Právě testujeme: Citroen C5

Testování Citroenu C5 má pro mě drobně hořkosladkou příchuť. Musím se přiznat, že mám tohle auto v mnoha ohledech rád, nicméně uvědomuji si, že se jedná o poslední vůz svého druhu. C5 je totiž v současné nabídce Citroenu posledním modelem, který nabízí legendární hydropneumatický podvozek.

A jak jsme se dozvěděli již dříve, nebude dlouho trvat, a tento unikátní systém, který je u Citroenu zažitý již dekády, se stane minulostí. Sotva sjede z výrobní linky poslední C5 (a vzhledem k jejímu stáří je to otázka roku či dvou) skončí zároveň i výroba Hydractivů. Právě proto jsem hrozně rád, že jsem dostal možnost vyzkoušet benefity ojedinělého podvozku ještě jednou, dost možná již naposled.

Takže jak se s C5, která má místo pružin „koule“ jezdí? Stačí pár desítek metrů a jste z řidiče náhle lodivodem. V pohodlné sedačce kroutíte volantem s nevídaným, pevným středem a vedete pohupující se sedan krajinou, která může být v jakémkoliv stavu. Drtivou většinu nerovností C5 skutečně přepluje, o ostrých příčných prazích uslyšíte, ovšem v interiéru je ucítíte jen jako drobně prudší zhoupnutí. Vynechám-li adaptivní odpružení modelů od prémiových značek, jen horko těžko bude C5 hledat v oblasti komfortu konkurenci.

K plavné jízdě potom perfektně sedí i charakter pohonného ústrojí. Naftový motor s klasickým automatem jsou kultivovanými společníky, nebýt jedné drobné výtky, která směřuje k převodovce. Naprostou většinu času je vše v pořádku, ovšem tu a tam se při zpomalování projeví až přílišná tendence převodovky zamykat hydrodynamický měnič. Zejména při drobně razantnějším zpomalování se tak stává, že je motor podtočen a citelně zacuká s celým autem, než se převodka odemkne. Je to jako kdybyste dojížděli na světla s manuální převodovkou a dlouho váhali, než sešlápnete spojku.