Testování modelů Renault Sport v Mostě

by Dominik Valášek · Published 16.8.2014 · Updated 30.7.2022

Po vynikající příležitosti otestovat novinku Peugeot RCZ R na Autodromu v Mostě, nám přistála další příležitost svézt se na tomto vynikajícím českém okruhu. Dnešní nabídka byla neméně lákavá. Zval nás totiž Renault, konkrétně divize Renault Sport, k otestování dvou špičkových modelů nabídky. Vyzkoušeli jsme tedy dvousetkoňové Clio RS i špičkový Megane RS 265.

Zprvu je zde informační brífink, během kterého se dozvídáme podrobnosti o autech. V první řadě je zde Clio. Poměrně malá šestnáctistovka s označením Turbo RS ukrývá ve svých útrobách rovných 200 koní a 240 Nm. To stačí k rozhýbání vozu z nuly na sto za solidních 6.7 a k dosažení maximální rychlosti 230 km/h. Na přední kola, mezi kterými trůní diferenciál RS DIFF s elektronickou uzávěrkou, přenáší výkon nám již dobře známá dvouspojková převodovka EDC o šesti stupních. Velice zajímavá je rychlost jejího řazení. Podle zvoleného jízdního režimu (na výběr je NORMAL, SPORT nebo RACE), umí převodovka řadit v časech od 200 ms až po velice svižných 150 ms.

Megane RS 265 se již na papíře jeví jako o hodně víc nekompromisní. Aby také ne. Pod kapotou dělá společnost větší dvoulitr s výkonem, který se dostal i do názvu – 265 koní. Připočtěte 360 Nm točivého momentu, zrychlení za rovných šest a maximálku lehce přesahující 250 km/h a každému je hned jasné, že tady jdou žerty stranou. Že se Megane staví do role sportovního náčiní, o tom vypovídá i možnost volby ze dvou podvozků SPORT a CUP, z nichž druhý jmenovaný má mezi předními koly nefalšovaný samosvorný diferenciál.

Co do rozhraní s řidičem, nabízí Renault do obou vozů systém RS Monitor. Ten je schopen v reálném čase zobrazovat nejrůznější hodnoty od tlaku turbodmychadla, přes teploty všeho možného i nemožného, po tlak v brzdové soustavě. Zajímavá je i možnost odnést si záznam z telemetrie na USB a nesmím opomenout ani GPS Stopwatch, systém, který umožňuje nahrát mapu okruhu a následně měřit čas podle polohy vozu.

Dost už bylo technických detailů, jde se jezdit. Poněkud nepříjemným zjištěním je, že zatímco jsme prezentovali, začalo venku pršet. Po několika minutách vydatného deště byla již trať zcela mokrá a my jsme tak s o to větším nadšením usedali do pořádně výkonné předokolky, jakou Megane RS je. Hned po otevření dveří čeká velmi příjemné překvapení. Uvnitř vozu na mě čekají skořepiny Recaro a interiér zahalený do černé barvy s červenými doplňky. Nasoukání zádi do Recara nutně doprovází praštění se helmou o rám dveří a náhle jsem jako doma. Sedačka nekompromisně objímá moje tělo a po drobném rychlém doladění již sedím nízko, poměrně daleko od pedálů a s volantem přitaženým naopak blízko k sobě. Motor si nezištně pobrukuje a vzhůru tedy na mokrou trať.

První jízda je ve znamení utíkajícího předku a také protáčejících se kol. I v těchto podmínkách však Megane ukazuje své kvality. Jakýkoliv náznak nedotáčivého smyku se projeví v řízení, a jeho řešení je tak výrazně jednodušší. Výbornou pomůckou je i samosvor, který zajistí, že když už se kola protáčí, protáčí se aspoň obě a auto tak nemá tendence ubíhat ze zvoleného směru.

