Test: Fiat 500X 1.6 Multijet

To takhle v Itálii, již před mnoha a mnoha lety, vzniklo malé městské auto, které se těšilo obrovské popularitě. A těšilo se jí i po padesáti letech, kdy vznikla novodobá verze. Jenže malé rozkošné auto pro dva lidi a kabelku brzy přestalo stačit a tak bylo potřeba dodat na trh něco moderního. Něco nafouklého. Něco jako crossover.

V první řadě bych měl asi říct, že vzhled 500X rozhodně nemíním nijak hanit, neboť musím uznat, že se mi tento crossover vlastně i docela líbí. Jeho zevnějšek skutečně evokuje původní koncept pětistovky a to jak svou rozjařenou přední maskou, tak i svou boubelatou karoserií, na které bychom ostrou hranu hledali skutečně marně. Ke mně se 500X dostala jak jinak než v módní bílé barvě s černými pruhy, obdařená speciální výbavou Opening Edition a také sadou zevnějšku City Look. To znamená, že se vůz nemá ambice tvářit nikterak drasticky off-roadově a místo toho volí umírněný vzhled do města, doplněný o velká, osmnáctipalcová kola.

Nemohu se nyní vyhnout srovnání s dříve testovanou verzí 500L Living, která vzešla ze snahy udělat z pětistovky rodinné MPV. Zatímco 500L na mě působila hodně nevyváženě, nafoukle a co do designu neměla s původním městským vozem pranic společného, 500X je na tom v této oblasti o hodně lépe. Jedná se o výrazně hezčí auto, které ukazuje svou příslušnost k rodině 500 již na první pohled.

Konečně tak otevírám dveře řidiče a musím uznale pokývat nad zdařilým designem palubní desky. Ta si nese moderní prvek v podobě velké plastové lišty, lakované v barvě vozu. Z jejího prostředka vystupuje dotykový panel ovládání rádia a médií, před řidičem potom trojice samostatných tubusů, v nichž jsou ukryty palubní přístroje. Uvnitř dvou menších, krajních, se ukrývá otáčkoměr a rychloměr, největší část je potom věnována palubnímu počítači. Drobnou výtku musím mít směrem k malému tachometru, který je špatně čitelný a za celý testovací týden jsem se nenaučil vydedukovat aktuální rychlost pouhým letmým pohledem. Alespoň že na palubním počítači lze zvolit rychloměr digitální, který situaci řeší. Co je však bohužel neřešitelné, alespoň ne uživatelsky, je nemožnost přepínat předvolené stanice rádia z volantu. Tlačítka netradičně umístěná na jeho zadní straně umožňují běžné funkce, ale chcete-li přepnout stanici na některou ze svých uložených, je třeba tak provádět přes dotykový displej.

Co do materiálů a zpracování, je vidět, že se vývojové oddělení Fiatu činilo. Od zmíněné výrazné palubní desky, přes masivní kliky dveří až po ty nejdrobnější detaily, dává pětistovka najevo, že není jen derivátem nýbrž zcela samostatným modelem. Mnoho povrchů je dokonce z měkčených plastů a celkově působí interiér dobrým dojmem. Velkou pochvalu zaslouží hlavice řazení, která opět dokazuje starý známý fakt, že těžké a kulaté zakončení řadicí páky je z ergonomického hlediska to nejlepší.

Zatímco nastupování do některých SUV připomíná spíše šplh na koňský hřbet, u 500X si lze nastavit sedadlo do příjemně nízké polohy a vytvořit tak uvolněnou, nezáchodovou pozici za volantem. Ani pasažéři na zadních sedadlech se nebudou mít vysloveně špatně, ovšem kvůli přítomnosti panoramatické střechy zde místo nad hlavou příliš nepřebývá. Kdo chce tedy vzadu vozit dospěláky přes 180 cm výšky, nechť se panoramatické střeše vyhne a bude s prostorem pro cestující zcela spokojen na všech frontách. Zavazadelník o objemu 245 litrů je umístěn o něco výše než je zvykem, ale jeho podlaha alespoň přesně navazuje na hranu nárazníku. Pod podlážkou se našlo místo i na rezervu, a kdyby prostor nestačil, lze sklopením zadních opěradel získat 910 litrů na náklad.

Když se v roce 1957 vydala první pětistovka na trh, jen skutečně málokdo by tipoval, že se pod její kapotou jednou objeví přeplňovaný čtyřválcový diesel o objemu 1.6 litru, který přenáší na přední kola výkon 120 koní. Nicméně stalo se a je to právě motor 1.6 Multijet, který se v nabídce modelu 500X pyšní nejnižší udávanou spotřebou.

