Test: Volkswagen Golf Sportsvan

Víte, jak dlouho je mezi námi Volkswagen Golf? Aktuální sedmá generace oslavila již čtyřicáté narozeniny této lidové legendy. Za celou dobu se v nabídce vyskytlo také velké množství různých derivátů. Některé byly zaměřeny na sport, některé naopak na praktičnost. Horká novinka Sportsvan, je ovšem trochu něco jiného. Názvem cílí na sportovnost, svým vzhledem a vlastně vším ostatním, naopak na praktické využití.

A čím to, že vlastně k tomuto pomatení názvů a smyslů došlo? Ono slůvko „Sport“ v názvu už u spousty aut neznamená to, co dříve. Dnešní sportování s auty už nespočívá v nalezení té nejklikatější okresky a prohnání svého plechového miláčka, dneska se prostě naloží golfové hole, lyžařské vybavení, nedejbože bicykly, a vyrazí se sportovat.

A přesně o to v Golfu Sportsvan jde. Už při prvním pohledu na vůz vás zaujme zvýšená silueta střechy a celkově se Sportsvan tváří jako Golf, kterého někdo přifoukl. Výrazně se zvětšil podíl prosklených ploch a rozvor je protažen o 46 milimetrů, celý vůz potom o 83 milimetrů. Design exteriéru působí na půl cesty mezi pětidveřovým hatchbackem a vozem MPV. Při tom všem se ale stále povedlo zachovat určitou vyváženost, takže se z klasického Golfu nestal kočkopes.

To co Sportsvan navenek slibuje, tedy praktičnost a velký prostor pro pasažéry a zavazadla, to interiér beze zbytku dodržuje. Uvnitř nalezneme prostorný a hlavně prosvětlený interiér, jehož důležitým prvkem je i panoramatická střecha s možností odsunutí předního panelu. Dominantou je nejen hodně místa, ale také slušná porce všelijakých přihrádek a schránek, o rozměrných kapsách ve všech dveřích ani nemluvě. Velmi milým překvapením jsou přední sedadla, která jsou čalouněna kombinací látky a semiše a nabízí skutečně ohromný rozsah nastavení. V této kategorii vozidel je poměrně málo vídané například ruční nastavení sklonu sedáku nebo výsuvná stehenní opěrka. Přední pár sedadel disponuje na delší cesty pohodlným tuhým polstrováním a dokonce příjemnou drobností, jakou je masážní funkce bederní opěrky. Posez za volantem si lze kombinací nastavení sedadla a volantu hodně přizpůsobit obrazu svému, přičemž stále je zachována spíše vyšší pozice vůči okolí. Po své pravici má řidič k dispozici obstojně rychlý systém s dotykovou obrazovkou, zastávající funkce navigace a rádia.

Ani na zadních sedadlech se nedá mluvit o nedostatku pohodlí. Dělená lavice má možnost posunu obou částí a polohovatelná jsou i opěradla. Ani vyšší osoby nebudou mít s místem problém, přičemž vždy zůstane ještě dostatečně rozměrný zavazadlový prostor. Ten má při sedadlech posunutých úplně vzadu základní objem 500 litrů, při jejich odsunutí dopředu dokonce krásných 590. Při převážení rozměrných předmětů lze sedadla ještě sklopit a vybavit se tak zavazadelníkem o celkovém objemu 1520 litrů. Velmi příjemným prvkem je obří vstup do kufru s dostatečně vysokým víkem a také dvojitá podlážka, kterou lze mít buďto v horní poloze a zarovnanou s hranou nárazníku, či v té dolní a vytvořit tím ještě další prostor navíc.

Pod kapotou nám dělal během týdenního testu společnost motor, jehož třípísmenné označení provází Volkswagen již dlouhou řadu let. Řeč je samozřejmě o přeplňovaném turbodieselu TDI, který v různých výkonových variantách a různých generacích potkáváme na silnici častěji než asfalt. Ta naše má krásný výkon 110 kW a je nutno říci, že se s ním ve spojení s manuální převodovkou pracuje více než dobře. Motor je na rozdíl od svých předchůdců nejen výrazně kultivovanější, a do kabiny je slyšet při volnoběhu jen minimálně, ale také výrazně měkčí. Pryč je ucukané chování, doprovázející otáčky ještě kolem 1500 za minutu. Motor je schopen v poklidu vyžít již s otáčkami okolo 1300, a nebudete-li po něm chtít zrychlovat, na udržování městské rychlosti to stačí i bez toho, aby se motor trápil.

