Právě testujeme: Toyota Hilux

Jen málo aut vás na přicházející zimu připraví takovým způsobem, jako pořádný pick-up s klasickou rámovou konstrukcí. Toyota Hilux se v této kategorii řadí mezi ty nejtradičnější a s hrdou pověstí nezničitelného pracanta tahá svá břemena již od roku 1968. I nová generace zůstává svým kořenům věrná.

Ačkoliv aktuální Hilux, vyráběný od minulého roku, hlásí další přísun ke komfortnímu pojetí, jeho konstrukce je stále „pravověrná“. Pořád se tak jedná o karoserii namontovanou na ocelovém žebřinovém rámu, disponující vzadu tuhou nápravou na listových perech.

Dané řešení je samozřejmě nejlepší co se nosnosti a praktické využitelnosti týče, ovšem oprávněně vyvolává obavy o jízdní komfort. Nenaložená záď pick-upu totiž umí s posádkou nehezky drncat nebo dokonce tancovat ze strany na stranu. U Hiluxu se drobné drncání zádi koná, ovšem poskakování ze strany na stranu už nikoliv, takže pick-up od Toyoty sice není ukázkově komfortní, ale na silnici působí velmi sebejistě a dobře se řídí.

Pod kapotou se stejně jako v případě mnoha dalších konkurentů nachází relativně velký čtyřválcový diesel. Tento konkrétní má objem 2.4 litru, výkon 150 koní a nadmíru solidní točivý moment 400 Nm. Jeho síla je na zadní, případně na všechna čtyři kola, přenášena skrze šestistupňový automat s hydrodynamickým měničem.