Naštěstí je počasí objednáno přece jenom dobře a déšť ještě během jízdy ustává, aby jej poměrně rychle vystřídalo sluníčko a během následující půlhodinky vysušilo rozehřátou trať. Další jízda se tedy koná v Cliu a již za sucha. Clio je oproti Megane o dost umírněnější a působí o hodně civilnějším dojmem. Převodovka při klidném rozjezdu po pit lane řadí zcela klidně a nic nenasvědčuje tomu, co vůz předvede nadále. Sotva jsem vylétl na trať, brzdím do prvního esíčka za cílovou rovinkou. Pádlem pod volantem řadím o kvalt níže a posílám Clio do první pravé. Hned v první chvíli mě trochu zamrzí řízení bez odezvy, které ve sportovním režimu sice přituhne, ale dál zůstává gumové a pocitově sterilní. Druhá levá otestuje ochotu auta k rychlým změnám směru, které podvozek Clia zvládá bravurně. Vůz zaklekává do zatáček jen minimálně a ven se vrhá s nadšením. Převodovka řadí solidně rychle, i když se samozřejmě najdou momenty zaváhání, kdy má dvouspojkové ústrojí připraveno další rychlost a vy jej místo toho překvapíte bržděním a podřazováním. Brzdy po pár kolech vykazují známky vadnutí, ale i když jejich ovládání vyžaduje více síly, stále brzdí se stejnou vervou jako na začátku. Při hodně prudkém dobrzďování na dlouhých rovinkách, jaké jsou v Mostě dvě, se dostavuje trochu nepříjemné rozhazování zádí. I to je však naštěstí dobře čitelné a Clio tak ani pro nezkušeného řidiče horkou chvilku jen tak nepřipraví. Po bezmála půlhodině kroužení se s menším modelem divize Renault Sport loučím a jdu si přesednout zase do Megane. Po první mokré jízdě si ještě něco dlužíme a já chci vidět, co tento hatch o výkonu 265 koní dovede.

Opět usedám do skořepin a rozjíždím se boxovou uličkou. Oproti Cliu dost citelný rozdíl. Megane místo umírněného mručení agresivně řve na řidiče do kabiny a tento jeho projev rozetne vždy jen pípnutí signalizace řazení. To jde ztuha, ale o to přesněji a v jen velmi krátkých drahách. Ani jsem si pořádně neužil zvuku a už brzdím z vyšší rychlosti do levotočivé zatáčky. Megane se i na velmi prudkých brzdách chová naprosto poslušně a řízení je přímé, tuhé a poskytuje na dnešní dobu obrovské množství zpětné vazby. Spolu s charakterním projevem a vynikajícím, opravdu tuhým a dobře nastaveným podvozkem, se z Megane stává parádní traťová hračka. Vůbec nic nelze namítat ani proti vyvážení vozu. Nedotáčivost přichází jen pod plným plynem, kterým lze vůz také velmi efektivně ovládat. Ani po mnoha okruzích brzdy nejeví známky vadnutí a s každým kolem mě auto nutí zrychlovat a učit se. Motor je navíc jako droga. Na každém výjezdu se s minimální prodlevou turba zakusuje skrze přední gumy do asfaltu a nekompromisně zrychluje až k hranici sedmi a půl tisíc otáček, kde jeho elán utne omezovač.

Renault nám dokázal, proč jsou sportovní modely divize Renault Sport již dlouhou dobu tolik ceněným zbožím. Clio i Megane fungují na trati skvěle a ačkoliv se nám Clio RS velmi líbilo i svým potenciálem pro každodenní žití, Megane RS jsme si naprosto zamilovali. Je nekompromisní, hlučný a má zatraceně velkou dávku osobitosti. Co se ceníkových hodnot týče, vychází menší Clio RS na příjemných 565 900 korun bez příplatků. Větší rychlejší Megane RS potom vychází na 740 900 korun, ke kterým bych důrazně doporučil přidat ještě podvozek Cup se samosvorným diferenciálem za 40 tisíc a sportovní skořepiny Recaro za 30 tisíc. Kombinací tohoto totiž dostanete opravdu výborný, plnohodnotný sportovní vůz, se kterým budete kralovat každému okruhovému dni.