Test: Volkswagen Cross Caddy

„Tak je to dodávka, nebo to není dodávka?“ opakoval jsem si při neustálém obcházení hranaté, sytě oranžově zbarvené karosérie, obložené ve spodních částech ještě plastovými kryty, dodávajícími onomu slůvku „Cross“ v názvu na vážnosti. Cross Caddy se, jak ostatně samo označení napovídá, zrodil z malé dodávky, která se v nabídce Volkswagenu vyskytuje již řadu dekád.

Caddy s přívětkem Cross by potom měl být jakousi, řekněme lifestylovou verzí. Má plnou sadu dveří, zahrnující vedle klasických předních ještě pár posuvných a křídlové dvoudílné dveře zavazadlového prostoru. Nezbytným doplňkem, v dnešní době už takřka povinným pro každý model, jsou zmíněné ochranné plasty, dodávající off-road, nebo chcete-li „Cross“ nádech. Zajímavou informací však je, že u plastů se nezůstalo a Caddy disponuje pohonem všech kol. Pro Cross Caddyho je navíc v nabídce i pár křiklavých, výrazných barev. Vedle sytě oranžové na testovacím voze, vynikne ještě hráškově zelená. Celek dokreslují pěkná, sedmnáctipalcová litá kola v černostříbrném designu.

Zatímco zevnějšek spadá pro všechny svoje doplňky spíš do kategorie osobních aut a užitkový vůz v něm na silnici uvidí skutečně jen málokdo, interiér se přiklání k dodávce. Poměrně strohému pracovišti řidiče sice není z ergonomického hlediska co vytknout, vše je na svém místě a přehledně uspořádáno, vnitřní prostor se však nevyhnul ryze dodávkovému výběru materiálů. I přesto, že je vše slušně slícováno a nikde nic nevrže, měkčené materiály bychom hledali marně a celkově jsem se chtě nechtě cítil spíše jako v dodávce, než jako v rodinném voze. Velký podíl na tom má i pozice za volantem, která je blízko u pedálů a na ty se tak našlapává hodně z vrchu. Situaci nezachránilo ani odhlučnění, které propustí, zejména pak od zadní nápravy, dost hluku od silnice a ani práce dvoulitrového agregátu vám nezůstane úplně zatajena.

Všechny tyto drobné nedostatky však interiéru odpustíte pro jeho prostornost a variabilitu. Stejně jako se interiér nevyhnul těm horším vlastnostem ze světa dodávek, přinesl si odtud i ty lepší a velmi dobré. Celkově vzdušnému vnitřnímu prostoru tak dominuje nepřeberný počet schránek, sítěk a odkládacích prostor. Největší dominantou je samozřejmě rozměrná „polička“ umístěná pod vysokým stropem v přední části. V části zadní nalezneme trojici samostatně ohraničených sedadel, nabízející dostatek místa pro kolena a opravdu obří porci prostoru nad hlavou.

Zavazadelník je potom kategorií samotnou, protože za křídly dodávkových „vrat“ se ukrývá ničím nerušený velký prostor, mající při základním postavení sedadel objem 918 litrů. Jako naprosto vynikající shledávám kryt zavazadlového prostoru, který lze nastavit do dvou výšek. Zatímco ve spodní poloze lícuje dekl se spodním okrajem zadních oken a ubrání tak vaše cennosti před očima zvědavců, v té vrchní se nachází až u stropu a dovoluje převážet výrazně více nákladu bez toho, aby tento při prudším zabrzdění zasypal posádku. Při vyjmutí zadních sedáků a využití celého prostoru, lze dosáhnout objemu až 3200 litrů. Co do užitečnosti, hodí se tedy Caddy na všechny myslitelné úkoly. Je jedno zda mu do zavazadelníku naložíte věci na rodinnou dovolenou nebo paletu dlaždic, interiér se popere se vším. Ve výsledku spíš než na limit jeho rozměrů, narazíte na rozdíl mezi maximální a pohotovostní hmotností, který činí pro někoho nedostačujících 640 kilogramů. V této kategorii jsou na tom ryze užitkové verze bez pohonu všech kol přece jenom o kousek lépe.

Asi nebude pro nikoho překvapením, že pod kapotou Cross Caddyho se nachází dieselový agregát, stejně jako nikoho nepřekvapí, že se svou příslušností hlásí do rodiny dvoulitrů TDI. Jeho výkon sice činí nevalných 81 kW, ale točivý moment je solidních 280 Nm, za které se není třeba stydět. Na své si při jízdě s ním přijdou zejména milovníci starých 1.9 TDI o výkonu 77 kW, které se v našich končinách staly legendou. Charakter motoru a průběh točivého momentu je staré „jednadevítce“ dost podobný, přesto však moderní plnící systémy jeho používání výrazně zjednodušily. Pryč je tvrdost motoru v nízkých otáčkách, nový motor se již z pod kapoty pod hodnotou 1500 otáček vyběhnout nesnaží, ale i podtáčení snáší s přijatelnou lehkostí. Nástup turba při dosažení zhruba 1800 otáček je plynulý a hladký a motor solidně táhne až k hranici čtyř tisíc, odkud jej již nemá smysl vytáčet a najevo to dá i zvýšeným hlukem do interiéru.

