Test: Opel Corsa OPC

Kategorie malých, sportovně laděných hatchbacků je vcelku početná. Budete-li se ovšem poohlížet po skutečně nekompromisně sportovním autě, dojdete k tomu, že mnoho hot-hatchů balancuje na hraně mezi sportovností a pohodlím a kromě silnějšího motoru a drobně tužšího podvozku, vlastně nenabídnou nic navrch. Jenže potom jsou tu auta, jako třeba Corsa OPC.

Už první setkání s modrým OPC ve mně zanechalo slušný dojem a během testovacího týdne jsem víc a víc přicházel k tomu názoru, že se mi ostrá Corsa vzhledově vážně hodně líbí. Nárazník s mohutnými chladícími otvory vypadá, jako by se chystal sežrat vše na silnici a zajímavým detailem je i černá štěrbina na rozhraní s kapotou. Zadek malého třídveřáku hostí velké střešní křídlo a také černý difuzor s dvojicí nadstandardně velkých výfukových koncovek. Osmnáctipalcová kola jsou potom jakousi třešničkou na dortu. Velikostí i designem do podběhů Corsy perfektně pasují a při bližším ohledání odhalí i velké brzdy s brzdiči Brembo.

Kola i brzdy jsou mimochodem příplatkové v rámci sady OPC Performance, kterou i přes poměrně vysokou cenu 60 tisíc korun nelze než doporučit. Hlavním obsahem paketu je totiž mechanický samosvorný diferenciál na přední nápravě, který, jak popíši později, má na chování auta při ostřejší jízdě naprosto zásadní vliv.

Nebudu ovšem předbíhat a raději se vrátím k prvnímu shledání. Po otevření dveří, umocní se dojem z exteriéru vozu na druhou. Dominantou interiéru je totiž dvojice sedadel s nápisem Recaro, která se nachází na pomezí sportovních sedadel a plnotučných skořepin. Nechybí průchodky na čtyřbodové pásy a další náležitosti, na druhou stranu je zde nastavitelná výška, sklon opěráku a také funkce sklopení pro přístup na zadní místa. Ta jsou ovšem vhodná spíše pro děti, neboť prostoru zde opravdu není nazbyt.

Usedám za sportovně řezaný volant se silným perforovaným věncem a uvelebuji se do „poloviční skořepiny“. Zatímco opěrák je dost nekompromisní, moje tělo nenechá létat ze strany na stranu a polstrování je zde spíše symbolické, sedák je v tomto ohledu méně naléhavý. Jeho polstrování je sice tuhé, ale boční vedení umí trochu uhnout a je tedy nakloněno různému rozvalování při delších cestách. Asi jediné, co bych vytknul řidičově pozici, je přílišná výška ukotvení sedadla. Ne snad, že by to něčemu příliš vadilo, ale možnost sednout si o kus níž by byla přinejmenším lákavá. Ovládací prvky jsou rozmístěny přijatelně, ovšem ani týden nestačil na to, abych se skamarádil s řadicí pákou. Hlavice připomíná svým rozměrným tvarem velkou kostku s oblými hranami, a aby toho nebylo málo, je celá vrchní část prošívaná poměrně hrubou nití. Rozedřená pravá ruka se sice nekonala, ale nijak příjemné mi řazení jednotlivých rychlostí nebylo. Ani samotný chod páky není z nejlepších. Decentně mechanický odpor sice potěší, ale delší dráhy a nepřesnost už tolik ne.

Otáčím klíčkem ve spínací skřínce a přeplňovaná šestnáctistovka pod kapotou se za doprovodu zlostného zavrčení probouzí k životu. Výkon motoru činí úctyhodných 207 koní a točivý moment 245 Nm je dostupný už v 1900 otáčkách za minutu. Samozřejmě nelze opomenout ten podstatný fakt, že celý vůz váží hodně pod 1200 kilogramů, což v kombinaci s danými hodnotami věští přinejmenším hodně svižné svezení.

Jen co se přede mnou otevírá kousek volné silnice, neodolávám a dávám Corse alespoň trochu „napít“. Už od dvou tisíc otáček se motor s razancí sbírá, takže při normální jízdě není třeba zacházet víc jak do tří, ovšem teprve od třech a půl tisíc se začnou dít věci. Corsa doprovázená rykem z výfuků vystřelí kupředu a elán nepovoluje ani v obligátních šesti tisících otáčkách, kde turbomotory zpravidla lehnou. Kolikrát se mi během ježdění dokonce stalo, že můj rozlet zastavil až omezovač, aniž bych měl do té doby pocit, že nastal čas přeřadit. Až tak je šestnáctistovka v Corse lačná otáček.