Hned po prvním nastartování, které probíhá, jak velí doba pomocí tlačítka na sloupku volantu, dá motor jasně najevo, že zrovna kultivovanost nepatří mezi jeho silné stránky. Pochroctávání dieselového agregátu je v interiéru znát, nicméně rozhodně se neřadí mezi ty nejhorší. Již po prvních několika zařazeních s radostí zjišťuji, že řazení chodí v krátkých, přesných drahách, a kdyby se občas z kulisy neozvala nějaká ta mechanika, budu si snad při jízdě střídat rychlosti jen tak pro radost. Málem bych zapomněl zmínit jedno zcela zásadní plus a tím je start-stop, jehož vypnutí si vůz pamatuje i po vypnutí zapalování. Kromě Fiatu, snažím si jen marně vybavit jinou značku, která by měla vypnutí start-stopu nastavené tímto způsobem.

Ač by se tak podle prvotního zvukového projevu mohlo zdát, chování motoru při jízdě zase tak typicky dieselové není. Turbo zabírá bez náhlého kopance, pozvolně a poprvé se nadechne v otáčkách těsně pod dvěma tisíci. Poprvé říkám záměrně, protože v otáčkách kolem dvou a půl tisíce, kdy motory podobného ražení zpravidla již nepředvedou nic nového, chytá malý Multijet náhle druhý dech a ještě jednou opravdu solidně zabere. Tento zátah však netrvá dále než do 3500 otáček, odkud již pokračuje jen monotónní vytáčení, navíc doprovázené zvýšeným hlukem. Přesně tak dává motor najevo, že je čas přeřadit.

Motor je tedy na svůj objem a rod vskutku čiperným společníkem a zejména po městě umí být slušně rychlý. Co na to ovšem druhá zásadní část, a tedy podvozek? Nejsem si stoprocentně jist, jestli byli inženýři při vývoji seznámeni s faktem, že pod jejich rukama vzniká městský crossover. Zavěšení je zejména při jízdě po městě nastaveno až zbytečně tvrdě a jedná se o dosti drncavou jízdu, navíc s nepříliš dobrým odhlučněním do interiéru. O hodně lépe začal podvozek filtrovat nerovnosti teprve při vyšším zatížení, kdy se do vozu nasoukala čtveřice osob i s nějakým nákladem. Tehdy začal být podvozek výrazně pohodlnější, ale ani tehdy se o nějaké plavné jízdě mluvit nedalo. Svůj velký podíl na takhle tuhém charakteru, mají bezesporu i zmíněná osmnáctipalcová kola. Volba menších sedmnáctek s vyšším profilem pneumatik by jízdu bezesporu o hodně zpříjemnila.

Co však nelze osmnáctkám se širokými a nízkými gumami upřít, je výborná přilnavost. V ostřeji projížděných zatáčkách si 500X nechá líbit i poměrně rychlou jízdu a díky tuhému zavěšení se naklání jen v rozumných mezích. Pokud k tomu přepnete volič jízdních režimů do módu Sport, dostanete výrazně přiostřenou odezvu na plyn a také tužší, dobře naladěné řízení. I navzdory primárnímu určení si tak s 500X lze jízdu docela slušně užít.

A užívat si ji budou i ti, kteří spíše než o zábavu stojí o úspornost. Během celého testu si auto říkalo o něco přes šest litrů na sto kilometrů, přičemž mimo město a s lehkou nohou se dalo dosáhnout i výrazně nižších spotřeb. Ve výsledku nejvyšší odběr vyvolávala ustálená jízda po dálnici, kdy 500X spořádalo nějakých šest a půl litru na sto.

Novému Crossoveru od Fiatu jde v první řadě o styl, což se mu také daří. Zvenku se jedná o skutečně podařené auto s jasným odkazem na svého předchůdce, uvnitř se potom ukrývá hezký a stylový interiér. Motor je sice trochu hlučnější nátura, ale tento svůj deficit vynahradí příjemným jízdním projevem a také nízkou spotřebou. Ve výsledku největší mínus se tedy ukrývá v oblasti skutečně tuhého podvozku, který po městě není úplně příjemný, ovšem mimo něj si nechá líbit i drsnější zacházení. Za všechny tyto vlastnosti si Fiat v rámci Opening Edition navíc řekne příjemných 501 900 korun, ke kterým je nutno připočíst už jen panoramatickou střechu za 25 700 korun.

Celkové hodnocení:	(5,5 / 8)
Motor:	(6,0 / 8)
Převodovka:	(6,5 / 8)
Podvozek:	(4,0 / 8)
Praktičnost:	(5,0 / 8)