Ačkoliv motor není v oblasti výkonu vysloveně přeborníkem, umí se zejména po městě pohybovat svižně a hbitě. Mimo město jsem potom hodně ocenil výborně odstupňovanou šestirychlostní převodovku. Rychlosti jsou spíše kratší, nikoliv však zbytečně krátké, a motor s ní lze držet ve správných otáčkách v každém režimu. Řazení se počítá mezi lepší průměr a krátká páka chodí v kulise hladce a přesně. Otáčky zhruba 2600 za minutu, kterých motor dosahuje při dálničních 130, se sice můžou zdát trochu zbytečně vysoké, ale na druhou stranu tím odpadá nutnost podřazování v kopcích, protože se motor nachází v nejproduktivnější části spektra.

Nejednoho čtenáře teď pravděpodobně napadlo, že je-li motor charakterem tolik podobný zmíněnému 1.9 TDI, jestlipak také dosahuje jeho bájemi opředené spotřeby. Oněch legendárních pět litrů na sto se sice nekoná, ale při klidnějších vyjížďkách mimo město se lze bez větších problémů držet do šesti a řidiči s opravdu lehkou nohou budou jezdit i za pět a půl. Po městě jsem se zpravidla vešel do sedmi litrů a celkový průměr během testu činil 6.4 litru na sto, což si myslím, že není vzhledem k přítomnosti čtyřkolky špatné.

Pohonné ústrojí tak s charakterem vozu spolupracuje ruku v ruce, a je skoro škoda, že dostal Cross Caddy do vínku poměrně rozpačitě působící podvozek. Zatímco přední náprava je sice tuhá, ale její odhlučnění je příjemné a nerovnosti snáší bez větších problémů, ta zadní je tak trochu černou ovcí rodiny. Zadní zavěšení Caddyho s pohonem všech kol je totiž u Volkswagenu unikátní a jedná se o tuhou nápravu známou z užitkových vozů, osazenou diferenciálem. Výsledkem je, že zatímco předek vozu se při přejezdu nerovnosti neprojeví o nic hůř než v osobáku, od zadku přijde spolu se znatelným rázem i mnohdy dost hlasitá rána. Zadní náprava má prostě poměrně nepopiratelný dodávkový charakter, který se bude na větších nerovnostech připomínat takřka neustále. Na druhou stranu má celkově tužší podvozek i svá pozitiva. V zatáčkách se Cross Caddy nenaklání ani zdaleka tolik, jak jsem zprvu čekal a mile překvapila i jistota v přímém směru, díky které není ani při rychlejší jízdě po dálnici nutno provádět neustálé korekce.

K úplnému závěru testu tak musím ještě jednu otevřít otázku, položenou na samém začátku. Je Cross Caddy dodávka, nebo je Cross Caddy osobák? Lifestylová a komfortně vybavená verze malé dodávky balancuje na samé hranici mezi těmito dvěma světy. Na jedné straně je zde variabilní vnitřní prostor nabízející dostatek pohodlí, na straně druhé strohý účelný design a jednoduché, snadno udržovatelné materiály interiéru. Podobně je na tom Cross Caddy i po stránce jízdních dojmů. Na jedné straně příjemný společník v podobě úsporného motoru napojeného na dobrou šestistupňovou převodovku a pohon všech kol, na straně druhé tuhá zadní náprava, dávající o sobě vědět takřka na každé nerovnosti. Pokud však potřebujete kombinovat oba světy, vedle rodinných dovolený používat vůz i pracovně a při tom všem mít auto, které bude hezky vypadat a díky neotřelým barvám se neomrzí, rozhodně nešlápnete s Cross Caddym vedle.

Co se cen týče, dodávku Caddy můžete mít v základním provedení již za cenu 285 039 korun. Sáhnete-li však po Cross Caddym s testovaným pohonným ústrojím, dělá to 517 115 korun. No a testovaná varianta, u které se připlácí ještě za rádio s MP3 přehrávačem, multifunkční volant, barvu a další prvky, potom vycházela na 557 102 korun.

Celkové hodnocení:	(6,0 / 8)
Motor:	(7,0 / 8)
Převodovka:	(6,0 / 8)
Podvozek:	(4,5 / 8)
Praktičnost:	(8,0 / 8)