesedíte v Golfu. Páka chodí mezi jednotlivými rychlostmi v krátkých a přesných drahách, navíc doprovázených příjemným odporem.

Už od prvního nastartování, projevuje se motor nadmíru kultivovaně. Do kabiny se přenáší jen velmi rozumné množství hluku a tato situace se příliš nemění ani v zátěži, kdy motor pobídnete pro zrychlení do vyšších otáček. A vězte, že u této konkrétní jednotky to opravdu má smysl. Dvě různě velká turba způsobí, že jen co motor před dvěma tisíci otáček zabere, neuvadá jeho elán ani za hranicí čtyř tisíc. Výsledkem je na diesel až nezvykle točivý charakter, navíc kombinovaný s relativně krátce odstupňovanou převodovkou. Multivan sice se svými 204 koňmi asfalt rozhodně netrhá, ale zabrat ze světel jednoznačně umí a nejednou jsem se přistihl, jak jsem se „vyprášením“ osobáku vedle sebe vysloveně pobavil. I přes dodávkovou aerodynamiku, nejsou problémem ani vyšší ba přímo vysoké rychlosti. Koneckonců nahlédnutí do tabulky dat hovoří jasně. S maximálkou 203 km/h je Multivan proklatě rychlou krabicí a o jediný kilometr za hodinu překonává i stejně výkonný, benzínový dvoulitr v nabídce.

A podobnosti s jízdou v osobáku pokračují i v oblasti podvozku. Jako jediný ve své třídě, nabízí Multivan adaptivní podvozek DCC. Nenápadným tlačítkem před řadicí pákou se cykluje mezi režimy Comfort, Normal a Sport, přičemž mezi jednotlivými nastaveními jsou citelné rozdíly. Právě tuhost pasivního podvozku je u dodávek jedním z nejpalčivějších problémů. Jen těžko se dá nastavit zavěšení tak, aby stejně obstojně fungovalo při zatížení jednou osobou, nebo půltunovou paletou. Právě adaptivní tlumiče tento rozdíl smazávají, protože i v jednočlenné posádce v režimu Comfort, stává se z Multivanu poměrně pohodlný, trochu houpavý vůz, u kterého jsou cítit až větší příčné nerovnosti. Podle stylu jízdy a zatížení si potom lze podvozek odladit tak, jak je zrovna potřeba. Vyzdvihnout musím i odhlučnění. Zejména vzhledem k tomu, jak velký prostor se za řidičem nachází, zůstává akustika uvnitř vozu na vskutku příjemné úrovni a více slyšet jsou jen zmíněné velké nerovnosti.

Takže jak jsme na tom v součtu? Potřebujete-li povozit řekněme šest lidí plus náklad, je Multivan naprosto ideálním řešením. Jeho variabilita nebere konců a co se jízdních výkonů a řízení týče, je i přes svůj užitkový původ bez větších problémů přirovnatelný k průměrně dobrému osobáku. Silný dvoulitr s dvojicí turbodmychadel se hodí i pro vyznavače rychlého cestování, navíc stále s velmi rozumnou spotřebou. Během týdenního testu, držela se dlouhodobá spotřeba v těsném okolí devíti litrů a ani jízda ucpaným městem neznamenala o moc vyšší hodnoty. Na sedmdesátilitrovou nádrž tak lze bez větších problémů zdolat nějakých 800 kilometrů delší, klidnější cesty. Osobně věřím, že většina novopečených majitelů nebude mocný výkon přes 200 koní ani potřebovat, a sáhnou raději po nejlogičtější variantě, kterou se jeví slabší naftový dvoulitr s jedním turbem a výkonem 110 kW.

Co se cen týče, za luxus, komfort a sílu je třeba si připlatit. Úplně nejlevnější Multivan stojí 994 995 korun a za testovanou variantu, tedy výbavu Generation Six s nejsilnějším naftovým motorem, už dáme 1 691 584 korun. A je potom jen a jen na vás, kolik chcete dát za příplatkovou výbavu, bezpečnostní asistenty a další prvky. Hranice dvou milionů není ani zdaleka nedosažitelná.

Celkové hodnocení:	(7,5 / 8)
Motor:	(7,5 / 8)
Převodovka:	(7,0 / 8)
Podvozek:	(7,0 / 8)
Praktičnost:	(8,0 / 8)