Vznětový dvoulitr je zároveň tím nejsilnějším, co si lze do svého Sportsvanu pořídit. Stejným počtem koní se chlubí ještě menší benzínový 1.4 TSI, ten má však o zásadních 90 Nm točivého momentu méně. Našich naftových 340 Nm je k dispozici již o 1750 otáček za minutu a odtud také motor velmi příjemně táhne. Jeho příval výkonu potom skončí s dosažením hranice čtyř tisíc otáček, což je pro běžné používání zcela dostačující rozsah.

Jízdu činí příjemnou nejen dostatečný výkon, který motor nabízí, a který stačí k důstojnému zrychlování i přes 100 km/h, ale také zmíněná převodovka. Ta se v kombinaci se skutečně velice lehkou spojkou stává fajn společníkem do všech situací a vydařené je i řazení. Páka se ve své kulise pohybuje lehce, přesně a jedinou věcí, kterou nebudete mít rádi, jsou příliš dlouhé rychlosti. Je tomu stejně i u spousty dalších vozů. Zatímco palubní počítač přemotivovaně radí přeřadit při první možné příležitosti, což má za následek většinou nepěkné podtáčení motoru, realita vyžaduje vždy o stupeň nižší rychlost a vyšší otáčky, které motoru svědčí prostě lépe.

A konečně se dostávám k tomu, co mají majitelé motorů TDI nejraději. Je to právě spotřeba, která je často největším plusem při výběru motorizace, a která stejně jako u všech předešlých generací je i v případě nového, relativně výkonného dvoulitru, vskutku vynikající. Během celého testu jsme dosáhli průměrné hodnoty 5.9 litru na sto kilometrů. Při mimoměstské jízdě je možné jít o nějaký ten půllitřík níže, v případě městského provozu potom o stejnou hodnotu výše. V každém případě se však jedná o více než přívětivé hodnoty, které neohrozí ani využívání plného potenciálu motoru.

Každému je asi úplně jasné, že i přes slůvko Sport v názvu, nebude mít podvozek se sportovností nic moc společného. Je sice pravda, že hovořit o něm jako o sportovním by bylo do jisté míry rouháním, přesto je však podvozek překvapivě schopný. Celkově lze o zavěšení říci, že patří mezi ty tužší a i když se místy do interiéru přenese hlavně ve městě nějaký ten ráz, zůstává vůz příjemně pohodlný. Navzdory tomu se ale karoserie naklání při svižnějším projíždění zatáček jen drobně a auto poslušně drží stopu. Těžký motor na přední nápravě s sebou samozřejmě nese zvýšené riziko nedotáčivosti, o to se však postará zavčasu, pro někoho možná i příliš brzy, zasahující systém ESP. Trochu škoda je jen aerodynamického hluku, který se, naštěstí jen v rozumné míře, dostavuje již v předpisových dálničních rychlostech. Ze strany podvozku a hlavně motoru je však odhlučnění naprosto příkladné.

Jak si tedy v celkovém hodnocení stojí tento nástupce modelu Golf Plus, který doprovázel standardní Golf v minulé generaci? Nutno říci, že velmi dobře. Sportsvan je pohodlným, dobře ovladatelným a navzdory výkonu i nadmíru úsporným vozem, který svou náturou cílí na sportovně založené zákazníky, sportující však jinde, než v jejich vozech. Interiér nabídne bohatý dostatek prostoru pro čtyři, v případě potřeby i pro pět dospělých a slušně velký kufr k tomu.

Praktickému vozu se slušným motorem potom patří v základní variantě cenovka 604 900 korun. Za tu dostanete Golf Sportsvan s motorem 2.0 TDI ve výbavě Highline, která je také pro testovanou motorizaci jediná dostupná. V námi testovaném voze se dále nacházela spousta příplatků, z nichž nejvyšší se týkaly kol, navigace a bi-xenonových světlometů. To vše dohromady činí částku přesahující 730 tisíc korun, kterou už lze považovat v dané kategorii spíše za vyšší. Kdo by zatoužil ještě po šestistupňovém dvouspojkovém automatu DSG, bude muset k ceně připočíst dalších 60 tisíc korun.

Celkové hodnocení:	(6,5 / 8)
Motor:	(7,0 / 8)
Převodovka:	(6,0 / 8)
Podvozek:	(6,0 / 8)
Praktičnost:	(7,0 / 8)