Test: Renault Scenic 1.2 TCe

Nová generace modelu Scenic jde po cestě, kterou nedávno vyšlapalo nové MPV Espace. Menší rodinný model se snaží tomu velkému připodobnit v mnoha ohledech a nutno podotknout, že přinejmenším po stránce designu se mu to velmi dobře daří. I tady se totiž francouzský Renault rozhodl připodobnit vůz módní vlně crossoverů.

Zákazníci moderních MPV už nechtějí velké a nevzhledné převozníky manželek a dětí. I takový rodinný dostavník musí nějak vypadat, k čemuž Renault přistoupil s velkou dávkou nadšení. Scenic je na pohled pěkným a bezesporu moderním autem, čemuž v nemalé míře přispívají velká kola. Ta jsou celkově dost zásadním faktorem. Francouzi se totiž rozhodli, že žádné z běžně dostupných rozměrů pneumatik nejsou pro Scenic dostatečně dobré a jali se vymyslet svůj vlastní, zcela unikátní rozměr. Výsledkem je velká, avšak relativně úzká pneumatika v rozměru 195/55 R20, kterou prakticky pouze pro Renault vyrábí tři výrobci gum.

Volba velkých dvacetipalcových kol sice vzbuzuje oprávněné obavy o pohodlí vozu, ovšem o tom až později. MPV je totiž zejména o vnitřním prostoru, který je u Scenicu pochopitelně na výši. Také tady se objevuje aktuální designový směr francouzské značky, u kterého je dominantou přední části interiéru velký dotykový displej infotainmentu, usazený na výšku. Hned pod ním se potom tyčí páka šestistupňové manuální převodovky, která se tak nachází v lehce „dodávkové“ pozici a je příjemně po ruce. Specialitou je posuvný středový tunel s loketkou, odkládací přihrádkou a držáky nápojů.

Řidič a spolujezdec usedají do francouzsky velkorysých sedadel oděných v kůži, proti kterým nelze namítnout vůbec nic. Boční vedení je výrazné, ovšem příjemně poddajné i na delší cesty a výbornou vychytávkou je i výsuvná stehenní opěrka. Vzhledem k vyšší výbavě nechybí ani nadstandard v podobě masáží.

Co do technologické výbavy, vedle zmíněného infotainmentu se svižným, ale občas trochu zmatečným ovládáním, nachází se přímo přede mnou také digitální přístrojová deska. Její prostřední část se barevně a tematicky mění podle zvoleného jízdního režimu, ale poněkud otravný je digitální palivoměr s pouhými osmi segmenty. Při objemu nádrže jen 52 litrů by se přesnější údaje o zásobách paliva hodily.

Pohodlí na předních sedadlech je do určité míry přeneseno i na pasažéry na zadních místech. Třímístná lavice má tři samostatné opěrky a sedáky, je možné ji posouvat dopředu a dozadu a pochopitelně i sklopit. Slušně velký zavazadelník má základní objem 506 litrů a při sklopení všech sedadel lze do Scenicu naložit až 1554 litrů.

Pod kapotou testovaného modelu se nacházel nejvýkonnější benzínový agregát, značený v katalogu Renaultu jako Energy TCe 130. Jedná se o přeplňovanou dvanáctistovku se čtyřmi válci, napojenou výhradně na manuální šestistupňovou převodovku a pohon předních kol. Dvouspojkový automat EDC lze ve Scenicu dostat pouze v kombinaci s naftovými motory.

Na agregátu je nutno ocenit jeho tichý chod a vůbec celkovou kultivovanost. Okolo dvou tisíc otáček motor pružně, ovšem nikterak dramaticky zabere, aby se nechal vytočit na hranici pěti a půl tisíce otáček, kde teprve citelně ztrácí dech. Po celou dobu se přitom dostavuje velmi lineární průběh točivého momentu, prostý jakýchkoliv výkonových špiček či propadů.

Právě díky kultivovanosti a také díky poměrně přesnému, leč občas zadrhávajícímu řazení, jezdí se s motorem nadmíru příjemně. Jakoukoliv větší dynamiku či sportovnost však od něj nelze čekat. Jednak je tu faktor lineárního průběhu, který není zábavě právě nakloněn, jednak i nepříliš oslnivý výkon. Ač 130 koní nezní zrovna marně, Scenic s daným motorem zrychluje z nuly na sto za poněkud dlouhých 11.4 sekundy. Dynamiku proto lze čekat spíše ve městě. Mimo něj a v dálničních rychlostech znamená každé předjetí plánování na dlouho dopředu. Bohužel spotřeba těmto výkonům spíše neodpovídá. Při delších trasách si Scenic řekl o necelých osm litrů na sto kilometrů, po městě se potom spotřeba blížila i deseti.

Jak jsem již naťukl na začátku článku, velkou obavou kolem nového Scenica je volba dvacetipalcových kol, které dostanete u každé motorizace a každé výbavy. Naštěstí je na jízdě hodně znát, že francouzští inženýři ladili podvozek vozu právě s přihlédnutím k velkým kolům, takže se žádné velké ústupky od komfortu nekonají. Scenic si zachovává velmi slušnou úroveň pohodlí na nerovnostech, ovšem nerad se vypořádává s kratšími, ostrými přechody, mezi které typicky patří propadlé kanály. Na nich se totiž od podvozku ozve nehezká akustická rána, ačkoliv cítit moc není. Při rychlejší jízdě drží Scenic solidně stopu a je milým překvapením, že se jeho karoserie nijak významně nenaklání. Na poměry MPV tedy jezdí vcelku obstojně.

Nový Scenic se tedy v celkovém ohlédnutí jeví jako designově povedené, poměrně prostorné a navzdory převelikým kolům i pohodlné MPV. Silnější benzínový motor sice neoslní mohutnými výkony, ale jeho hlavní doménou je zejména kultivovanost a celkově příjemné soužití, kterému přispívá slušně řadicí převodovka. Naopak lehce by mohl motor ubrat na spotřebě, která není zrovna adekvátní.

Co se cen týče, Scenic začíná částkou 449 900 korun za nejnižší výbavu Life a slabší benzínový motor o výkonu 115 koní. Já jsem otestoval naopak nejvyšší výbavu a silnější z benzínových motor. V této konfiguraci vyjde Scenic na 579 900 korun.