Co se dynamiky ve vyšších rychlostech týče, zde není o čem diskutovat. I ve tříciferných hodnotách umí malý Opel vypálit kupředu a budete-li udržovat otáčky přes tři tisíce, nekoná se ani znatelná prodleva turbodmychadla. Zvukový projev od motoru je sice hezký charakterem, ale malinko zaostává hlasitostí. Samozřejmě, že nikdo nechce trávit celé dny v uřvaném autě, ale Corsa OPC není tak úplně auto na každý den a kdyby se výfukům dopřálo trochu volume doprava, byl by celý dojem zase o kousek lepší. Alespoň, že se při opravdu ostré jízdě, kdy celý výfukový systém pořádně ohřejete, dostavuje bonus v podobě zlostného uplivnutí z laufu při přeřazení.

Dávám městu sbohem a letím vstříc svým oblíbeným okreskám. Už od samého začátku si všímám toho, že Corsa ostře reaguje na citlivé a přímé řízení, které se navíc vrací na středovou polohu až s nebývalou rázností. Velký podíl na tom má již jednou zmíněný samosvorný diferenciál, který spolu s podvozkem propůjčuje Corse až obdivuhodnou ostrost. Jeho svornost je naladěna na vysoké hodnoty, takže v každé zatáčce auto drasticky přitahuje na apex a ani při přepáleném nájezdu se nedostavuje sebemenší náznak nedotáčivosti. Ani pokusy o rozhrabání přední nápravy, kdy jsem na dvojku z utažené vracečky nemilosrdně přidal plný plyn, nedotáčivost nevyvolaly. Prudká síla přenášená na přední kola se se mnou sice trochu prala o volant, ale rozhodně ne tak, aby to mohlo někoho zaskočit. Gripu na předních kolech je prostě nadbytek a aby Corsa putovala ze zatáčky rovně, musel bych provést nějakou opravdu velkou čuňárnu.

Svůj podíl má na tomto chování samozřejmě i podvozek, ovšem je zde jedno omezení. Zavěšení od značky KONI je totiž nastavené velmi, ale opravdu velmi tvrdě. Na hladkém asfaltu je tato vlastnost výborná, neboť náklony v zatáčkách prakticky nezaznamenáte, ale jen co dojde na hrbolatější asfalt, kterého je po naší republice požehnaně, ztrácí Corsa při ostré jízdě jistotu. Náhle ucítíte uvnitř auta každou nerovnost a každý hrbol a v některých situacích to může zejména zadní nápravu vyvádět z míry. Asi si potom sami umíte docela dobře představit, co takové chování na ne zrovna ideální okresce, znamená při jízdě po městě. Zde jste skrze sedačku detailně informováni o každé sebemenší nedokonalosti a to mnohdy dosti nevybíravým způsobem. Na běžné ježdění je Corsa OPC vážně až přehnaně tvrdá, nepříliš dobře odhlučněná a místy jsem si říkal, že se mi ta osmnáctipalcová kola, která jsem zvenku tolik obdivoval, vlastně přestávají líbit. Standardní sedmnáctky by komfort v kabině značně vylepšily.

Proti běžnému každodennímu ježdění, staví se vedle komfortu i další faktor, kterým je spotřeba. Corsa si za služby nadmíru výkonného motoru nechá náležitě zaplatit, a jakmile za ní někde zataháte, mizí obsah nevelké, 45 litrů objemné nádrže tempem okolo 13 – 14 litrů na sto kilometrů. V danou chvíli rozhodně neoceníte palivoměr, který se sestává jen z osmi LED diod, a hodnoty na něm odečítané jsou tedy hodně orientační.

Corsa OPC je tedy proklatě rychlé auto, které je v mnoha ohledech dosti nekompromisním sporťákem. Po městě z vás vytřese duši a pokusí se vám vyžrat díru do peněženky, ovšem sotva vyjede na kus pěkného, nerozbitého asfaltu, či dokonce rovnou na trať, budou jí všechny tyto nedostatky rázem odpuštěny. Její zběsilost a ochota k rychlé jízdě je jedním slovem vynikající a za volantem se budete bavit vskutku královsky. Ostré naladění samosvorného diferenciálu a podvozku propůjčuje malé Corse špičkovou rychlost i jízdní vlastnosti, které jsou holt vykoupeny nižším komfortem při běžném ježdění.

Základní cena Corsy se jen velmi těsně vlezla pod hranici půl milionu korun a konkrétně činí 499 900 korun. Z mého pohledu je však nezbytně potřeba přičíst ještě 60 tisíc za paket OPC Performance, protože právě výkonnější brzdy a samosvor jsou v tomto případě naprostou nutností.

Celkové hodnocení:	(6,5 / 8)
Motor:	(7,0 / 8)
Převodovka:	(5,5 / 8)
Podvozek:	(7,0 / 8)
Praktičnost:	(4,0 / 8)