Test: Nissan Pulsar 1.5 dCi

Není to nikterak dlouho, co jsem přinesl test vcelku podstatné novinky Nissanu – hatchbacku Pulsar. A ještě než jsem přestal žasnout nad tím, že z dílen japonské značky vyjel taky pro jednou vůz s klasickou koncepcí, a nikoliv crossover, už u mě stála druhá, tentokrát naftová verze. Jak si vede povedený hatchback s motorem z Renaultu?

Ti co se zajímají, již v tuto chvíli jistě tuší, o co se zde jedná. Pod bílou kapotou elegantního hatche se totiž v tomto případě ukrývá starší, přesto však stále oblíbený motor, zvící svou velikostí lahev minerálky. Řeč je o 1.5 dCi, motor Renaultu, který již delší dobu táhne s Nissanem za jedno lano v rámci rozsáhlé spolupráce. Čtyřválcová jednotka pod kapotou má příjemných 110 koní a točivý moment 260 Nm, který je nejvyšší v celé nabídce. Zároveň se v tuto chvíli jedná o jedinou naftovou jednotku, spojenou výhradně se šestistupňovou manuální převodovkou.

Už od prvního nastartování, zejména proběhne-li v chladném podzimním počasí, ozývá se z pod kapoty výrazný, typicky dieselový klapot. Ten je bohužel slyšet i v prostoru pro posádku a i když se po zahřátí část hluku vytratí, většina ho zůstává i nadále. První desítky kilometrů ale prozrazují, kde je hlavní síla motoru. Kultivovanost šla totiž trochu stranou a místo ní se dostavuje vynikající spotřeba, což je koneckonců i důvod, proč je malý dieselový agregát vlastně v nabídce. Ať už zvolíte městské popojíždění, nebo rychlejší přesun mimo město, zůstane číslovka šest něčím, co na ukazateli palubního počítače mezi budíky uvidíte jen zcela výjimečně. Průměr během několika set testovacích kilometrů se udržel na hodnotě pěti a půl litru na každých sto kilometrů. Pokud se budete na jízdu trochu soustředit a pojedete v klidu, nejsou potom problémem ani hodnoty hluboko pod pět litrů na sto. Tomu, aby se daly absolvovat rekordní dojezdy na jediné natankování, tak brání jen relativně malá, šestačtyřicetilitrová palivová nádrž. Trochu mě zaujal i fakt, že při převzetí auta s plnou nádrží, svítil na palubním počítači dojezd jen 500 kilometrů. Přesně takhle ale vydržel svítit dalších 300 kilometrů, po kterých teprve začal klesat.

A jak se s malým a úsporným dieselem žije? Hezké soužití lehce narušuje převodovka, které má dlouhé, ekologicky nastavené rychlosti. Zejména vezmu-li v potaz, že se motor v hodnotách pod 1500 otáček necítí zrovna nejlépe, je předpisových městských padesát neustálý boj mezi trojkou a čtyřkou. Trojka má zbytečně vysoké otáčky okolo dvou tisíc, čtyřka zase padá až ke třinácti stům, což motor kvituje duněním do interiéru. Zrychlení je i přes skromný výkon důstojné. Kousek před dvěma tisíci otáčkami přichází nadechnutí turbodmychadla a s ním příjemný zátah, pokračující přes tři tisíce až do necelých čtyř. Zde motoru pochopitelně dochází dech a je třeba začít se zabývat řazením. Selekce jednotlivých rychlostí probíhá poměrně dlouhou pákou, chodící v ne úplně nejlépe vymezených drahách. Ty jsou relativně dlouhé a nijak zvlášť se mi nelíbily ani vůle, které jsou v páce znatelné.

Celkové naladění pohonného ústrojí přímo vybízí k poklidné jízdě, kdy se spíše než rychlost a otáčky, honí dojezd a spotřeba. Tomuto užívání je navíc nakloněn i podvozek. Už v testu benzínové dvanáctistovky, vyzdvihoval jsem zavěšení pro jeho komfort a schopnost přecházet s lehkostí nástrahy města. Toto stanovisko se pro dieselovou verzi samozřejmě nemění. Stále se tak budete uvnitř vozu cítit pohodlně a postesknete si snad jen po vyšší úrovni odhlučnění, které by o něco lépe filtrovalo akustické rázy. Mimo město a při rychlejší jízdě je sice podvozek místy drobně kolíbavý, ale rozhodně ne žvýkačkovitý. Ani ostřeji projetá zatáčka tak vůz nerozhodí, i když o sportovní jízdě v tomto případě nemůže být příliš řeč, hlavně tedy ze strany motoru.

Jen stručně shrnuto, neboť dopodrobna rozepsáno bylo vše již v dřívějším testu, vnitřní prostor Pulsaru, ač je místy zbytečně plastový, vyniká svou vysokou úrovní praktičnosti. Zejména na zadních sedadlech je vzhledem k velikosti auta až neskutečně mnoho místa a to jak pro nohy, tak i na hlavu. Ani vyšší dospěláci se tak nedostatků nemusí rozhodně bát a Pulsar bez problému pohostí i osoby, atakující svou výškou dvoumetrovou hranici. Kufr má obstojných 385 litrů a drobné rozčarování přijde akorát z vyšší hrany nárazníku, lehce omezující přístupnost. I tak ale platí, že pro praktickou stránku odpustíte Pulsaru nedostatky ve zpracování či jakousi designovou nevyrovnanost. Občas tu sousedí vydařené, pěkné prvky s těmi, které jsou viditelně nepromyšlené a rozpočtové.

Takže jak si ve výsledku vede Pulsar, vybavený malým naftovým motorem? Řekněme, že jdete-li při výběru budoucího automobilu po spotřebě, a jen máloco vás na dlouhé cestě zajímá tolik, jako výsledek vaší malé osobní eko-rallye, je Pulsar s naftovou jednapětkou přesně to, co hledáte. Malý motor je stavěn s cílem úsporného provozu, přesto však nezapomíná na sympatickou dynamiku, dostavující se ve středních otáčkách. Drobnou nevýhodou je snad jen nepříliš kultivovaný chod, kdy o čtyřválci v přední části rozhodně uslyšíte.

A jak je na tom naftová verze po stránce ceny? V testované střední výbavě Acenta, připlatíte za diesel oproti základní benzínové dvanáctistovce rovných 60 tisíc korun, celkem tedy vůz vyjde na přijatelných 452 tisíc. K tomu se testovaný kus pyšnil ještě nejlepší příplatkovou sadou Technology za 50 tisíc, která přidává navigaci, panoramatický parkovací systém, základní sadu jízdních asistentů nebo bezklíčový přístup.

Celkové hodnocení:	(5,5 / 8)
Motor:	(6,0 / 8)
Převodovka:	(4,5 / 8)
Podvozek:	(6,0 / 8)
Praktičnost:	(6,5 / 8)